Tato empirická studie ukazuje, že žáci a učitelé na zkoumané švédské střední škole považují kontrolu procedur při ověřování znalostí a udělování hodnocení za natolik neadekvátní, že zde existuje riziko neférovosti distribuce výsledného hodnocení. V tržně orientovaném a konkurenčně pojatém systému školství, který se řídí podle stanovených cílů a dosažených výsledků, se na známky často pohlíží jako na nejlepší měřítko kvality vzdělávání. Známky tak nabývají na významu pro jednotlivé žáky, učitele i školy. Nejhorší známka, která stále ještě znamená úspěšné hodnocení v předmětu, je obzvlášť důležitá a představuje jakousi tvrdou měnu vzdělanosti, neboť znamená hranici mezi neúspěchem a dosažením cíle. Data sebraná v diskusích o normách ukazují, že žáci i učitelé, diskutujíce odděleně, pohlížejí na opisování ve školách s tolerancí založenou na pojmu spravedlnosti a opisování vnímají jako z působ zajištění férovosti distribuce známek, přičemž obzvlášť tolerantně přistupují k opisování těch žáků, kteří by jinak riskovali hodnocení nedostatečně. Společensky sjednané normy explicitní zákazy podvádění na školách žáci ani učitelé nerespektují a naopak některé formy podvodů podporují. Tato podvojná agenda, o níž všichni vědí, je pečlivě střeženým tajemstvím, a proto také dochází k její reprodukci. and This empirical study shows that Swedish upper secondary students and teachers perceive the control of procedures for knowledge checks and grading so inadequate that the distribution of final assessment risks being unfair. In a market-oriented competitive school system, managed by objectives and results, grades tend to be regarded as the best measure of educational quality. Student grades thus become important for individual students, teachers and schools. Particularly important as educational hard currency is the lowest acceptable grade level, that distinguishes failures from result-achievement. Data from discussions on norms indicate that students and teachers (all of whom discussed the matters separetely) show a clear justice-based tolerance for school-cheating perceived as re-securing a fair distribution of grades. The teachers are particularly tolerant to cheating students who would risk failing grades had they not cheated. Explicit prohibitions of cheating are thereby outcompeted by negotiated social norms of justice that implicitly encourages some forms of cheating. The well-known double agenda is kept as a hidden truth and thereby reproduced.
This article investigates how two White Papers from the Norwegian Ministry of Education and Research, one from 1999 and one from 2017, articulate the concept of dropout. Bauman's concepts of strangers (Bauman, 1997) and retrotopia (Bauman, 2017) are used as a backdrop to support a broader understanding of the white papers' discourses. The article seeks to answer the following question: How has the concept of dropout been discursively articulated in political documents in Norway over two decades?