Tento článek používá empirická data za účelem kontextualizace a shrnutí postojů Čechů ke slovenštině a jejich představ o znalosti slovenštiny. Klade si dále za cíl osvětlit změny, které nastaly po roce 1989, a přispět v obecnějším smyslu k existujícím poznatkům o česko-slovenských jazykových vztazích. Zároveň také usiluje o vyzdvižení obtížnosti při vymezení statutu dvou zeměpisně přilehlých kontaktních jazyků, jejichž identitu mluvčí definují ve stejné míře pomocí sdílené politické a historické zkušenosti (zejména ve dvacátém století) a jejich etnických, kulturních a jazykových rozdílů. Evidence je primárně shromážděna ze dvou celonárodních výzkumů, provedených pro autora v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.: „Postoje českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám“ (dále jen „Postoje“) a „Češi a slovenština“. Obsah a metodologie těchto výzkumů jsou založeny na různé řadě diachronních a synchronních dat, zejména pak studie z roku 1971 v Institutu pro výzkum veřejného mínění (předchůdce CVVM), a tří rozsáhlých průzkumů Evropské unie., This study employs a r ange of up-to-date statistical information, including the findings of two nationwide sur- veys conducted on the author’s behalf, to evaluate current perceptions of Slovak in the Czech Republic. Where appropriate, the results are compared with the evidence of other questionnaires (including Tejnor: 1971)., and Tom Dickins.
The analysis of the dynamics of dialects and its close connection with the learning of their genesis, tightly linked up with their history, is considered in the article. The history of the dialect as the central object of the analysis of the dialect genesis gives the information about the ways of the society formation, making and type changing (transformation) of the conversation features, i.e. it is closely related to the external and internal history of the dialect. The facts of the external history are very important for understanding the general character of the dialect, including the information abour the presence or absence of its inhabitants´ contacts with other dialects representatives, which are recorded by historical sources. The internal history of the dialect is identified by the analysis of the information about the state of speaking from different chronological periods (if they are), new-made linguistic events, which record the dynamics ot the system - any synchronized event may be directed into diachrony. Written sources can´t record all the events of the conversation, so the facts from different chronological periods about definite events of the conversation are determined by the volume of the information. We can speak about two interconnected directions of dialect research. They are following: specific research of phonological, morphological, lexical or syntactical changes of dialect systems, and designing general directions of the dialect evolution.