Autorovi jsou vlastní přístupy „nové filmové historie“, které oprošťují psaní o filmu od tradičních kategorií a periodizací a obracejí badatelskou pozornost k ekonomickým aspektům filmového průmyslu nebo k problematice distribučních mechanismů a diváctví. To obnáší interdisciplinární přesahy a nutnost pracovat s velice rozmanitým materiálem. Autor podnikl rozsáhlý průzkum v archivech šesti zemí a jeho výsledky kriticky a organicky propojuje s poznatky z dalších zdrojů včetně svědectví pamětníků. První část metodologicky vzorně koncipované publikace je věnována kulturním transferům v rámci severního trojúhelníku, s dalšími zeměmi sovětského bloku i s kapitalistickými státy. Ve druhé části autor v kontextu stalinismu a následného „tání“ mapuje úlohu filmové distribuce, s jejíž pomocí se režim snažil o sociální integraci občanů. Mimořádně přínosná je podle recenzentky třetí část, věnovaná divácké recepci filmů a podepřená lokální případovou studií o chování a postojích publika v poválečném Brně, Lipsku a Poznani., The author of the book under review uses the approaches of the "new film history", which frees him from writing about film using traditional categories and periodizations, and allows him to turn his attention to economic aspects of the film industry or to distribution mechanisms and audiences. That approach entails overlaps with other disciplines and work with a wide range of material, The author has undertaken extensive research in the archives of six countries, and has critically and organically linked this research together with information from other sources, including eyewitness accounts. The first part of this methodologically exemplary publication is devoted to cultural transfers in the "Northern Triangle" (Czechoslovakia, East Germany, and Poland) with other Soviet bloc countries and also with capitalist states. In the second part, in the context of Stalinism and the subsequent Thaw the author looks at the role of film distribution which the régime sought use to integrate its citizens into society. An exceptional contribution of the publication, according to the reviewer, is the third part, which focuses on film-audience reception, supported by local case studies on the behaviour and attitudes of Brno, Leipzig and Poznan audiences after the Second World War., [autor recenze] Alena Šlingerová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Studie se věnuje problematice socialistické sociální politiky jako specifickému a velmi důležitému nástroji mocenské legitimizace a opatrovnictví. Na základě rozsáhlého archivního výzkumu srovnává základní východiska sociálněpolitických opatření československého a východoněmeckého komunistického vedení v letech 1970 až 1989. Práce přibližuje základní systémové předpoklady a ambice sociální politiky a poukazuje rovněž na limity hospodářské politiky. Ve stručnosti jsou rovněž nastíněny jednotlivé vývojové etapy sociální politiky obou zemí ve sledovaném období. Hlavní těžiště předložené studie však spočívá v systematickém srovnání vývoje důchodového zabezpečení, kterému mocenský establishment věnoval značnou pozornost. Zajištění občanů ve stáří představovalo pro oba režimy až do roku 1989 závažný problém a realizovaná opatření jej řešila pouze částečně. Studie poukazuje na klíčová úskalí důchodového zabezpečení a věnuje se problematice životní úrovně důchodců v obou zemích. Z realizovaného výzkumu přitom vyplývá, že důchodové zabezpečení bylo pomyslnou Achillovou patou východoněmeckého socialismu. Neutěšená situace starodůchodců, citelný propad životní úrovně, značná zaměstnanost lidí v poproduktivním věku či ustavičné porušování propagovaného principu zásluhovosti však patří k problémům, se kterými se po celé „normalizační“ období potýkal i československý režim., This article is concerned with the topic of socialist social policy as a special feature and an extremely important instrument of legitimating power and of guardianship. Drawing on his extensive archive research, the author compares the starting points of the social-policy measures of the Czechoslovak and the East German Communist leaderships from 1970 to 1989. He discusses the fundamental systemic prerequisites and ambitions of social policy, points out the limits of economic policy, and outlines the individual stages in the development of social policy in the two countries in this period. The focal point of the article is a systematic comparison of the development of pension plans, to which the political establishment in each country paid considerable attention. Providing social security to their senior citizens was a serious problem for both régimes right up to late 1989, and the implemented measures were only partly successful in dealing with it. The article identifies the pitfalls of retirement insurance, and considers the standard of living of pensioners in both countries. From his research, he concludes that old-age pensions were the Achilles’ heel of East German socialism. The unanticipated circumstances of senior citizens, the tangible decline in their standard of living, the considerable employment of people of a post-productive age, and the continuous violation of the publicly declared principle of merit are, however, among the problems that the Czechoslovak régime also struggled with throughout the years of reinstating hard-line Communism in the post-1969 policy of ‘normalization’., Tomáš Vilímek., and Obsahuje bibliografii
Studie se zabývá černým trhem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v Československé socialistické republice a Německé demokratické republice v komparativní perspektivě. Nejprve stručně charakterizuje společenské podmínky socialistických diktatur, které existenci černého trhu podmiňovaly a v nichž se mohl úspěšně reprodukovat. Poté se snaží identifikovat, jaké společné znaky v rámci podloudného obchodování se v obou zemích vyskytovaly a jaká lokální specifika určovala jejich odlišnost. Autor svou pozornost zaměřuje hlavně na dva segmenty tehdejšího černého trhu - podloudné obchodování se zahraničním spotřebním zbožím a devizovou trestnou činnost. Přibližuje, kteří historičtí aktéři byli hybateli černého trhu a s jakým zbožím se přednostně obchodovalo. V Československu se narozdíl od východního Německa vyvinula specifická společenská vrstva takzvaných veksláků, která měla na lokálním černém trhu silné postavení a těžila z prodeje valut, tuzexových poukázek či spotřebního zboží. V Německé demokratické republice jako zprostředkovatelé při opatřování nedostatkového zboží sloužily především rodinné kontakty a známosti v sousední Spolkové republice. Přesto se i zde vytvořily organizované sítě podloudných obchodníků, mezi nimiž zaujímali výsadní postavení občané Polské lidové republiky, především díky svým možnostem poměrně volného cestování do zahraničí, a spoluutvářeli tak ráz černého trhu v NDR., This article compares and contrasts the black markets in the Czechoslovak Socialist Republic and the German Democratic Republic in the 1970s and 1980s. It first briefly discusses the social conditions of the Communist dictatorships, which determined the existence, and successful reproduction, of the black market. It then seeks to identify the common features in illegal trade in the two countries and also those specific to only one country or the other. The author focuses mainly on two sectors of the black market at that time - namely, the illegal trade in foreign consumer goods and the criminal exchange of hard currency. He discusses the figures who were the driving forces in the black market, and the commodities which they preferred to deal in. In Czechoslovakia, unlike East Germany, a special social stratum of underhand moneychangers, called veksláci, had a strong position on the local black market, and profited from the sale of hard (Western) currency, coupons to the exclusive Tuzex shops (that had scarce Western goods), and consumer goods. In East Germany, it was mainly family members, friends, and acquaintances from West Germany who served as the middlemen in obtaining scarce goods. Nevertheless, there, too, organized networks of black-marketeers were formed, in which citizens of the People’s Republic of Poland occupied a privileged position, thanks mainly to the relative ease with which Poles could travel abroad; and they too influenced the nature of the East German black market., Adam Havlík., and Obsahuje bibliografii
a1_Studie usiluje souhrnně zmapovat hromadné pokusy občanů Německé demokratické republiky o emigraci na Západ prostřednictvím zastupitelských úřadů Spolkové republiky v hlavních městech socialistických zemí, především v Praze, východním Berlíně, Budapešti a Varšavě. Autor nastiňuje omezené možnosti a složitou situaci občanů, kteří žádali o trvalé vycestování z východního do západního Německa, a připomíná důležitou roli advokáta a Honeckerova pověřence pro humanitární otázky Wolfganga Vogela při zprostředkování těchto výjezdů a řešení krizových situací při pokusech o emigraci. Již roku 1984 se východoněmečtí uprchlíci ve větší míře uchylovali na zastupitelské úřady Spolkové republiky s cílem vynutit si emigraci. O pět let později uprchlická vlna dosáhla dosud nepředstavitelných rozměrů a jako jeden z faktorů významně přispěla k pádu komunistického režimu v NDR a potažmo ke konci existence východoněmeckého státu. Zlomovým momentem se stalo uvolnění hraničních kontrol a posléze otevření hranic mezi Maďarskem a Rakouskem během července až září 1989, jímž maďarská reformní vláda reagovala na stále rostoucí počet východoněmeckých uprchlíků v zemi. Honeckerovo vedení poté zamezilo cestování svých obyvatel do Maďarska, což však způsobilo masivní nápor tisíců uprchlíků na ambasády Spolkové republiky ve Varšavě, a zejména v Praze, kde v září nastala humanitární krize. Autor podrobně rekonstruuje vývoj těchto událostí včetně snahy zúčastněných stran o nalezení diplomatického řešení. Po nátlaku československého vedení Erich Honecker koncem měsíce ustoupil a smířil se s výjezdem několika tisíc uprchlíků z Prahy přes území NDR do Spolkové republiky., a2_Jeho následný pokus vyřešit stále naléhavější problém uzavřením hranic i s Československem ale selhal a naopak posílil odpor občanů proti jeho režimu. Honeckerův nástupce Egon Krenz byl nucen opět uvolnit cestování mezi oběma státy, a když počátkem listopadu 1989 umožnil občanům NDR vycestovat přes Československo na Západ pouze na občanský průkaz, stal se z Berlínské zdi nefunkční relikt končící studené války., b1_The article seeks to chart out comprehensively mass attempts by citizens of the German Democratic Republic to defect to the West by way of the diplomatic missions of the Federal Republic of Germany in the capital cities of the Socialist countries, chiefly Prague, East Berlin, Budapest, and Warsaw. The author outlines the limited possibilities and the complicated circumstances of citizens who applied to emigrate from East to West Germany, and he discusses the important role of the attorney Wolfgang Vogel, Honecker’s official representative for humanitarian questions, in mediating this migration, and in solving crises that emerged during attempts to leave. As early as 1984, many East German refugees sought asylum in the diplomatic missions of the Federal Republic of Germany with the aim of compelling their authorities to let them leave the country. Five years later, the wave of refugees reached hitherto unimaginable dimensions, and was one of the factors that markedly contributed to the collapse of the Communist régime in the German Democratic Republic and ultimately to the end of the existence of East Germany as a state. The breaking point was the relaxation of border controls and the eventual opening up of the Hungarian-Austrian frontier between July and September 1989, by which the Hungarian reformist government reacted to the ever-growing number of East German refugees in the country. After that, the Honecker leadership limited its citizens’ travelling to Hungary, which, however, led to a massive pressure by thousands of refugees on the embassies of the Federal Republic of Germany in Warsaw and especially in Prague, where, in September, a humanitarian crisis erupted. The author provides a detailed reconstruction of the course of these events, including attempts by the parties involved to find a diplomatic solution., b2_Under pressure from the Czechoslovak leadership, Erich Honecker, at the end of the month, gave in and reconciled himself to the departure of several thousand refugees from Prague via East German territory to the Federal Republic. His subsequent attempt to solve the increasingly urgent problem of closing the borders with Czechoslovakia as well, failed, however, and, by contrast, increased the East German citizens’ distaste for the régime. Honecker’s successor, Egon Krenz, was forced relax travel restrictions again between the two states. When, in early November 1989, he made it possible for citizens of the German Democratic Republic to travel to the West via Czechoslovakia with only their identity cards, the Berlin Wall became a non-functioning relic of the Cold War that was drawing to a close., Jakub Doležal., and Obsahuje bibliografii
Kniha německého historika líčí vzájemné vztahy mezi Československem a Německou demokratickou republikou (respektive předtím Sovětskou okupační zónou Německa) ve dvou desetiletích po druhé světové válce. Recenzent předně vyzvedává šíři zpracování látky, které se neomezuje jen na diplomatické a vůbec institucionální vztahy, ale zahrnuje také kulturní a vědecké vztahy, mládežnické a odborové kontakty nebo cestování a proniká k myšlenkovému světu, motivacím, zájmům a strategiím různých aktérů. Za hlavní přínos považuje recenzent jednak zjištění, že v rámci daných ideologických a politických mantinelů existoval poměrně široký prostor pro utváření vzájemných vztahů a artikulaci svébytných zájmů, jednak poznatek, že východoněmecká strana byla v šedesátých letech diplomaticky značně ofenzivnější než československá., This publication by a German historian considers the relations between Czechoslovakia and, first, the Soviet-occupied zone of Germany and, then, the German Democratic Republic in the first 25 years since the end of the Second World War. The reviewer is impressed by the breadth of the material covered here, which goes beyond diplomatic and institutional relations in general, and includes relations in the arts and sciences, amongst the youth, and trade unions, as well as travel. It thereby penetrates the thought world, motivations, interests, and strategies of various actors. Its main contributions, according to the reviewer, are both the conclusion that within the existing ideological and political bounds there was considerable space for creating mutual relations and articulating distinctive interests, and the finding that in the 1960s the German Democratic Republic was diplomatically far more on the offensive than Czechoslovakia., [autor recenze] Michal Pullmann., and Obsahuje bibliografii