Autoři představují dvě metody tzv. zlatého standardu v diagnostice poruch autistického spektra: diagnostický rozhovor ADI-R (Autism Diagnostic Interview - Revised) a observační metodu ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule) a přinášejí přehled porovnávacích studií obou nástrojů. Některé studie nalezly diagnostickou ekvivalenci obou nástrojů zlatého standardu, některé studie mírně favorizovaly ADOS. Senzitivita obou nástrojů je i při jejich samostatném užití vysoká. Kombinované užití ADI-R a ADOS vede k přesnějším výsledkům především v oblasti specificity. Autoři presentují dvě kazuistiky paralelního klinického užití nástrojů ADI-R a ADOS v diagnostice dvou chlapců ve věku 8,8 a 4,2 let. Oba případy dobře dokumentují teoretický předpoklad, že zatímco v optimálních podmínkách je spolehlivost obou metod srovnatelná, pak tam, kde je spolupráce rodiče či pečovatele jakkoli nespolehlivá, omezená či dokonce nemožná, je užití ADI-R významně limitováno a přednost má vyšetření nástrojem ADOS., The authors discuss two “gold standard” methods for the diagnosis of autism spectrum disorders: ADI-R (Autism Diagnostic Interview - Revised) and ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule), and review comparative studies that evaluate the methods. Some of the studies found the instruments to be diagnostically equivalent, other studies slightly favored ADOS. Sensitivity of both methods was high even when used alone. However, the combined use of ADI-R and ADOS led to higher diagnostic specificity. The authors also present two cases describing the parallel clinical use of ADI-R and ADOS as part of the diagnosis of two boys aged 8.8 and 4.2 years, respectively. Both cases effectively demonstrate the following theoretical assumption: whereas the reliability of both methods is comparable under optimal conditions, the use of ADI-R is significantly limited in cases when the cooperation of the parent(s) or caregiver is unreliable, limited, or impossible. In such cases, examination using ADOS is preferred., and Iva Dudová, Michal Hrdlička.
Pracovná flexibilita je považovaná za efektívny nástroj zvyšovania rovnováhy pracovného a privátneho života. Miera, do akej pracovná flexibilita prináša výhody, však súvisí so sebaorganizáciou zamestnanca. Tento predpoklad bol skúmaný v dvoch separátnych štúdiách. Výskumný súbor v Štúdii 1 tvorili osoby pracujúce na flexibilnom pracovnom mieste, výskumný súbor v Štúdii 2 osoby pracujúce na štruktúrovanom pracovnom mieste. V podmienkach flexibilného pracovného miesta dosahovali osoby s vysokou tendenciou k prokrastinácii (t.j. zlyhanie v sebaorganizácii) nízku mieru rovnováhy životných oblastí. V podmienkach štruktúrovaného pracovného miesta sa osoby s vysokou a nízkou tendenciou k prokrastinácii v úrovni rovnováhy nelíšili. Pracovná flexibilita je tak vhodná len pre osoby s nízkou tendenciou k prokrastinácii., Job flexibility has been found to support balance between work and personal life. Its effectiveness, however, is expected to depend on individual self-control. Procrastination (i.e., self-control failure) was therefore hypothesized to moderate the relationship between job flexibility and work-life balance. Employees with either flexible (Study I) or non-flexible (Study 2) job reported on their procrastination and work-life balance. Under flexible job condition, non-procrastinators benefited whereas procrastinators lost their balance. Under non-flexible job condition, however, no difference was found. The results suggest that job flexibility may support work-life balance but only by individuals who do not procrastinate., Peter Gröpel, Klaudia Dovičovičová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Pravidla projevu (DR, display rules) jsou považována za neformální normy, které určují kdy, vůči komu a za jakých okolností smíme (nebo bychom měli) projevit určitou emoci. Předpokládá se, že DR usměrňují a tvarují tendenci k projevu jednotlivých emocí a ovlivňují tak emoční spontaneitu. Cílem šetření bylo zjistit DR primárních emocí (zlost, pohrdání, znechucení, strach, štěstí, smutek, překvapení). Výzkumný soubor tvořilo 100 studentů různých oborů Univerzity Karlovy v Praze (59 žen, 41 mužů, průměrný věk 23,34, SD = 2, 25). K šetření jsme použili dotazník Display Rules Assessment Inventory (DRAI, Matsumoto et al., 2005) a zaměřili se jednak na obecné tendence k regulaci primárních emocí, ale rovněž na proměnné, které mohou mít na pravidla projevu emocí vliv. Zajímalo nás, zda příslušnost k určitému pohlaví, místo (kontext) sociální interakce, charakter sociální interakce a blízkost vztahů interagujících osob má vliv na DR. Pro určení obecných tendencí regulace emocí byla získaná data zpracována v podobě relativních četností odpovědí pro jednotlivé položky a emoce. Pro porovnávání jednotlivých podsouborů (žen a mužů, privátní a veřejný kontext situace, blízkost vztahů, horizontální a vertikální typ interakce) byl použit chí – kvadrát test pro srovnání pozorovaných a očekávaných hodnot. Výsledky šetření ukázaly, že se respondenti domnívají, že by obecně měli projev svých emocí zeslabovat (projevit méně, než cítí). Nejčastěji se objevovala tendence k supresi (neprojevím nic) u emoce pohrdání, znechucení a strachu. Autenticky (přesně tak jak cítí) měli studenti tendenci projevovat emoce štěstí a překvapení., a2_Srovnání výpovědí mužů a žen neukázalo na signifikantní rozdíly v DR mezi těmito podsoubory; signifikantní rozdíly však přineslo porovnávání soukromých a veřejných interakcí, vztahově blízkých a vztahově vzdálených interakcí a to ve smyslu autentičtějšího projevu emocí v privátních interakcích (χ² = 53.081, df = 5, p < 0.001) a v interakcích vztahově blízkých (χ² = 135, 265, df = 5, p < 0.001). Rovněž bylo zjištěno, že ve vertikálních interakcích (student – profesor) je tendence k potlačení projevu emoce četnější než v interakcích horizontálních (student – spolužák). Celkově výsledky ukazují, že kontext sociální interakce (privátní, veřejná), míra blízkosti vztahu (vztahově blízcí, vztahově vzdálení) a charakter interakce (horizontální, vertikální) patří k významným proměnným, které mají vliv na pravidla projevu primárních emocí. Zjištění jsou limitována dotazníkovým způsobem šetření a specifiky segmentu respondentů – vysokoškolských studentů., Objectives. Display rules (DR) are informal norms determining when, where, how, and to whom one should express emotions. It is assumed that DR shape affective spontaneity and affect the tendency of emotional expression. The aim of this study is to examine DR of basic emotions (anger, contempt, disgust, fear, happiness, sadness, and surprise) within the contexts of social interactions. Subjects and settings. Participants comprised 100 undergraduates (59 % females, average age 23, 34; SD = 2, 25) enrolled at Charles University in Prague. Display Rules Assessment Inventory (DRAI, Matsumoto et al., 2005) was utilized to measure display rules of undergraduates. Research questions. This study explores the general tendency of regulation of basic emotions and the role of gender differences, context and the character of social interaction in display rules. Statistical analyses. For analyses, we utilized relative frequencies of responses for each item and each emotion (displayed in percentages). For comparison of subsets (women and men, private and public situation, types of interactions) a chi-square test to compare the expected and the observed values were used. Results. The results showed that respondents had a general tendency to deamplify basic emotions. The strongest tendency to suppress an expression (I should show nothing) was connected to contempt, disgust and fear. Authentic expression (I shall express it as I feel it) was the most frequent in the cases of happiness and surprise. The findings indicate the existence of several social effects connected with display rules. No significant gender differences with reference to display rules were found., However, the results showed significant differences in DR in the contexts of interactions (greater authenticity in private interactions; χ² = 53.081, df = 5, p < 0.001) and in the closeness of interactions (greater authenticity in in-group interactions; χ² = 135, 265, df = 5, p < 0.001). Results also indicate that in vertical interactions (student - professor), participants tended to neutralize basic emotions more often than in horizontal interactions (student – student). Conclusion. The investigation showed that the context of a situation (private, public), (ingroup, out-group) and the character of the interaction (horizontal, vertical) were among the important effects influencing the display rules. In contrast, gender did not affect display rules in our sample. Limitations of the study. The results are limited to this questionnaire and to a specific population sample of undergraduates in the Czech Republic., Iva Poláčková Šolcová, David Matsumoto., and Obsahuje seznam literatury
Účelem textu je představení různých modelů psychoterapeutické formulace případu. Koncept formulace případu je nejprve definován, jsou uvedeny jeho základní vlastnosti a účel. Následně jsou představeny specifické aspekty formulace případu z pohledu odlišných psychoterapeutických přístupů a modely aspirující na využitelnost různými přístupy. Zmiňované koncepty jsou poté uvedeny do kontextu sady kategorií nabízející přehled obsahových a formálních prvků formulace případu. Kategoriemi odlišujícími různé koncepty a definice formulace případu jsou původ teorie, centrální prvek, symptomatologie, vztah k plánování, adresát a profesní kontext., The purpose of the presented text is an introduction of different psychotherapeutic case formulation models. First the case formulation concept is defined and its basic qualities and purpose are delineated. Then the text introduces specific aspects of case formulation as viewed by different psychotherapy approaches, and models declaring their usefulness for more than one specific approach. Mentioned models are then put into context of a set of categories offering overview of content and formal aspects of case formulations. The categories differentiating concepts and definitions of case formulations are: theory origination, central element, symptomatology, approach to planning, recipient, and context of profession., and Michal Čevelíček, Roman Hytych, Jan Roubal.
Studie je věnována zkoumání přesnosti regionálních stereotypů založenému na porovnání stereotypních charakteristik s vlastnostmi reálných lidí. Vztahovým rámcem pro oba druhy posuzování je pětifaktorový model (PFM) obsahující pět obecných dimenzí osobnosti. 945 vysokoškolských studentů z různých částí ČR posuzovalo typického Čecha, Moravana, Slezana a sebe sama na škálách National Character Survey (NCS) obsahujících 30 dílčích vlastností z pětifaktorového modelu osobnosti. Stereotypní a reálné profily osobnostních vlastností byly porovnávány pomocí vnitrotřídních korelací (ICC). Hlavním cílem studie je stanovení míry shody mezi profilem stereotypních vlastností a profilem osobnostních vlastností reálných lidí žijících na území Čech, Moravy a Slezska. Regionální stereotypy byly porovnány také s profily národních stereotypů pěti středoevropských zemí s cílem přispět do diskuse o faktorech a mechanismech podílejících se na vzniku a šíření stereotypů. Výsledky analýz ukázaly, že posuzovatelé pocházející z různých částí ČR se v percepci regionálních stereotypů shodují. Regionální stereotypy jsou nepřesné, neboť nekorespondují s posouzením reálných lidí žijících v těchto regionech. Profily stereotypních vlastností Čecha, Moravana a Slezana se neshodují. Stereotyp Moravana se vymezuje vůči stereotypu Čecha a dochází k zrcadlení osobnostních vlastností. V některých charakteristikách, v nichž je typickému Moravanovi přisuzována vysoká míra dané vlastnosti, má typický Čech nízkou míru této vlastnosti a naopak. Ze srovnání regionálních a národních stereotypů vyplývá, že na jejich vytváření může mít vliv ekonomická prosperita a bohatství nebo geografická blízkost regionů/národů., Objectives. The research deals with accuracy and consistency of regional stereotypes (a typical Bohemian, Moravian, Czech Silesian). The five-factor model of personality was used as a framework for ratings of regional stereotypes and self-reports. Subjects and setting. Altogether, 945 university students (79 % women) rated personality characteristics of a typical inhabitant of three regions in the Czech Republic as well as their personality characteristics on National Character Survey (NCS). In addition 186 social scientists provided self-reports on NCS. On NCS 2.241 university students form Austria, the Czech Republic, Germany, Poland and Slovakia rated national auto- and heterostereotypes. Hypothesis. When the same method for assessing stereotypical and real people traits is used, stereotypes are moderately related with personality traits of real people. Statistical analysis. Profile agreement was calculated as an intraclass correlation (ICC) across the 30 NCS facets, using the double-entry method. Results. In consistency of regional stereotypes,high agreement in ratings of a typical Moravian and Bohemian, and average agreement for rating typical Silesian were found. The comparison of regional stereotypes with self-reports of real people from the corresponding region revealed no convergence. Personality traits of a typical Bohemian, Moravian and Silesian bore no resemblance. Concerning formation of regional stereotypes, we found mirroring or polarization of stereotypical traits in stereotypical profiles of typical Moravian and Bohemian. In several traits, a typical Moravian mirrors personality traits of a typical Bohemian. Regional stereotypes correspond with national stereotypes of neighboring countries. Economical prosperity or wealth and geographical closeness of regions/nations thus could play a role in stereotype formation and sharing. Study limitations. The present study was based on com, Martina Hřebíčková., and Obsahuje seznam literatury
The paper reflects a long-term ambiguity in the theoretical concept of affective phenomena. The focal point of this study is the conceptualization of the term “affect” with regard to the other affective phenomena (specifically emotion and mood). Our definition of affect is substantially different than existing Czech terminology and we define affect as the necessary component of all affective processes. Contrary to the Czech traditional concept of affect, we do not attribute characteristics such as “high intensity” or “disorganising influence” on cognitive processes, behaviour, etc. per se. We define affect in accordance with many authors, as a point in the continuum of affective stream and the basic unit of all affective phenomena. Affective phenomena or processes we consider as an umbrella term for a complex phenomenon like affect, emotion, mood, emotional episode, interpersonal attitude, sentiment, passion and so on: their common component is the affect. We consider emotion as a figure that emerges in the affective stream as a complex reaction to the event that has meaning for an individual and is interpreted with respect to the experience, context, individual characteristic, and sociocultural environment of the individual. Contrary to the Czech tradition, emotions are viewed as “just” one type of affective phenomena with a relatively specific definitional framework. The moods are considered parts of the affective stream continuum that have a specific and for consciousness accessible quality. The concepts of affect, emotion and mood discussed in this paper are contrasted; however, we have described where they overlap conceptually. The relationships of all affective phenomena have been considered as interacting with a tendency to synchronize into one (for an individual typical) affective stream., I. Poláčková Šolcová, R. Trnka., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá projektivní metodou „Kresba lidské postavy“, přináší základní výčet dosud existujících modifikací kresebných testů lidské postavy, četnost využití kresby postavy v diagnostické praxi u nás i v zahraničí. Dále přináší informace z původních pramenů autorů, jejichž postupy v diagnostice kresby postavy měly a mají vliv na dosud nekodifikované způsoby používání této metody v současné diagnostické praxi. Cílem je kriticky zhodnotit obecné předpoklady a časté domněnky, případně uvést na pravou míru dle původních zdrojů diagnostické interpretace, které jsou obecně uznávány. V četných zahraničních výzkumech existuje mnoho informací o tom, že metoda kresba postavy není bezpečnou diagnostickou metodou. Článek má povzbudit psychologickou obec k zamyšlení se nad tím, nakolik mohou být výsledky kresby postavy diagnosticky plausibilní, když se ukazuje, že existuje dost vědeckých důkazů o její neúčinnosti., The article deals with the projective method of „the drawing of human figure“ and provides a basic list of yet existing modifications of the figure drawing tests and the frequency of figure drawing use in diagnostic practice at home as well as abroad. It also brings in information from original sources of the authors, whose procedures in the diagnosis of figural drawings had and still have certain influence on the so far non-codified ways of using this method in the current diagnostic practice. The aim is to evaluate critically the general expectations and common assumptions, or, if need, to correct and clear up them according to the diagnostic interpretation of original sources, that are generally known. Numerous international studies provide lots of arguments that the method of drawing the human figure isn´t safe as a diagnostic method. Article is to stimulate psychological community to consider to what extend can be the results of figure drawing diagnostically reasonable, acceptable and applicable., and Radim Badošek.
Ve studii se autoři zabývají prožitkem vdovství u starších lidí. Zachycují měnící se pohledy na zvládání zármutku a dokumentují posun v pohledech na efektivní strategie, které k němu vedou. Současné teorie kladou důraz na jedinečnost prožitku každého člověka, a proto připouštějí, že není možný přesný odhad průběhu vyrovnávání se se ztrátou životního partnera. Posun je patrný zejména v hodnocení důležitosti vzpomínek na zemřelého, resilienci a rozdílů mezi komplikovaným a nekomplikovaným truchlením. Pozornost věnují autoři také copingovým strategiím ovdovělých lidí, změně vztahů s blízkými lidmi, vnímané kvalitě manželství a existenciálnímu rozměru vyrovnávání se se ztrátou životního partnera., The study is focused on the experience of widowhood among the elderly. The changing views on coping with grief and related effective strategies are described. Contemporary theories emphasize the uniqueness of such an experience for each person and abandon the idea of strict predicting the shape of coping with the loss. The changes in assessment of importance of memories, resilience and differences between complicated and non-complicated mourning are argued. The study also deals with coping strategies of the widowers, change in relationships with the close ones, perceived quality of the marriage and existential dimension of coping with the loss of a spouse., Lenka Pauknerová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
Tématem příspěvku jsou předběžné výsledky české části česko-francouzsko-kanadského výzkumu. Z důvodu rozsahu výzkumu byly v této studii představeny pouze výsledky dětí z 1. a 2. tříd. Výzkum je zaměřen na domácí přípravu na školu. Mezi sledovaná hlediska lze zařadit postoje dětí k domácí přípravě na školu, vnímanou úspěšnost školáků, jejich míru autoregulace a také dětmi vnímanou pomoc při domácí přípravě ze strany rodiče. Předmětem výzkumu také bylo, jak se ve zkoumaných proměnných liší chlapci a dívky. Pro lepší porozumění vztahů mezi proměnnými byla provedena regresní analýza, která ukázala, že rozdíly v tom, do jaké míry se dítě cítí úspěšné ve škole, jsou určovány hlavně tím, jaké behaviorální strategie si dítě v souvislosti s domácími úkoly (DÚ) v prvních letech školní docházky osvojuje. Dále bylo zjištěno, že rozdíly v autoregulaci dítěte jsou určovány hlavně tím, jak se dítě v souvislosti s DÚ cítí, a dále vnímaným úspěchem dítěte., The paper deals with preliminary results of Czech part of Czech-French-Canadian research. In this study, only results of children from the first and second grades are presented. The research is focusing on the home preparation for the school. The children,s attitudes to home preparation for the school, pupils, perceived self-efficacy, self-regulation rate, and also the perceived help from the parent during the home preparation are followed-up. The authors were also interested in differences in assessed variables between boys and girls. In order to understand better the relations among the variables the regression analyses was carried out. It showed that the differences in children,s feeling to be successful in school are determined mostly by the behavioral strategies for carrying out the homework adopted by children during the first two years of school attendance. Further it was found that the differences in children self-regulation are determined mainly by the children,s feeling about the homework, and by children,s perceived self-efficacy., Lenka Šulová, Michaela Škrábová., and Obsahuje seznam literatury