Nástěnná malba al secco: Meleagros (antická zbroj s přilbou s chocholem) přináší na podnosu kančí hlavu sedící Atalantě se šípem v ruce. Mezi nimi sedí na zemi Amor (toulec, luk). Výjev je zasazen do přírodního rámce, v popředí štít, kopí a bezhlavé tělo kalydónského kance., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V odborné literatuře je téma nesprávně určeno jako "Herkules nesoucí Erymantského kance" (Knoflíček 1999). Výjev zobrazuje Meleagra předávajícího Atalantě hlavu kalydónského kance, Tuvora se držel ikonografického typu, který vznikl v ilustracích k Ovidiovým Proměnám již v 16. století a v následujích stoletích byl jenom nepatrně obměňován (e.g. Métamorphoses 1770, 86r). Amor jako symbolické vyjádření Meleagrova milostného vzplanutí se objevuje již na Rubensově obrazu z doby kolem roku 1635 (Mnichov).
Pískovcová socha: polonahý Meleagros (plášť přes levou ruku a bedra) stojí opřený o pařez, pravou ruku má položenou na kančí hlavu. Na pařezu visí toulec se šípy., Poche 1965#, 119-120., and Socha byla v odborné literatuře chybně vyložena jako Ceres, ale jedná se nepochybně o Meleagra, který napodobuje antickou sochu tohoto mýtického hrdiny. V 16.-18 byla nejznámějším antickým zobrazením Meleagra socha objevená před rokem 1546, která byla v Braunově době v římském paláci rodiny Fusconi. Nejprve byla známa jako Adonis, ale od 18. století byl hrdina ztotožněn s Meleagrem a kančí hlava s trofejí z kalydónského lovu. Socha byla ve své době velmi vysoko ceněna, byla považována za jedno z vůbec nejkrásnějších děl antického sochařství a její rytiny nesměly chybět v žádném albu nejvýznamnějších římských antických soch. V roce 1770 byla zakoupena Klementem XIV a převezena do Vatikánu, kde je dnes vystavena (Sala degli animali inv. 490). Jedná se o antickou římskou kopii podle řeckého originálu z let 350-320 př. Kr. (Skopas), srov. Haskell, Penny 1981, č. 60. Socha na zámku Sloup nebyla vytvořena podle tohoto Meleagra, ale podle exempláře ze sbírky Giustiniani. Tato socha byla objevena v letech 1631-1635, jednalo se o fragment antické římské kopie řecké sochy (Stewart 1977, s. 143, č. 14), která byla po vzoru sochy Meleagra ze sbírky Fusconi upravena na Meleagra (doplněna hlava kance, kmen stromu a další detaily). Socha v roce 1816 přešla do římské sbírky Torlonia (Museo Torlonia inv. č. 264), která byla v roce 2005 zakoupena italským státem. Sbírka uložená v římském paláci (Via Corsini 5) je v současné době veřejnosti nepřístupná. Socha byla známá z rytin, které podle soch ve sbírce Giustiniani vznikaly a sochař z Braunovy dílny patrně použil jako předlohu rytinu podle Sandrarta, na níž je socha označena jako Meleagros (oproti originálu a soše ve Sloupu zrcadlově převráceno). Socha z Braunovy dílny z antického originálu převzala celkovou kompozici s překříženýma nohama, což vůbec neodpovídá akčnosti příběhu s Atalantou a jeho dobovým zobrazením, v nichž Meleagros vždy velice intenzivně usiluje o přízeň Atalanty. Nelogický postoj sochy byl důsledkem toho, že antická socha, která tu posloužila za vzor, nezobrazovala Meleagra, ale odpočívajícího atleta, který byl na kalydónského lovce předělán v 17. století. Sochař z Braunovy dílny převzal z "Meleagra" Giustiniani celkový postoj i motiv ruky položené na kančí hlavu. Od římské sochy se socha na zámku Sloup liší gestem pravé ruky a nakloněním hlavy. Výrazný sklon hlavy i gesto pravé ruky vyjadřující silné emoce měly vyjádřit vztah k Atalantě, k níž Meleagros na atice zámku Sploup zamilovaně vzhlíží. Socha totiž tvoří dvojici s Atalantou na protější straně atiky (Sloup, zámek, Atalanté). Ikonografický typ Meleagra předávající Atalantě hlavu kalydónského kance vznikl v ilustracích k Ovidiovým Proměnám již v 16. století a v následujících stoletích byl jenom nepatrně obměňován.