Třípodlažní budovu Obchodní akademie ("Gazdasági Főiskola-Kereskedelmi", původně "Budapesti Kereskedelmi Akadémia") navrhl Győző Czigler. Před hlavním vchodem stojí po obou stranách průčelí sloup završený alegorickou postavou od Antala Szécsi. Po pravé straně vchodu na sloupu s volutovou hlavicí mladík, na nohou okřídlené střevíce, na hlavě okřídlená čapka, stojí na globu, drží v levé ruce měšec a v pravé kaduceus (alegorie obchodu v podobě Merkura); po levé straně druhý sloup, na jeho vrcholu stojí na globu dívka v antické drapérii, drží ve zdvižené pravé ruce vavřínovou větévku a v levici flétnu (Viktorie)., Déry 1991, s. 137, and Merkur a Viktorie vyjadřují víru v rozvoj maďarského obchodu, který umožní budoucí absolventi obchodní akademie, před jejichž školní budovou jsou plastiky umístěny.
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Nahý faun kráčí a hraje na flétnu, před ním nahý chlapec (Bakchus ?) jede na kozlu, picí roh (?) ve zdvižené pravici. Procesí vede faunka (Oreada), která se obrací dozadu k chlapci a natahuje k němu ruku. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Nahý chlapec sedí na kozlu s rohem (na pití?) má lidské nohy, a proto není vyloučeno, že se mělo jednat o mladého Bakcha.
Grafika podle jedné z verzí obrazu Merkur a Argos od Jacoba Jordaense (Lyon: Musée des Beaux-Arts, Inv. H679, kolem 1620). Scéna v krajině. Nahý vousatý muž (Argos) sedí na kameni, opírá se o hůl, hlava sklopená, u jeho nohy pes, za ním dvě krávy. Vedle něho sedí nahý mladík, na hlavě okřídlený klobouk (Merkur), vztahuje ruce k noži a píšťale na zemi. and Výjev ilustruje mýtus o nymfě Ió, dceři říčního boha Ínacha. Jupiter byl očarován její krásou, proto ji Júno proměnil v bělostnou kravku, aby ji nemohl pro sebe získat. Dala ji do opatrování stále bdícímu hlídači, Argu Panoptovi. Měl sto očí, z nichž polovina vždy bděla. Jupiter pro Ió poslal Merkura, aby ji ukradl. Merkur proměněný v pastýře hrál Argovi na flétnu, čímž jej uspal, pak jej brutálně zavraždil (uřízl mu hlavu) a Ió vysvobodil. Juno na stálou připomínku tohoto ohavného činu umístila Argovi oči na ocas ptáka, který jí byl zasvěcen (páv) a posla střečka, aby Ió bodal a štval po celém světě. Obraz zachycuje velmi často zobrazovaný moment příběhu, chvíli, kdy Merkur uspává hlídajícího Arga.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, budova se sochařskou výzdobou směrem do boční ulice. Ve třetím patře po obou stranách okna ženské alegorické figury. Žena upravující si drapérii na pravém rameni, pod levým loktem drží patrně knihu (Kleió?); žena s květinami a plody v záhybech drapérie po levé ruce (Thaleia ?); žena s tamburínou a flétnou (Euterpé); žena s knihou a rydlem (Kalliopé). and Múzy, dcery dcery Mnemosyny (Paměti) a Jupitera byly zobrazovány s různými atributy: Kalliopé (Krásnohlasá), s voskovou tabulkou a rydlem; Euterpé (Utěšitelka) s flétnou; Melpomene (Pěvkyně), s tragickou škraboškou a břečťanovým věncem; Thaleia (Kvetoucí) s pastýřskou holí a komickou škraboškou; Erató (Milostná) s kytharou; Terpsichore (Křepčivá) s lyrou, nebo jen tančící; Kleió (Zvěstovatelka) se svitkem a knihou, múza dějepisu; Urania (Nebešťanka) se zemským globem; Polymnia (Zpěvohojná) bez atributů, halící se do šatů. Postavy múz byly nejčastěji zobrazovány na fasádách veřejných budov, nicméně mohly se objevit i na fasádě obyčejného nájemního domu. V 19. století již atributy nebyly tak striktně přidělovány jednotlivým postavám.