This essay deals with the relationship between philosophy of law and philosophy of language. The author closely follows the discussion concerning the determination of the content of the law which has been remarked by current semantics and pragmatics in philosophy of language. According to a view that has considerable currency at present, philosophy of language and linguistics have a direct bearing on the content of the law. The general outlook of this view - the communicative-content theory of law (the communication theory) can be captured in the following way. Legal texts are linguistic texts, so the meaning or content of a legal text is an instance of linguistic meaning generally. It therefore stands to reason that, in order to understand the meaning of an authoritative legal text or utterance, such as a statute or regulation, we should look to our best theories about language and communication., Tato esej pojednává o vztahu mezi filozofií práva a filosofií jazyka. Autorka úzce navazuje na diskusi o vymezení obsahu zákona, která byla v současné době sémantikou a pragmatikou ve filosofii jazyka poznamenána. Podle názoru, který má v současné době značnou měnu, má filosofie jazyka a lingvistiky přímý vliv na obsah zákona. Obecná perspektiva tohoto pohledu - teorie komunikativního obsahu práva ( teorie komunikace) lze zachytit následujícím způsobem. Právní texty jsou lingvistické texty, takže význam nebo obsah právního textu je obecně známkou lingvistického významu. Proto je rozumné, abychom pochopili význam autoritativního právního textu nebo projevu, jako je zákon nebo nařízení, a měli bychom se zaměřit na naše nejlepší teorie o jazyce a komunikaci., and Marek Neština
The author focuses on the role of propositions and images in the constitution of the fictional world of a narrative literary work. He critically examines Martínez-Bonati's idea of the "alienation" of sentence-meanings in images, based on Husserl's notion of fulfillment (Erfüllung). In particular: 1. He points out that not only expressed propositions, but also other (emotional and style-determining) parameters of sentence-meanings and even failures or disturbances in expressing propositions can participate in generating acts of imagination with mimetic functions. 2. He argues that the notion of fulfillment (as applied to sentence meanings) should be extended so as to include all experiences with mimetic function: visual images should be approached as one of the variety of kinds of (literarily-productive) imaginative fulfillment. 3. He rejects the interpretation of fulfillment as alienation (or dissolution) of meanings in images: among other things, he argues that this would eliminate the communicative scheme within which the interpretation of a text of narrative fiction takes place., Petr Koťátko., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The paper focuses on Uriah Kriegel’s non-relational account of representation, based on the rejection of the widely shared assumption that ''representing something involves (constitutively) bearing a relation to it''. Kriegel’s approach is briefly compared with another version of non-relational theory presented by Mark Sainsbury. The author discusses several reasons why the relational aspect of representation should stand in the center of our theoretical interest, despite the arguments of non-relationists. They concern (1) the origin of the very capacity to represent in our interactions with elements of our external environment; (2) the externalist arguments attempting to show that some of our states and acts are irreducibly embedded in our relations with external environment and these relations play an ineliminable role in the constitution of their content; (3) the fact that representations typically have conditions of satisfaction which relate the representing states or acts to the external world in such a way that if the conditions are not fulfilled, this counts as a representation-failure; (4) the fact that the representation ascriptions are often based relationally and the claim that two subjects think about the same often admits only relational interpretation. The author concludes by pointing to the wide variety of phenomena called ''representation'' and argues that there is no a priori reason to presuppose that all such cases admit, or even require a unified analysis., Příspěvek se zaměřuje na nerelační popis reprezentace Uriah Kriegla, založený na odmítnutí široce sdíleného předpokladu, že ,,představovat něco, co zahrnuje (konstitutivně) nesoucí vztah k němu''. Kriegelův přístup je stručně porovnán s jinou verzí nerelační teorie, kterou předložil Mark Sainsbury. Autorka rozebírá několik důvodů, proč by měl být relační aspekt reprezentace v centru našeho teoretického zájmu, navzdory argumentům nerelatistů. Týkají se (1) vzniku vlastní schopnosti reprezentovat v našich interakcích s prvky našeho vnějšího prostředí; (2) externistické argumenty, které se snaží ukázat, že některé z našich států a činů jsou nezvratně zakotveny v našich vztazích s vnějším prostředím a tyto vztahy hrají nezastupitelnou roli v ústavě jejich obsahu; (3) skutečnost, že reprezentace mají typicky podmínky spokojenosti, které se vztahují k reprezentujícím státům nebo jednáním vůči vnějšímu světu takovým způsobem, že pokud podmínky nejsou splněny, je to považováno za selhání reprezentace; (4) skutečnost, že popisy zastoupení jsou často založeny na relačním vztahu a tvrzení, že dva subjekty přemýšlejí o tom samém, často připouští pouze relační interpretaci. Autor uzavírá tím, že poukazuje na širokou škálu jevů nazývaných ,,reprezentace'' a tvrdí, že neexistuje žádný a priori důvod předpokládat, že všechny tyto případy připouští., and Petr Koťátko