V právnom myslení a to prevažne v kvalitnej odbornej spisbe sa presadzuje názor, že právna norma nie je obsiahnutá v prameni práva vo formálnom zmysle, ale v ľudskej mysli a nepredstavuje predmet výkladu práva, či skôr právneho textu, ale až jeho výsledok. Stať argumentuje, že uvedené koncepcie sú nezlučiteľné s tradičným chápaním práva ako normatívneho systému určitých vlastnostní a ich prípadné všeobecné prijatie by si vyžiadalo zásadnú zmenu právnej teórie. Proti ich správnosti uvádza, že právna prax pôsobí na základe tradičného chápania práva, že ľudia sú presvedčení o záväznosti mnohých právnych noriem, ktoré nepoznajú, lebo sú obsiahnuté v prameni práva vo formálnom zmysle. Právna norma
je myšlienkou a informáciou, a preto sa môže zároveň nachádzať na viacerých miestach.Právnou normou je však vtedy, keď sa nachádza v niektorom prameni práva vo formálnom zmysle. and Legal theory increasingly accepts the idea that a legal norm is not contained in formal sources of law but in human mind. Legal norm is thus not the object or starting point of interpretation of law or of legal texts but its result. This article argues that locating legal norms in human mind is not compatible with the traditional definitions of law as a normative system with particular features; a general acceptance of this idea would require fundamental changes in legal theory. It presents arguments against this new concept, by way of suggesting that: 1. the functioning of law is based on traditional legal concepts, 2.Women and men believe in the binding force of many legal norms, which they didn’t know, because this norms are contained in the formal sources of law. Legal norm is an idea and information and as such it can exist simultaneously in many places, but in order for it to become a legal norm it has to exist in some formal source of law.
This essay deals with the relationship between philosophy of law and philosophy of language. The author closely follows the discussion concerning the determination of the content of the law which has been remarked by current semantics and pragmatics in philosophy of language. According to a view that has considerable currency at present, philosophy of language and linguistics have a direct bearing on the content of the law. The general outlook of this view - the communicative-content theory of law (the communication theory) can be captured in the following way. Legal texts are linguistic texts, so the meaning or content of a legal text is an instance of linguistic meaning generally. It therefore stands to reason that, in order to understand the meaning of an authoritative legal text or utterance, such as a statute or regulation, we should look to our best theories about language and communication., Tato esej pojednává o vztahu mezi filozofií práva a filosofií jazyka. Autorka úzce navazuje na diskusi o vymezení obsahu zákona, která byla v současné době sémantikou a pragmatikou ve filosofii jazyka poznamenána. Podle názoru, který má v současné době značnou měnu, má filosofie jazyka a lingvistiky přímý vliv na obsah zákona. Obecná perspektiva tohoto pohledu - teorie komunikativního obsahu práva ( teorie komunikace) lze zachytit následujícím způsobem. Právní texty jsou lingvistické texty, takže význam nebo obsah právního textu je obecně známkou lingvistického významu. Proto je rozumné, abychom pochopili význam autoritativního právního textu nebo projevu, jako je zákon nebo nařízení, a měli bychom se zaměřit na naše nejlepší teorie o jazyce a komunikaci., and Marek Neština