The verbo-nominal syntagmas in Hindī represent multi-word naming units of action, process or state. They are developed from some more complex syntactic structures also including other functional words (postpositions and postpositional phrases, adverbs etc.). As condensed structures/formations they include a noun or an adjective and a functional verb. There is a set of verbs, which lost their original meaning (light verbs) and have a verbalizing function. The VNS-es as naming units in their semantic structure and development include several types. As literal VNS-es they are easily comprehensible, since the nominal and the verbal constituents signalize the meaning of the syntagma sufficiently clearly. In other types of VNS-es at least one constituent shifts its original meaning and different types or stages of metaphoric and idiomatic syntagmas arise. The metaphor is a poetic and stylistic figure; nevertheless many metaphors become semantic units denoting verbal action/process/state.
Supplementary files for a comparative study of word-formation without the addition of derivational affixes (conversion) in English and Czech.
The two .csv files contain 300 verb-noun conversion pairs in English and 300 verb-noun conversion pairs in Czech, i.e. pairs where either the noun is created from the verb or the verb is created from the noun without the use of derivational affixes. In English, the noun and verb in the conversion pair have the same form. In Czech, the noun and verb in the conversion pair differ in inflectional affixes.
The pairs are supplied with manual semantic annotation based on cognitive event schemata.
A file with the Appendix includes a list of dictionary definition phrases used as a basis for the semantic annotation.
This paper concerns the topic of slur reclamation. I start with presenting two seemingly opposing accounts of slur reclamation, Jeshion’s (2020) Polysemy view and Bianchi’s (2014) Echoic view. Then, using the data provided by linguists, I discuss the histories of the reclamation of the slur ‘queer’ and of the n-word, which brings me to presenting a view of reclamation that combines the Polysemy view and Echoic view. The Combined view of slur reclamation proposed in this paper postulates meaning change while fleshing out the pragmatic mechanisms necessary for it to occur.
Carnap’s reinvention of the Ramsey-sentence approach to scientific theories has been at the center of a new debate in recent years. Following Grover Maxwell, Psillos (2000a) argued that Carnap’s re-invention of the Ramsey-sentence had failed to lead to the desired neutral stance in the realism-instrumentalism debate, and ended, instead, to a form of structural realism which happened to be liable to Newman’s objection to Russell’s version of structural realism. The objection held that without putting suitable restrictions on the range of the variables of the Ramsey-sentence, a Ramsey-sentence approach to theories renders trivial and a priori true all ontological commitments to unobservable entities issued by scientific theories. By arguing that Carnap achieved the neutral stance, Friedman (2011) counter Psillos claim. He denied that any form of realism could be attributed to Carnap. In this paper, I provide a middle ground, where an unorthodox form of structural realism could be attributed to Carnap. I highlight parts of Carnap’s work which deal with the problem of designation of abstract terms and the relation of the language to the facts of the matter (in Carnap 1934; 1950; 1966), to argue that it was Carnap’s view about the practical methodological considerations, being at work in the construction (or choice) of the linguistic systems, which led him to the unorthodox form of structural realism. I also claim that the same practical considerations constitute the nub of a viable Carnapian answer to Newman’s objection., Carnapovo znovuobjevení Ramseyova přístupu k vědeckým teoriím bylo v posledních letech v centru nové debaty. Následovat Grovera Maxwella, Psillos (2000a) dohadoval se o tom Carnap re-vynález Ramsey-věta nedokázala vést k žádoucímu neutrálnímu postoji v realismu-instrumentalism debata, a končil, místo toho, k formě strukturálního realismu, který náhodou byl. náchylný k Newmanově námitce proti Russellově verzi strukturálního realismu. Námitka tvrdila, že bez toho, aby se omezovaly rozsah proměnných Ramseyovy věty, Ramseyův přístup k teoriím činí triviální a a priori pravdivé všechny ontologické závazky vůči nepozorovatelným entitám vydávaným vědeckými teoriemi. Argumentovat, že Carnap dosáhl neutrálního postoje, Friedman (2011) počítadlo Psillos požadavek. On popřel, že nějaká forma realismu mohla být připsána Carnapovi. V tomto příspěvku uvádím střední půdu, kde by mohla být Carnapovi připisována neortodoxní forma strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku., and Maji Davoody Beni
In the paper, I distinguish between the semantic and the ''direct'' approach to event ontology. The first approach, employed by D. Davidson, starts with logical analysis of natural language. This analysis uncovers quantification over the domain of events. Thus, we have ontological commitment to events and, at the same time, also a suggestion of how to view their nature. The second approach, used by J. Kim and D. Lewis, deals with events ''directly'', i.e. not by analyzing language first. Events are postulated because they are useful in other theories (of causation, explanation, etc.) and their nature is adjusted to the needs of these theories. In the paper, I analyze both approaches and outline their problems and advantages. I conclude that we should conditionally prefer the latter approach on methodological grounds. This preference is based on the assumption that submitting hypotheses to tests seems to be a crucial part of metaphysical methodology. Since the ''direct'' approach to event ontology allows for more testing, it should be preferred over the semantic approach., V příspěvku rozlišuji mezi sémantickým a ,,přímým'' přístupem k ontologii událostí. První přístup, který používá D. Davidson, začíná logickou analýzou přirozeného jazyka. Tato analýza odhaluje kvantifikaci v oblasti událostí. Máme proto ontologický závazek k událostem a zároveň i návrh na to, jak se dívat na jejich povahu. Druhý přístup, který používají J. Kim a D. Lewis, se zabývá událostmi ,,přímo'', tj. Ne analýzou jazyka jako první. Události jsou postulovány, protože jsou užitečné v jiných teoriích (příčin, vysvětlení atd.) A jejich povaha je přizpůsobena potřebám těchto teorií. V příspěvku analyzuji oba přístupy a nastiňuji jejich problémy a výhody. Závěrem konstatuji, že bychom měli z metodických důvodů upřednostňovat druhý přístup. Tato preference je založena na předpokladu, že předložení hypotéz k testům se zdá být klíčovou součástí metafyzické metodiky. Protože ,,přímý'' přístup k ontologii událostí umožňuje více testování, mělo by být upřednostňováno před sémantickým přístupem., and Eugen Zeleňák
This article deals with pairs of synonymous words in Tamil. These pairs are very frequent in modern Tamil but only a few words constituting these pairs can be considered complete synonyms. Most of them differ in meaning, emotive charge or source of origin. The pairs are arranged into several major groups according to their nature and then commented upon. The article also touches upon the question of the function of these pairs in the language.
The goal of the Uniform Meaning Representation (UMR) project is to design a meaning representation that can be used to annotate the semantic content of a text. UMR is primarily based on Abstract Meaning Representation (AMR), an annotation framework initially designed for English, but also draws from other meaning representations. UMR extends AMR to other languages, particularly morphologically complex, low-resource languages. UMR also adds features to AMR that are critical to semantic interpretation and enhances AMR by proposing a companion document-level representation that captures linguistic phenomena such as coreference as well as temporal and modal dependencies that potentially go beyond sentence boundaries. UMR is intended to be scalable, learnable, and cross-linguistically plausible. It is designed to support both lexical and logical inference.
VALLEX 3.0 provides information on the valency structure (combinatorial potential) of verbs in their particular senses, which are characterized by glosses and examples. VALLEX 3.0 describes almost 4 600 Czech verbs in more than 10 800 lexical units, i.e., given verbs in the given senses.
VALLEX 3.0 is a is a collection of linguistically annotated data and documentation, resulting from an attempt at formal description of valency frames of Czech verbs. In order to satisfy different needs of different potential users, the lexicon is distributed (i) in a HTML version (the data allows for an easy and fast navigation through the lexicon) and (ii) in a machine-tractable form as a single XML file, so that the VALLEX data can be used in NLP applications.
The paper sketches and defends two instances of the strategy Let N’s be whatever they have to be to explain our knowledge of them—one in which N’s are natural numbers and one in which N’s are propositions. The former, which makes heavy use of Hume’s principle and plural quantification, grounds our initial knowledge of number in (a) our identification of objects as falling under various types, (b) our ability to count (i.e. to pair memorized numerals with individuated objects of one’s attention), (c) our (initially perceptual) recognition of plural properties (e.g. being three in number), and (d) our predication of those properties of pluralities that possess them (even though no individuals in the pluralities do). Given this foundation, one can use Fregean techniques to non-paradoxically generate more extensive arithmetical knowledge. The second instance of my metaphysics-in-the-service-of-epistemology identifies propositions (i.e. semantic contents of some sentences, objects of the attitudes, and bearers of truth, falsity, necessity, contingency, and apriority) with certain kinds of purely representational cognitive acts, operations, or states. In addition to providing natural solutions to traditionally un-addressed epistemic problems involving linguistic cognition and language use, I argue that this metaphysical conception of propositions expands the solution spaces of many of the most recalcitrant and long-standing problems in natural-language semantics and the philosophy of language.