The paper focuses on Uriah Kriegel’s non-relational account of representation, based on the rejection of the widely shared assumption that ''representing something involves (constitutively) bearing a relation to it''. Kriegel’s approach is briefly compared with another version of non-relational theory presented by Mark Sainsbury. The author discusses several reasons why the relational aspect of representation should stand in the center of our theoretical interest, despite the arguments of non-relationists. They concern (1) the origin of the very capacity to represent in our interactions with elements of our external environment; (2) the externalist arguments attempting to show that some of our states and acts are irreducibly embedded in our relations with external environment and these relations play an ineliminable role in the constitution of their content; (3) the fact that representations typically have conditions of satisfaction which relate the representing states or acts to the external world in such a way that if the conditions are not fulfilled, this counts as a representation-failure; (4) the fact that the representation ascriptions are often based relationally and the claim that two subjects think about the same often admits only relational interpretation. The author concludes by pointing to the wide variety of phenomena called ''representation'' and argues that there is no a priori reason to presuppose that all such cases admit, or even require a unified analysis., Příspěvek se zaměřuje na nerelační popis reprezentace Uriah Kriegla, založený na odmítnutí široce sdíleného předpokladu, že ,,představovat něco, co zahrnuje (konstitutivně) nesoucí vztah k němu''. Kriegelův přístup je stručně porovnán s jinou verzí nerelační teorie, kterou předložil Mark Sainsbury. Autorka rozebírá několik důvodů, proč by měl být relační aspekt reprezentace v centru našeho teoretického zájmu, navzdory argumentům nerelatistů. Týkají se (1) vzniku vlastní schopnosti reprezentovat v našich interakcích s prvky našeho vnějšího prostředí; (2) externistické argumenty, které se snaží ukázat, že některé z našich států a činů jsou nezvratně zakotveny v našich vztazích s vnějším prostředím a tyto vztahy hrají nezastupitelnou roli v ústavě jejich obsahu; (3) skutečnost, že reprezentace mají typicky podmínky spokojenosti, které se vztahují k reprezentujícím státům nebo jednáním vůči vnějšímu světu takovým způsobem, že pokud podmínky nejsou splněny, je to považováno za selhání reprezentace; (4) skutečnost, že popisy zastoupení jsou často založeny na relačním vztahu a tvrzení, že dva subjekty přemýšlejí o tom samém, často připouští pouze relační interpretaci. Autor uzavírá tím, že poukazuje na širokou škálu jevů nazývaných ,,reprezentace'' a tvrdí, že neexistuje žádný a priori důvod předpokládat, že všechny tyto případy připouští., and Petr Koťátko