Nahý Apollón (plášť přes rameno, hlava a genitálie uraženy) přistupuje k Marsyovi, levou rukou jej přidržuje a pravou ruku natahuje za sebe pro nůž, který leží na oltáři. Vedle nože motýl. Oltář je nahoře ozdoben draperií, na boku je pověšena syrinx a tympány. Vousatý Marsyás je nahý (genitálie uraženy), svázané ruce natažené nahoru a připevněné k větvi stromu, na níž sedí daší motýl. Nalevo je palma., Bažant 2006#., and Zobrazení Marsya je ohlasem antické sochy ze sbírky kardinála della Valle (1463--1534) v Římě, pro což hovoří skutečnost, že se v tomto případě Paolo della Stella výjimečně nedržel severoitalských vzorů druhé čtvrtiny šestnáctého století, které se od středoitalských odlišují právě tím, že nezobrazují antický originál. Marsyás na pražském Belvedéru a poměrně věrně podává pozdně helénistický tzv. bílý typ, který zobrazuje Marsyu pasivně visícího za ruce ze stromu. Ve sbírce kardinála della Valle antická socha stála na pravé straně vchodového portika, shodou okolnosti na podobném místě jako na pražském Belvedéru. Paolo della Stella se také mohl opřít o reliéfní verze zobrazení, které se často vyskytují na antických římských sarkofázích. Podle dochovaných kreseb jich bylo okolo poloviny šestnáctého století známo několik a největší vliv měl sarkofágový reliéf, který se kdysi nacházel v Hever Castle. Potrestání Marsyi nebyla pouhá exekuce, ale rituál, což je na reliéfu naznačeno tím, že Apollón bere nůž z oltáře, jenž je nahoře ozdoben draperií a na boku visí osudný syrinx a tympány. O oltář je opřen nějaký předmět, který vypadá jako pochodeň s plamenem obráceným dolů (na znamení brzké smrti fauna?), ale reliéf je bohužel dosti poničený.
Grafika podle jedné z verzí obrazu Merkur a Argos od Jacoba Jordaense (Lyon: Musée des Beaux-Arts, Inv. H679, kolem 1620). Scéna v krajině. Nahý vousatý muž (Argos) sedí na kameni, opírá se o hůl, hlava sklopená, u jeho nohy pes, za ním dvě krávy. Vedle něho sedí nahý mladík, na hlavě okřídlený klobouk (Merkur), vztahuje ruce k noži a píšťale na zemi. and Výjev ilustruje mýtus o nymfě Ió, dceři říčního boha Ínacha. Jupiter byl očarován její krásou, proto ji Júno proměnil v bělostnou kravku, aby ji nemohl pro sebe získat. Dala ji do opatrování stále bdícímu hlídači, Argu Panoptovi. Měl sto očí, z nichž polovina vždy bděla. Jupiter pro Ió poslal Merkura, aby ji ukradl. Merkur proměněný v pastýře hrál Argovi na flétnu, čímž jej uspal, pak jej brutálně zavraždil (uřízl mu hlavu) a Ió vysvobodil. Juno na stálou připomínku tohoto ohavného činu umístila Argovi oči na ocas ptáka, který jí byl zasvěcen (páv) a posla střečka, aby Ió bodal a štval po celém světě. Obraz zachycuje velmi často zobrazovaný moment příběhu, chvíli, kdy Merkur uspává hlídajícího Arga.
A pattern-welded knife dated to the 13th century was found during an archaeological excavation conducted on the site of Kobilić 1 in 2010. Nowadays, pattern-welded knives are very popular due to their decorative appearance and supposedly excellent mechanical properties. This paper introduces some new experimental results gained during the manufacturing of a copy of the medieval pattern-welded knife using historical techniques. During this experimental work some new practical observations were taken in general about smelting and processing bloomery iron and concerning the decorative effect of phosphoric-iron used in pattern-welding. and Damaskovaný nůž ze 13. století byl nalezen při archeologickém výzkumu lokality Kobilić 1 roku 2010. V současné době jsou damaskované nože velmi oblíbené pro svůj dekorativní vzhled a údajně vynikající mechanické vlastnosti. Tento článek představuje některé nové experimentální výsledky získané při výrobě kopie daného středověkého nože s použitím autentických technologií. Během experimentálních prací byly vypozorovány nové praktické poznatky ohledně výroby a zpracovávání svářkového železa i ohledně zdobného účinku fosforového železa používaného v damaskových kompozitech.