Pískovcová s přízední nice jižní stěny salla terreny. Nahý muž, kolem beder drapérie, stojí u kmene stromu, levicí se o nej opírá. V levé ruce drží luk, u jeho levé nohy kanec., Poche 1977#, 279., Koudelka 1999#., and Socha byla dosud interpretována jako Meleagros. Jedná se však nepochybně o Venušina milence Adonida, Venuše je na opačné straně severní stěny oranžerie. Mezi pár Adonida a Venuše je vložen jejich kladný protějšek, pár Apollóna a Diany. Formálně má socha blízko k soše stejného hrdiny, který je zobrazen ve Venušině blízkosti ve Vrtbovské zahradě v Praze.
Nástěnná malba al secco: Meleagros (antická zbroj s přilbou s chocholem) přináší na podnosu kančí hlavu sedící Atalantě se šípem v ruce. Mezi nimi sedí na zemi Amor (toulec, luk). Výjev je zasazen do přírodního rámce, v popředí štít, kopí a bezhlavé tělo kalydónského kance., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V odborné literatuře je téma nesprávně určeno jako "Herkules nesoucí Erymantského kance" (Knoflíček 1999). Výjev zobrazuje Meleagra předávajícího Atalantě hlavu kalydónského kance, Tuvora se držel ikonografického typu, který vznikl v ilustracích k Ovidiovým Proměnám již v 16. století a v následujích stoletích byl jenom nepatrně obměňován (e.g. Métamorphoses 1770, 86r). Amor jako symbolické vyjádření Meleagrova milostného vzplanutí se objevuje již na Rubensově obrazu z doby kolem roku 1635 (Mnichov).
Nástropní malba nad vstupním schodištěm. Figurální scéna v krajině. Uprostřed kompozice oblak, na něm vůž tažený jeleny. Kolem vozu psi, putti s lesními rohy, pochodněmi a vavřínovým věncem. Na zemi putti s ulovenými zvířaty a ptáky. Ve voze sedí ženská postava s kopím v ruce (Diana), vedle za ní a dole u vozu další ženská postava (nymfy), za vozem letící okřídlená postava., Poche 1978#, s. 403., and Tříska 1986#, s. 130.
Freska v kartuši: figurální kompozice na pozadí lesa, v popředí uprostřed Diana (nad čelem srpek měsíce), střílí z luku. Před bohyní pokleká Nymfa s pravou rukou nataženou kupředu k medvědovi, který se objevuje za stromem. Kolem bohyně družina dívek se psem, kterého jedna z nich drží na vodítku, vpravo leží srna a dva ulovení divočáci. Na kmeni stromu v pravé části obrazu visí lesní roh, luk a toulec na šípy. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu - lovecký roh, sítě, toulce se šípy. and Werle se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini 1692-1700, z něhož převzal doslova postavu střílející Diany, postoj Nymfy se psem a Nymfy vztahující ruku k medvědovi i medvěda za stromem. Zvíře patrně odkazuje na příběh Kallistó, který je zobrazen na východním fabionu hodovního sálu, tedy v bezprotřední blízkosti výjevu s Dianiným lovem. Poté, co Kallistó porodila syna, kterého s ní zplodil Jupiter, žárlivá Juno Nymfu proměnila v medvědici.
Pískovcová socha Adónida (toulec přes rameno, v ruce luk), stojí opřený o pahýlu stromu, u nohou kanec., Vlček 1999#, 471-475., and Postava s lukem je vykládána jako Apollón, ale kanec u jeho nohou nepatří k atributům tohoto boha. Podle jiného výkladu kanec u lovcových nohou postavu definuje jako Meleagra. Ten tu však také není zobrazen, protože žena se psem umístěná na protější straně schodišťové rampy k lovci vztahuje ruku s toužebným výrazem v tváři, ale ten se od ní odvrací a dívá se vzhůru. Dvojice krásné ženy toužící po lovci, který o ni nestojí, naopak přesně odpovídá Venuši a Adónidovi, kteří byli v podobné situaci zobrazeni Reinerem na nástropní fresce v sale terreně. Srov. "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program" a "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Venuše a Adonis."
Olejomalba na dřevě (49 x 64 cm). Figurální scéna v krajině s listnatými stromy, vodním tokem a dřevěným mostem. V popředí dole Meleagros, u jeho nohou tělo kance, kančí hlavu drží v ruce, na zemi sedí Atalanta, která k hlavě vztahuje ruce. V dálce na mostku venkované., Vacková 1989#, 303; Slavíček 1993#, 342-343., and Zalesněná krajina s Meleagrem předávajícím Atalantě hlavu Kalydonského kance je patrně protějškem (pokračováním) dalšího autorova obrazu - výjevu lovu na Kalydonského kance. Jedná se o tradiční kompoziční schéma známé z grafických ilustrací Ovidiových Metamorfóz (v tomto případě je přímou inspirací A. Tempesta). Obdobná kompozice se pak opakuje i u dalších soudobých autorů.
Dvě malby na dřevě (každá deska 22,5 x 71,5-2 cm). Levá deska: lov na kalydónského kance - nalevo Meleagros útočí na kance oštěpem, jeho druzi jsou zobrazeni s oštěpem a kyjem, Ankaios se napřahá k ráně sekyrou, napravo Atalanta střílí z luku, za ní ženy s oštěpy a lukem. Pravá deska: nalevo tři ženy sedí na trůně s vřeteny (Parky), před nimi muž a žena s dítětem, vedle žena u oltáře, na nějž dává dřevo ?, za oltářem socha na kouli. Napravo skupina tří mužů mužů s oštěpy, uprostřed Meleagros a Atalanta, napravo tři ženy s oštěpy a lukem a toulcem. V dálce mořský záliv a město., Pujmanová 1997#, 116., and Původně výzdoba svatební truhlice (cassone), zakoupeno do galerie v roce 1894. Zatímco levá deska se těsně drží líčení v Ovidiových Proměnách (8, 380-393: Atalanta střílí z luku, muži oštěpy, Ankaios sekyrou), pravá s tímto textem souvisí jen volně. Sudičky nalevo patrně odkazují na věštbu o nedohořeném poleni, které Meleagrova matka nechala dohořet, když se dozvěděla o tom, že její syn zabil v její bratry, kteří upřeli Atalantě loveckou trofej. Skupina napravo vypadá spíše jako příprava na lov.
Tapiserie (300 x 527 cm). Scéna v krajině, uprostřed listnatého lesa leží mrtvý Adónis, vlevo běží kanec pronásledovaný psem. Zprava přibíhá Venuše, za ní vůz tažený labutěmi. and Blažková 1975#, č. k. 15.
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna v krajině, uprostřed kompozice leží Adónis, vedle něho Amor, nad ním truchlí Venuše, za ní vůz se zapřaženými labutěmi. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.
Bronzová soška (43, 9 cm): nahý Herkules nese kance na zádech., Prag um 1600#, I, č. 49., and Giovanni Bologna zhotovil pro Francesca de'Medici sošky zobrazující všech 12 činů Herkulových, Rudolf II. získal do svých sbírek odlitky přinejmenším tří z nich, vedle Herkula s kancem také hrdinu zápasícího s Cacem a Antaiem.