In post-Classical Greek, declarative infinitive clauses (DInf) frequently contain a Perfect Infinitive (Pf. Inf.). According to Mandilaras (1973: p. 329), this is the most common form of DInf in Greek non-literary papyri. On the other hand, Rijksbaron (2006: p. 98) claims that such clauses were uncommon in earlier periods. It has been suggested that the spread of this construction is a result of intensified contacts between speakers of Latin and Greek, which is a hypothesis going back to Harry (1906: p. 69). Focusing on DInf containing the Pf. Inf. ἐσχηκέναι, this paper examines the Latin-contact hypothesis, as well as the hypothesis that the spread of this construction is an independent development of Ancient Greek (AG). It is claimed that the phenomenon can be accounted for in terms of independent development of AG. However, there is also evidence suggesting that some uses of the construction investigated were more acceptable for bilingual authors such as Polybius than for authors that had no significant contact with Latin.
Tento článek používá empirická data za účelem kontextualizace a shrnutí postojů Čechů ke slovenštině a jejich představ o znalosti slovenštiny. Klade si dále za cíl osvětlit změny, které nastaly po roce 1989, a přispět v obecnějším smyslu k existujícím poznatkům o česko-slovenských jazykových vztazích. Zároveň také usiluje o vyzdvižení obtížnosti při vymezení statutu dvou zeměpisně přilehlých kontaktních jazyků, jejichž identitu mluvčí definují ve stejné míře pomocí sdílené politické a historické zkušenosti (zejména ve dvacátém století) a jejich etnických, kulturních a jazykových rozdílů. Evidence je primárně shromážděna ze dvou celonárodních výzkumů, provedených pro autora v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.: „Postoje českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám“ (dále jen „Postoje“) a „Češi a slovenština“. Obsah a metodologie těchto výzkumů jsou založeny na různé řadě diachronních a synchronních dat, zejména pak studie z roku 1971 v Institutu pro výzkum veřejného mínění (předchůdce CVVM), a tří rozsáhlých průzkumů Evropské unie., This study employs a r ange of up-to-date statistical information, including the findings of two nationwide sur- veys conducted on the author’s behalf, to evaluate current perceptions of Slovak in the Czech Republic. Where appropriate, the results are compared with the evidence of other questionnaires (including Tejnor: 1971)., and Tom Dickins.
Příspěvek podává přehled o komplexním psycholingvistickém tématu úpadku rodného jazyka u zdravých jedinců, ke kterému se často odkazuje jako k (first) language attrition (zde především jako jazyková eroze, případně jazyková ztráta). Studie se zabývá tím, co jazykovou erozi vyvolává, podmiňuje a ovlivňuje, jak se liší u dětí oproti dospělým mluvčím, které jazykové oblasti jsou jí zasaženy a jakým způsobem. Kromě těchto čistě teoretických otázek jsou řešeny i metodologické aspekty výzkumu tohoto fenoménu. V textu je celá diskutovaná oblast začleněna do širšího kontextu pohlížejícího na jazyk jako na dynamický systém. Z této perspektivy může být jazyková eroze vnímána jako zvláštní manifestace vývoje či rozvoje jazyka, který trvá po celý život mluvčího. and The article gives an overview of the complex psycholinguistic topic of first language decay in healthy individuals, often called (first) language attrition. It deals with what triggers, determines and influences the process of attrition, how the attrition differs between adults and children, which language areas are affected and how. Additionally, methodological aspects of attrition research are also discussed. This specific research domain is put into the broader context of viewing language as a dynamic system. Under this perspective, language attrition is seen as a special case of lifelong language development.
Cieľom štúdie bolo preskúmať koreláty jazykovej emocionality a verbálneho vyjadrenia emócií u bilingválnych osôb pomocou analýzy prierezu výskumných štúdií. Materinský jazyk (L1) sa vyznačuje väčšou jazykovou emocionalitou v porovnaní s ďalším bilingvistom ovládaným jazykom (L2). Emocionálna sila jazyka koreluje s vekom osoby v čase jeho osvojenia, emocionálnymi skúsenosťami pri jeho osvojení a špecifickým kultúrnym kontextom. Jazyk s väčšou emocionálnou silou sa používa na verbálne vyjadrenie emocionálnych zážitkov najmä v emocionálne nabitých situáciách a v prípade pozitívnej valencie prežívaných emócií. V prípade negatívnej valencie sa preferuje menej emocionálny jazyk, ktorý ponúka odstup od emocionálneho prežívania. Bilingvista v terapeutickom vzťahu môže spontánne či účelne prepínať medzi ovládanými jazykmi s cieľom regulovať intenzitu emocionálneho prežívania. Hoci terapia bilingválneho klienta predstavuje výzvu i pre profesionála, očakáva sa rešpektovanie zmien jazykového prejavu na strane klienta a cielená práca s jazykovým kontextom na strane terapeuta., The aim of this study is to examine the correlates of language emotionality and the verbal expression of emotions in bilingual persons by analysing a selection of research studies. In comparison with another language spoken by a bilingual, the mother tongue is characterised by a greater emotional charge. The emotional power of a language correlates with the age of the person and their emotional experience at the time of its learning as well as the specific cultural context. The language with a greater emotional charge is used to verbally express emotional experiences, specifically in emotionally charged situations and in the case of positive valence of experienced emotions. On the other hand, in the case of negative valence, the less emotional language that offers distance from emotional experience is preferred. In a therapeutic relationship, a bilingual can spontaneously or purposefully switch between languages in order to regulate the intensity of emotional experience. Although therapy with a bilingual client can be challenging for the professional, too, respect for changes in language expression on the part of the client and targeted work with the language context on the part of the therapist are expected., Kinga Izsóf Jurásová, Linda Kissová., and Obsahuje bibliografické odkazy
The article deals with methodological problems during the compiling bilingual indexes. In the basis of the conception of the kind of lexicographic references lies the contemporary notion about lexis as a system. It displays the theoretic formulation of the structure of lexical articles introducing new terminological notions: translation multitude, translation double article (binomial - v matematikata) and triple article (trinominal - v matematikata), translation invariant and variant, translation dominant. After the common theoretic formulations the article represents their concrete appliance in the Slavonic - Greek index to the Old Bulgarian translation of the Book of prophet Ezekiel according to RNB SanktPeterburg F.I.461, performed in collaboration between The Czech Academy of Sciences and The Bulgarian Academy of Sciences.
Bilingualism has been associated with changes in our language-related and domain-general cognition. However, it remains controversial whether bilingualism-related cognitive effects are robust and stable. Also, it is still unclear which aspects of bilingual experiences affect the plasticity of cognitive processes. This article offers a selective overview of the literature on bilingualism and cognition. We discuss results from studies which investigated the sources of cognitive plasticity in bilinguals, using prominent bilingual factors. We argue that, at least in part, the field deals with the controversies by viewing bilingualism through the perspective of usage-based (or experience-based) approaches, although such a link is not always made explicitly. Viewing bilingual variables as indicators of language use and engagement with both languages might offer promising ways forward while allowing for comparisons of existing studies on bilingualism with more recent ones, which build on the usage-based perspective more explicitly. and Bilingvismus je spojován se změnami v kognitivních procesech, a to jak v procesech zodpovědných za jazykové zpracování, tak v doménově obecné kognici. Zůstává však předmětem diskuse, jak silné a stabilní účinky bilingvismu na kognici jsou. Rovněž zůstává nejasné, jaké aspekty bilingvismu jsou primárním zdrojem plasticity kognitivních procesů. Tento článek nabízí výběrový přehled literatury o bilingvismu a kognici a rozebírá existující studie zkoumající zdroje kognitivní plasticity u bilingvních mluvčích z pohledu usage-based přístupů. Zaměřujeme se na roli prominentních bilingvních faktorů, jakými jsou úroveň znalosti jazyka, věk osvojování jazyka, míra střídání kódů, ale také proporcionalita používání jazyků. Tvrdíme, že literatura o vlivu dvojjazyčnosti na kognici se z části vypořádává s kontroverzemi tím, že nahlíží na bilingvismus perspektivou usage-based přístupů, i když spojení s tímto vědeckým rámcem není vždy výslovně zmiňováno. Zasazení bilingvních faktorů do kontextu usage-based přístupů může nabídnout slibné cesty vpřed a zároveň umožnit srovnání stávajících studií o bilingvismu s novějšími studiemi, které jsou ukotveny v usage-based perspektivě explicitněji.