Sociální politika v Protektorátu Čechy a Morava představuje jedno z klíčových témat současného výzkumu dějin tohoto období. Článek se zabývá možnostmi, jak zkoumat tuto problematiku s ohledem na nejnovější badatelské trendy ve výzkumu nacionálního socialismu. V úvodním nástinu historiografického zpracování protektorátní sociální politiky je naznačena zejména převládající jednotvárnost v argumentaci, nesystémovost výkladu a omezení české a československé historiografické produkce na etnicky české obyvatelstvo. Dosavadní výzkum zcela rezignuje na zasazení sociální politiky do kontextu dějin společnosti. Autorka tak nejdříve načrtává společenský rámec, který reprezentuje koncept „národního společenství“ (Volksgemeinschaft), v němž se utvářely a realizovaly představy o smyslu a funkci sociální politiky. V další části se zaměřuje na obsahové vymezení pojmu „sociální politika“ v podobě, jak jej chápali nacističtí teoretici po roce 1933. V závěrečné části se pokouší o definování nově utvářených sociálních poměrů v česko-německém prostředí Protektorátu Čechy a Morava a naznačuje možnosti jejich analýzy v oblasti realizace sociální politiky. Za perspektivní považuje jednak sledování procesu uplatňování příslušných měřítek v říši a protektorátu v rovině expertního diskurzu, jednak výzkum vlastní sociálněpolitické praxe. V rozdílných motivacích režimu při realizaci sociálněpolitických opatření ve vztahu k různých skupinám obyvatelstva spatřuje autorka nejpodstatnější aspekty realizace sociální politiky na škále od sociálního vyloučení po formy sociálního ochranářství., Social policy in the Protectorate of Bohemia and Moravia, from mid-March 1939 to early May 1945, is a key topic in contemporary research on the history of this brief period. The article is concerned with the possible approaches to research with regard to the latest trends in research on National Socialism. It begins with an outline of the historiography of social policy in the Protectorate, which is marked chiefly by a predominant uniformity of argumentation, a lack of systematic approach to interpretation, and Czech and Czechoslovak historians’ limiting themselves to the ethnically Czech population. Research conducted so far has completely failed to put social policy into the context of social history. The author thus first provides an outline of the social framework, which represents the concept of a Volksgemeinschaft (national/ethnic/racial community), in which ideas about the purpose and function of social policy were formed and implemented. In the next part, she focuses on the definition of the term ‘social policy’ as understood by Nazi theorists after 1933. In the last part of the article, she seeks to define the new social relations in the Czech-German environment of the Protectorate of Bohemia and Moravia, and suggests possibilities of its analysis in the area of the implementation of social policy. She believes that it will be fruitful to study the implementation of the relevant criteria in the Reich and the Protectorate at the level of discussions among experts, and to research social policy in practice. The author sees the most important aspects of the implementation of social policy as residing in the various motivations of the régime when implementing social policy in relation to different parts of the population, ranging from social exclusion to forms of social protectionism., Radka Šustrová., and Obsahuje bibliografii
Studie se věnuje problematice socialistické sociální politiky jako specifickému a velmi důležitému nástroji mocenské legitimizace a opatrovnictví. Na základě rozsáhlého archivního výzkumu srovnává základní východiska sociálněpolitických opatření československého a východoněmeckého komunistického vedení v letech 1970 až 1989. Práce přibližuje základní systémové předpoklady a ambice sociální politiky a poukazuje rovněž na limity hospodářské politiky. Ve stručnosti jsou rovněž nastíněny jednotlivé vývojové etapy sociální politiky obou zemí ve sledovaném období. Hlavní těžiště předložené studie však spočívá v systematickém srovnání vývoje důchodového zabezpečení, kterému mocenský establishment věnoval značnou pozornost. Zajištění občanů ve stáří představovalo pro oba režimy až do roku 1989 závažný problém a realizovaná opatření jej řešila pouze částečně. Studie poukazuje na klíčová úskalí důchodového zabezpečení a věnuje se problematice životní úrovně důchodců v obou zemích. Z realizovaného výzkumu přitom vyplývá, že důchodové zabezpečení bylo pomyslnou Achillovou patou východoněmeckého socialismu. Neutěšená situace starodůchodců, citelný propad životní úrovně, značná zaměstnanost lidí v poproduktivním věku či ustavičné porušování propagovaného principu zásluhovosti však patří k problémům, se kterými se po celé „normalizační“ období potýkal i československý režim., This article is concerned with the topic of socialist social policy as a special feature and an extremely important instrument of legitimating power and of guardianship. Drawing on his extensive archive research, the author compares the starting points of the social-policy measures of the Czechoslovak and the East German Communist leaderships from 1970 to 1989. He discusses the fundamental systemic prerequisites and ambitions of social policy, points out the limits of economic policy, and outlines the individual stages in the development of social policy in the two countries in this period. The focal point of the article is a systematic comparison of the development of pension plans, to which the political establishment in each country paid considerable attention. Providing social security to their senior citizens was a serious problem for both régimes right up to late 1989, and the implemented measures were only partly successful in dealing with it. The article identifies the pitfalls of retirement insurance, and considers the standard of living of pensioners in both countries. From his research, he concludes that old-age pensions were the Achilles’ heel of East German socialism. The unanticipated circumstances of senior citizens, the tangible decline in their standard of living, the considerable employment of people of a post-productive age, and the continuous violation of the publicly declared principle of merit are, however, among the problems that the Czechoslovak régime also struggled with throughout the years of reinstating hard-line Communism in the post-1969 policy of ‘normalization’., Tomáš Vilímek., and Obsahuje bibliografii