This paper focuses on the theory of deduction, developed by the Czech logician Pavel Tichý. Research on deduction in Tichý’s logic is still not very advanced. Tichý’s own deduction system is a generalization of Gentzen’s natural deduction and although it is an interesting topic in itself, I’d rather focus on the theory or philosophy of deduction that motivates Tichý’s choice of deduction system. Some of Tichý’s expressions suggest that in the question of the status of the theory of deduction in logic he held the prevailing modern approach, but this contradicts the fact that most of his writings concern selected problems of logical semantics. Having introduced Tichý’s original conception of deduction, I pay attention to the so called object-conception of logic, which explains the special position of the theory of deduction in his conception., Příspěvek se zaměřuje na teorii dedukce vyvinutou českým logikem Pavlem Tichým. Výzkum o dedukci v Tichém logice stále není příliš pokročilý. Tichý vlastní dedukční systém je zobecněním Gentzenova přirozeného dedukce, a přestože je to samo o sobě zajímavé téma, raději bych se zaměřil na teorii nebo filosofii dedukce, která motivuje Tichého volbu systému odpočtu. Někteří z Tichých výrazů naznačují, že v otázce stavu teorie dedukce v logice zastával převažující moderní přístup, což však odporuje skutečnosti, že většina jeho spisů se týká vybraných problémů logické sémantiky. Po představení Tichého původní koncepce dedukce věnuji pozornost tzv. Objektové koncepci logiky, která v jeho pojetí vysvětluje zvláštní postavení teorie dedukce., and Karel Šebela
So-called quantificational accounts explicate logical consequence or validity as truth-preservation in all cases, cases being construed as admissible substitutional variants or as admissible interpretations with respect to non-logical terms. In the present study, which is the first from three successive studies devoted to quantification accounts, I focus on the beginning of systematic theorizing of consequence in Aristotle‘s work, which contains the rudiments of both modal and formal accounts of consequence. I argue, inter alia, that there is no evidence for the claim that Aristotle propounded a quantificational account, and that for a full-fledged quantificational approach in a modern style we need to turn to Bolzano’s substitutional approach, whose motivation, structure and problems are explained in the second part of this study., Takzvané kvantifikační účty vysvětlují logický důsledek nebo platnost jako zachování pravdy ve všech případech, případy jsou vykládány jako přípustné substituční varianty nebo jako přípustné interpretace s ohledem na nelogické pojmy. V této studii, která je první ze tří po sobě jdoucích studií věnovaných kvantifikačním účtům, se zaměřuji na začátek systematické teorizace důsledků v Aristotelově díle, která obsahuje základy modálních i formálních popisů důsledků. Mimo jiné tvrdím, že neexistuje žádný důkaz pro tvrzení, že Aristotelés navrhl kvantifikační účet, a že pro plnohodnotný kvantifikační přístup v moderním stylu se musíme obrátit k Bolzanovu substitučnímu přístupu, jehož motivace, struktura a problémy jsou vysvětleno ve druhé části této studie., and Ladislav Koreň
Quantificational accounts of logical consequence account for it in terms of truth-preservation in all cases - be it admissible substitutional variants or interpretations with respect to non-logical terms. In this second of my three connected studies devoted to the quantificational tradition I set out to reconstruct the seminal contributions of Russell, Carnap, Tarski and Quine and evaluate them vis-à-vis some of the most pressing objections. This study also prepares the ground for my discussion of the standard model-theoretic account of consequence to be found in the concluding study., Kvantifikační popisy logických důsledků z toho vyplývají z hlediska zachování pravdy ve všech případech - ať už jde o přípustné substituční varianty nebo interpretace s ohledem na nelogické pojmy. V této druhé ze svých třech propojených studií věnovaných kvantifikační tradici jsem se rozhodl rekonstruovat klíčové příspěvky Russella, Carnapa, Tarskiho a Quina a hodnotit je ve vztahu k některým z nejnaléhavějších námitek. Tato studie také připravuje půdu pro diskusi o standardním teoreticko-teoretickém výkladu důsledků, které lze nalézt v závěrečné studii., and Ladislav Koreň
This concluding study devoted to quantificational accounts of consequence and related logical properties deals with the model-theoretic account (MTA). In response to objections questioning its intuitive adequacy, it is argued that MTA does not aim to analyse ''the'' alleged intuitive notion of consequence, but aims to formally reconstruct one specific semantic account, according to which valid arguments preserve truth in virtue of their logico-semantic structure and irrespectively of particular semantic values of the non-logical vocabulary. So conceived, MTA is arguably superior to any other quantificational account, being based on a principled account of the semantic structure and the specific contribution of logical elements to it., Tato závěrečná studie věnovaná kvantifikačním účtům důsledků a souvisejících logických vlastností se zabývá modelovým teoretickým popisem (MTA). V odezvě na námitky zpochybňující jeho intuitivní přiměřenost se tvrdí, že MTA nemá za cíl analyzovat ,,údajný'' intuitivní pojem důsledků, ale má za cíl formálně rekonstruovat jeden specifický sémantický účet, podle kterého platné argumenty zachovávají pravdu na základě svého logika. -semantická struktura a bez ohledu na jednotlivé sémantické hodnoty nelogické slovní zásoby. Tak koncipovaný, MTA je pravděpodobně nadřazený nějakému jinému kvantifikačnímu účtu, být založený na principiálním popisu sémantické struktury a specifickém příspěvku logických elementů k tomu., and Ladislav Koreň