Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním zdrojem mohly být reliéfní stély nalezené na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Nárožní činžovní dům. Na zvýšeném soklu nároží je umístěna plastika stojícího muže v antické drapérii. Muž drží v pravé ruce svitek, levá ruka se opírá o hůl, na ní je obtočen had. and Asklépios (lat. Aesculapius), syn boha Apollóna a královny Korónidy, vynikal podle řecké mytologie ve vědách, zejména však v lékařství. Nejčastěji byl zobrazován s holí, kolem níž se vine posvátný had. Asklépios býval od 19. století, spolu se svými dvěma dcerami (Hygieia - bohyně zdraví a Panakeia - bohyně osvobozující od všech nemocí), zobrazován na průčelí budov, v nichž byly lékárny. Také v tomto případě plastika umístěná na nároží budovy upozorňuje na lékárnu, která byla a dodnes je, v jejím přízemí provozována.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Figurální kompozice - šest starců s holemi, sbírají ze země klacky na pochodně., Pravdová 2009, s. 11., and Starci se neúčastní války.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Scéna v krajině, před hermovkou klečí muž (Kinésias) vztahující ruce ke své ženě (Myrrhiné) na levé straně obrazu, která mu odepírá manželskou lásku. Vpravo muž s amorkem., Pravdová 2009, s. 22., and Lysistrata špehuje muže na Akropoli. Myrrhiné v něm poznává svého muže Kinésiase. Lysistrata radí Myrrhiné, aby ho sváděla, ale nakonec mu dokázala odolat, pokud neslíbí mír. Kinésias je v roztoužení, ale Lysistrata ho škádlí. Kinésias se pokouší ženu přemluvit k návratu domů, aby se s ní mohl milovat. Myrrhine mu nabízí sex ihned, ale jen naoko. Ve chvíli, kdy se zdá, že manžel již uspěje, Myrrhiné žádá slib míru. Kinésias chce čas na rozmyšlenou, Mirrhiné ho opouští neukojeného.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupina sedících starců, před nimi muž s holí., Pravdová 2009, s. 21., and Starci se domlouvají s heroldem.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupinová scéna mužů, kteří v sexuálním roztoužení odhazují oděv a zbroj. and Pravdová 2009, s. 28.
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Skupinová scéna tančících mužů, na zem odhazují výzbroj. and Pravdová 2009, s. 26.
Grafika podle jedné z verzí obrazu Merkur a Argos od Jacoba Jordaense (Lyon: Musée des Beaux-Arts, Inv. H679, kolem 1620). Scéna v krajině. Nahý vousatý muž (Argos) sedí na kameni, opírá se o hůl, hlava sklopená, u jeho nohy pes, za ním dvě krávy. Vedle něho sedí nahý mladík, na hlavě okřídlený klobouk (Merkur), vztahuje ruce k noži a píšťale na zemi. and Výjev ilustruje mýtus o nymfě Ió, dceři říčního boha Ínacha. Jupiter byl očarován její krásou, proto ji Júno proměnil v bělostnou kravku, aby ji nemohl pro sebe získat. Dala ji do opatrování stále bdícímu hlídači, Argu Panoptovi. Měl sto očí, z nichž polovina vždy bděla. Jupiter pro Ió poslal Merkura, aby ji ukradl. Merkur proměněný v pastýře hrál Argovi na flétnu, čímž jej uspal, pak jej brutálně zavraždil (uřízl mu hlavu) a Ió vysvobodil. Juno na stálou připomínku tohoto ohavného činu umístila Argovi oči na ocas ptáka, který jí byl zasvěcen (páv) a posla střečka, aby Ió bodal a štval po celém světě. Obraz zachycuje velmi často zobrazovaný moment příběhu, chvíli, kdy Merkur uspává hlídajícího Arga.