Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Vila, dvoupodlažní stavba v zahradě, výzdoba na fasádě hlavní třídy i bočních ulic Bajza a Munkácy Mihály. Hlavní průčelí - karyatidy nesoucí balkon, ve cviklech oken prvního patra tři dvojice soch: žena s miskou a hadem (Minerva Medica); vousatý muž, vedle něho leží fasces (Právo (?)); žena s květinovým věncem a květy v klíně (Flora); žena s klasy a ovocem (Ceres - Úroda); muž v přilbě s palmovou ratolestí (Mír); žena s přeslicí (Práce). V průčelí do Bajza utca dívka s amforou zdobenou dionysovským průvodem (patrně pozdější doplněk fasády), v průčelí do Munkácsy Mihály utca žena s věncem v ruce (Flora (?)., Medvey 1939, s. 64; Déry 1991, s. 60., and Alegorické zobrazení spravedlnosti a práva je patrně inspirováno antickou tradicí římské kolonie Británie, kde byla Minerva Medica ztotožněná s keltskou Sulis. Tato bohyně měla mimořádnou moc uzdravovat, ale také dát obecně věci do pořádku (dosvědčit bezpráví, usvědčit zloděje a nalézt ztracené předměty).
Levé nároží pod římsou: muž v přílbě, za ním beraní kůže (Iásón), v levé ruce štít, dívá se na polonahou ženskou postavu, ta v pozdvižené levici drží cíp oděvu (Médeia). Druhá dvojice: žena v pravici má jablko, levou rukou se dotýká rohu hojnosti (Proserpina), který drží vousatý muž s pokrytou hlavou (Plútón). Plastická výzdoba cviklů okna druhého patra: žena s dítětem, u nohou má hada (kouzelnice Médeia); muž s drakem, kterého přemohl, vedle něho přilba (Iásón)., Medvey 1939, s. 59; Déry 1991, s. 40; Gábor 2002, s. 15-17., and Výzdoba v levé části průčelí je inspirovaná mýtem o Médeie, přičemž Proserpina a Plútos patrně narážejí na tragický konec manželství Iásóna a Médeie. Postava Medeie s dítětem ve cviklu okna je zrcadlově převráceným schematem tehdy slavného Feuerbachova obrazu (Anselm Feuerbach, Medeia, dat. 1870, Neue Pinakothek, München). Sochařská výzdoba průčelí je, podle maďarské literatury, alegorickým vyjádřením "zlatého a heroického věku" (Déry 1991), nebo alegorickým zobrazením "měšťanských ctnosti" (bourgeois virtues). Plastiky údajně personifikují zleva nahoře: "oddanost a lásku" (Loyalty and Love), "pohostinnost a blahobyt" (Hospitality and Prosperity), "solidarity a síly" (Felowship and Strength), "míru a práce" (Peace and Labour) (Gábor 2002, s. 15-17). Vzhledem k tomu, že jsou zde zobrazeny konkrétní postavy z řeckých mýtů, můžeme předpokládat, že ideový záměr byl mnohem ambicióznější. Stavebník (jehož zadání patrně plnil sochař) zřejmě v podobě alegorií cituje méně obvyklé antické mýty, aby demonstroval svoje klasické vzdělání. Antičtí hrdinové mohou být připomínkou Zlatého a Heroického věku a Občanské svornosti a Blahobytu pramenícího ze vzdělání a hospodářského pokroku.
1.V přízemí na průčelní straně budovy je na obou nárožích na postranním schodišti sfinga. Sfinga vlevo má mezi předními tlapami vavřínovou snítku, sfinga vpravo divadelní masku. V nikách na obou stranách hlavního vchodu sedící postava - Frenc Erkel a Ferenc Liszt. (autorem všech soch je Alajos Stróbl, 1885).2. Fasáda. V prvním patře jsou v nárožních nikách umístěny 4 sochy múz (nad nikami jsou jejich jména psaná řecky), na terase je umístěno 16 soch významných osobností. Múzy: v nároží do ulice Dalszínház je to Melpomené - stojící, oblečená ženská postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží divadelní masku, na zemi u jejích nohou leží přilbice (Brestyánszky). Na hlavním průčelí je v první nice múza Erató - stojící, oblečená ženská postava v pravé ruce drží loutnu, zleva u jejích nohou putto držící v ruce motýla (Feszler), v druhé nice Terpsichoré - oblečená stojící žena, na hlavě má věnec z růží, v levé ruce drží tamburínu, po její pravé straně putto hrající na dvojitou píšťalu (Brestyánszky). V nice do boční Hájos utca je Thalie - stojící oblečená postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží famfáru, v pravé lyru, u její levé nohy na zemi leží divadelní maska (Donáth). Nad okny průčelní galerie jsou po stranách divadelních masek alegorické figury Triton (vousatý muž s rybím ocasem místo nohou, troubí na mušli) a Psyché (dívka s motýlími křídly a miskou), Fáma (okřídlená žena troubí na dlouhou trumpetu, v pravé ruce drží rozvinutý svitek), dále starý muž, v levé ruce drží věnec, v pravé šíp, za ním toulec se šípy, dále mladík na hlavě vavřínový věnec drží rozvinutý svitek (?), okřídlená žena, levé ruce dřží pochodeň (?), mladík s věncem na hlavě, v pravé ruce drží lyru, naznačená drobná křidélka, Tritónka, žena místo nohou rybí ocas. Na průčelí boční ulice Apollón (?) -muž s lyrou, na hlavě věnec, drží toulec se šípy, vedle mladík na hlavě věnec, v rukách tamburína a svitek. Další dvě postavy Medúza (na hlavě hadi, Satyr, kozí nohy, hraje na dvojitou píšťalu., Medvey 1939, s. 60, 107; Déry 1991, s. 24, 42, 48, 51, 56, 59, 75, 79, 131, 137; Gábor 2002, s. 18-20., and Některé z múz jsou již od anriky spojeny s divadlem: Erató s lyrou (milostné básnictví), Euterpé s flétnou (lyrická poezie), Kalliopé se svitkem nebo knihou (epický zpěv a věda), Kleió s rydlem a svitkem (dějepis), Melpomené s kyjem a maskou (zpěv a tragédie), vážná Polymnia, někdy se svitkem (vážný zpěv), tančící Terpsichoré s lyrou (tanec), Thalie s maskou a poutnickou holí (komedie), Úraniá s globusem (astronomie).
Nárožní nájemní dům (A MÁV Nyugdijintézeti berház). Obě průčelí jsou bohatě zdobena (festony, vázy, rostlinné ornamenty, figurální motivy). Dekorace vytvořil Lajos Rauscher a figury Bertalan Székely, malíř, který patřil k nejvýznamějším soudobým uherským umělcům. Mezi zdvojenými okny prvního patra jsou v nikách ženské alegorické postavy v antické drapérii: mladá žena se snopem v pravici a obilnými klasy v levé ruce (Zemědělství); žena v pancíři, v pravé ruce kopí, u pasu meč, v levé štít, na hlavě přilbici (Vojenství); žena drží v pravé ruce globus, v levé kružidlo (Věda); žena držící v levé ruce kaduceus, na hlavě okřídlená čelenka, na nohou okřídlené boty (Obchod); ženská postava s rolverkovým štítem v levici (Historie), žena s konvicí v pravici a v levé ruce za zády drží (?) (Obezřetnost ?); žena držící v levé ruce zrcadlo (Pravda); žena s přeslicí a vřetenem (Píle); žena stojí na vodním netvorovi (Odvaha ?); žena držící před obličejem divadelní masku (Klam); další dvě ženské postavy bez atributů (?)., Gábor 2002, s. 40, and Budova, včetně výzdoby fasády, je typickým příkladem stavby ve stylu paláce toskánské renesance. Ženské postavy představují Ctnosti a Nectnosti a různé alegorie zemědělství, vojenství, obchodu a historie.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Dům měšťana Matěje Mydláře z let 1573 - 1577, třípatrový s loggií. Na jižním průčelí připojena polygonální věž s věžičkou, tzv. hvězdárnou, kterou dal zbudovat syn stavebníka, Daniel Mydlář. V průčelí do ulice reliéfní výzdoba. Na parapetu prvního patra a na podnožích sloupů - reliéfní medailony s ženskými figurami v dobovém oděvu představujících alegorie a ctnosti. Zleva doprava: sedící žena s palmovou ratolestí a holubicí (?) (Mír) a klečící žena (Víra); žena s přilbou a bubnem (Válka) a žena s mečem a vahami (Spravedlnost); žena se třemi dětmi (Láska) a žena se zrcadlem a hadem (Obezřetnost, Moudrost); žena s pelikánem (Charitas) a žena se sloupem (Síla), žena s korunou a žezlem (Moc)., Muchka 1990#, 290., and Alegorie ctností.
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Románský kostelík v obci Jakub u Kutné Hory byl, podle autentiky dochované na panské empoře, vysvěcen roku 1165, a to za účasti Vladislava II. a jeho choti královny Judity. Na jižním průčelí jsou dochovány plastiky, které však byly druhotně osazeny až po dokončení kostela. Po stranách vstupního portálu jen fragmenty (patrně sv. Petr a Pavel), v tympanonu nad vchodem žehnající Kristus s knihou a dva andělé s kadidelnicemi po jeho stranách. Ve slepých arkádách patra, nad portálem stojící sv. Jakub (?) s knihou a klečícími donátory (Slavibor a Pavel), po jeho pravé straně sv. Vojtěch (?), po levici postava ve zbroji, sv. Václav (?) a sv. Prokop (?). and Sochy jsou druhotně použité, pro nové osazení musely být upraveny, původně snad pocházely z Prahy nebo severní Itálie (?). Antickou inspirací je kompozice - umístění figur v arkádách, drapérie a tendence osamostatnit sochu od architektury, kontrast v pojednání hlavy a těla téměř do podoby volné plastiky.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Nad okny ve 3. podlaží figurální reliéf. Figury nahé, v antickém oblečení, s různými atributy - zleva stojící muž, opírá se o křeslo, v němž sedí žena, druhý muž jí nalévá nápoj z amfory, za ním panter kráčející směrem k dvojici postav, žena a muž, který patrně v levé ruce drží helmu, vedle něho patrně dvě ženy, sedící na lehátku, jedna hraje na dvojitou píšťalu, druhá drží lyru, dále dvě tančící ženské postavy, držící feston, dále dvě ženy na lehátku, jedna z nich drží na klíně dítě, k dítěti přistupuje muž s vinným hroznem v ruce. Reliéf je silně poškozený, některé partie jsou špatně čitelné. and Ráday 1998, s. 311, obr. 279.