An archaeobotanical investigation was perfomed in conjunction with extensive archaeological excavations in the town of České Budějovice (South Bohemia, Czech Republic), concentrating on both High Medieval archaeological features and on an evaluation of an off–site profile situated in the immediate vicinity of the town centre. The off–site record was used for evaluation of regional vegetation development since the Bronze Age as well as of vegetation changes after the town’s foundation sometime between 1263 and 1265 AD. During the first decades of the town’s existence, the surrounding landscape was subjected to heavy human impact. The subsequent intensive growth of České Budějovice during the 14th and 15th centuries is reflected in the archaeobotanical content of some of the excavated features – dwellings, cesspits, communication horizons, and hay ditches. Since the data were obtained from different archaeological situations, the authors’ interest concentrates on the taphonomic interpretation of the individual plant assemblages under study. An attempt was made to reconstruct the vegetation and land use patterns in the České Budějovice region in the High Medieval period. Thanks to the extraordinary richness of the archaeobotanical material and the close correlation of the results with the archaeological interpretations, this goal has in many respects been achieved. and Ve spojení s rozsáhlými archeologickými výzkumy historického jádra Českých Budějovic byla provedena řada archeobotanických analýz. Ty se soustředily jak na výplně vlastních archeologických objektů, tak na zhodnocení profilu organickými sedimenty zaniklého slepého ramene řeky Vltavy ležícího v blízkosti středu města. Výsledky pylových analýz profilu jsou využity k popisu vývoje okolní krajiny od doby bronzové (únětická kultura) po vrcholný středověk, kdy se v souvislosti se založením města stala okolní krajina dějištěm pronikavé proměny v kulturní krajinu moderního typu. Následný intenzívní rozvoj Českých Budějovic během 14. a 15. století se odráží ve složení pylových spekter a souborů rostlinných makrozbytků z výplní archeologických objektů – obytných struktur, odpadních a fekálních jímek, komunikačních horizontů a hnojišť. Protože archeobotanická data byla získána z celé škály různých archeologických situací, soustředili jsme svou pozornost na tafonomickou interpretaci jednotlivých studovaných souborů pylových zrn a makrozbytků. Na základě těchto dat jsme učinili pokus o rekonstrukci vegetace a hospodářského využití jednotlivých typů stanovišť v širším okolí středověkého města. Stanoveného cíle bylo alespoň zčásti dosaženo díky mimořádnému bohatství archeobotanických nálezů a také díky úzkému spojení s archeologickými interpretacemi situací, ze kterých nálezy pocházely.
Článek prezentuje výsledky pylové analýzy východočeské nížinné lokality Na bahně u Hradce Králové ve srovnání s analýzou rozsáhlého souboru archeologických záznamů z velké oblasti východních Čech. Radiokarbonové datování umožnilo synchronizaci výsledků pylové analýzy s vývojem osídlení od mladší doby železné (doby laténské) do současnosti. Křivky rozsahu osídlení a průměrného zastoupení antropogenních indikátorů vzájemně korespondují. Poprvé se tak pro území České republiky podařilo prokázat úbytek lidského tlaku na krajinu v době stěhování národů. V průběhu raného a především počátkem vrcholného středověku naopak dochází k výrazné synatropizaci krajiny a během novověku k postupné její proměně až po současný stav. and This article presents the results of pollen analyses at the East Bohemian lowland site of Na bahně near Hradec Králové, in comparison with analyses of the extensive archaeological assemblages from a wide area in eastern Bohemia. Radiocarbon dating has made it possible to synchronise the results of pollen analyses with settlement evolution from the later Iron Age (La Tène period) to the present. The curves of settlement extent and the average representation of anthropogenic indicators mutually correspond. For the first time in the Czech Republic, it has thus been possible to demonstrate the decrease in human impact on the landscape during the Migration Period. During the Early and (in particular) the High Middle Ages, on the hand, the pronounced synatrophisation of the landscape is clear, while during the Modern period there is a gradual transformation to the present situation.
Hradiště Vladař v západních Čechách dlouho unikalo soustředěné pozornosti archeologů. V posledních letech zde probíhá výzkum, jehož podstatným aspektem se stala účast přírodovědců různého zaměření. Důvodem jsou ideální podmínky pro podobnou mezioborovou spolupráci – kromě tradičních archeologických situací můžeme k paleoenvironmentálním analýzám využít výplň umělé vodní nádrže, která se nachází uprostřed hradištní akropole. Nádrž poskytla souvislý sedimentární záznam s množstvím dobře zachovaných biologických pozůstatků, přičemž nejstarší vrstvy vznikly na přelomu 5. a 4. stol. BC. V té době byl zkoumaný prostor téměř zcela odlesněn a intenzivně zemědělsky využíván. Na samém sklonku 3. stol. BC došlo k částečnému opuštění hradiště; doklady předchozího masivního osídlení mizí. Na přelomu letopočtu bylo hradiště opuštěno zcela a proběhla vegetační sukcese k zapojenému lesu. V 6. stol. n. l. nastoupila nová vlna kolonizace, která vyvrcholila později vznikem vrcholně středověké kulturní krajiny. Popsaný proces se podařilo podrobně zdokumentovat přírodovědnými metodami i s některými detailními vhledy do struktury a fungování pravěké krajiny. Datování se opírá výhradně o radiokarbonovou chronologii, doplněnou v některých obdobích o nálezy keramiky. and The large fortified hilltop site of Vladař (W Bohemia, Czech Republic, 50° 05’ N, 13° 13’ E) is being studied intensively during recent years by means of environmental archaeology. Palaeoecological methods play a crucial role in this effort; these include analyses of pollen, green algae, Cladocera and other microfossils, plant macroremains (including charcoal and wood) and chemical analyses. This investigation is enabled due to the existence of an artificial water reservoir situated in the middle of the large acropolis. A continuous sedimentary record in the form of well-preserved biological remains starts ca. 400 BC. Absolute dating is based on radiocarbon chronology and is complemented by archaeological finds in some instances. During the oldest documented period, the hillfort has been settled by a considerable number of permanent inhabitants. The site and the surrounding landscape has been almost completely deforested and used for diverse agricultural practices. The site has been partly abandoned by the end of the 3rd century BC. Total abandonment is dated around 0 BC/AD. Natural succesion started at that time, leading to the development of natural forest communities. During the 6th century AD, a new wave of colonization reached the region, culminating at the onset of the High Medieval period.
Horské sezónní pastevectví tvořilo důležitou součást hospodářství mnoha evropských zemí prakticky od počátků zemědělství. V novodobé historii České republiky se praktikovalo ve formě valašského pastevectví zhruba od konce 15. stol. na moravských vnějších západních Karpatech, Hrubém Jeseníku a Kralickém Sněžníku. V Čechách bylo zavedeno až v průběhu 17. stol. v Krkonoších a na Šumavě. Z ostatních horských hřebenů a ze starších období, zejména pravěkých, doklady této činnosti chybějí. Důvod, proč se horské sezónní pastevectví v Čechách objevovalo v tak malé míře, není plně objasněn. Jednou z příčin může být rozlehlost pahorkatin, která umožňovala případnou sezónní pastvu mimo horská území. Horské pylové profily však zaznamenávají indikátory lidského vlivu již na konci doby bronzové a v době železné. V souvislosti s tím je diskutována možnost specifické formy pravěkého a raně středověkého horského zemědělského hospodaření, jehož poznání naráží na limity současné archeologie i palynologie. and Transhumance have formed a significant part of the economy in many regions of Europe. In the modern history of the Czech Republic such a system was practiced in the Moravian Outer Western Carpathians and the East Sudetes Hrubý Jeseník and Kralický Sněžník. It started with the arrival of nomadic shepherds, the Wallachians, in the 15th and 16th centuries and ceased to exist at the beginning of the 20th century. In contrast, in Bohemia transhumance has been almost unknown despite the fact that the whole of Bohemia is surrounded by mountain ranges. The only exceptions were so-called “mountain cabin farming” (Baudenwirtschaft) in the Krkonoše Mountains, introduced in this region by Alpine woodcutters in the late 17–19th centuries, and animal husbandry in the Šumava Mountains taking place at the same time. The reason why the mountain summer farming was not practiced in Bohemia on a bigger scale is not fully understood. Environmental rather than cultural factors may be behind it; both transhumance and summer farming may be practiced in inland uplands. In this context the possibility of a specific form of prehistoric/early medieval mountain farming system is discussed as well as the limitations of its detection in archaeological and palynological records.
Pylová analýza je jedním z nejpoužívanějších zdrojů dat ke sledování dlouhodobých změn terestrických ekosystémů, včetně vzniku a vývoje kulturní krajiny. Během posledních desetiletí tato metoda doznala řadu modifikací. Mezi nejzásadnější patří zvýšení taxonomické přesnosti určování pylových zrn, zavedení numerických přístupů v analýze dat, kvantitativní interpretace na základě moderních analogií, stanovení absolutní koncentrace pylových zrn ve vzorcích a pylové analýzy s vysokým časovým rozlišením. Význam těchto metod pro rekonstrukci vývoje kulturní krajiny je diskutován na obecné úrovni a s použitím konkrétních příkladů. Hlavní důraz je kladen na problém prostorové reprezentativnosti pyloanalytických dat, což je otázka zásadní právě pro studium historie kulturní krajiny v prostředním prostorovém měřítku (tj. řádově v měřítku archeologických mikroregionů). Pyloanalytická data představují zdroj poznatků zcela nezávislý na archeologických datech. Právě proto může korelace těchto dvou nezávislých informačních zdrojů přinést zcela novou kvalitu v pochopení interakcí mezi přírodním prostředím a lidskými kulturami v minulosti. and Pollen analysis is probably the most appropriate source of data for the study of long–term changes in terrestrial ecosystems, including the development of cultural landscapes. During the last few decades it has experienced considerable methodological development, including growing taxonomic precision in pollen determination, the introduction of numerical approaches to data analysis, quantitative data interpretation on the basis of modern analogues, and the development of absolute and high–resolution counting techniques. This review article discusses the importance of such developments to the reconstruction of cultural landscapes in detail, and provides case studies. The main emphasis in the discussion is placed on the spatial resolution of pollen analyses, a question crucial to the reconstruction of cultural landscapes at intermediate spatial scales (i.e. those relevant for the study of archaeological microregions). Pollen analytical data represent a source of knowledge completely independent of the archaeology, and it is for this reason that the correlation of the two may result in a new quality to our understanding of past landscape/cultural interactions.
Metodou pylové a nepylové (Non-Pollen-Palynomorphs; NPP) analýzy byly zpracovány 4 vzorky z výplně středověké studny z lokality Jiřské náměstí – Pražský hrad. Tři vzorky obsahovaly pylové spektrum i NPP s dostatečnou vypovídací hodnotou pro následnou paleoekologickou interpretaci. Vzorek z r. 1998 byl na palynomorfy chudší. Výsledky pylové analýzy doplňují údaje, které byly získány makroskopickou analýzou. Ta pracovala s větším množstvím materiálu, a zachytila tak více rostlinných taxonů než pylová analýza. Té se však podařilo determinovat některé NPP. Významné jsou především nálezy obalů vajíček střevních parazitických červů. Výsledky obou paleobotanických analýz opět potvrzují nutnost jejich propojení. and Four samples from the fill of the medieval well from the Jiřské Square, Prague Castle, were processed by the method of pollen and Non-Pollen-Palynomorphs (NPP) analyses. Three samples contained pollen spectrum as well as NPP with a sufficient predicative value for the subsequent palaeoecological interpretation. The sample from the year 1998 was poorer in palynomorphs. The results of the pollen analyses complete the data obtained by macroremains analyses. This analysis worked with a bigger quantity of material thus recording more plant taxa than the pollen analysis was able to. Pollen analysis, however, succeeded in determining some of NPP. Above all the finds of the envelopes of the eggs of intestinal parasitic worms are significant. The results of both the palaeobotanical analyses confirm again the necessity of their combination.