Studie se zabývá krizí vládnoucích elit na konci období takzvané normalizace v Československu (1970–1989). Dokládá jejich neschopnost formulovat společné zájmy a najít průnik jejich postupně se rozcházejících hodnot, cílů a strategických postupů. Po načrtnutí mezinárodních souvislostí (zejména sovětského kontextu) přistupuje autor k pokusu vysvětlit, proč byly pozdně komunistické elity v Československu tváří v tvář politicko-ekonomickému projektu přestavby tak bezradné. Proces rozpadu jejich sebevědomí sleduje autor na příkladu diskuse k zákonu o státním podniku z roku 1987, v níž se asi poprvé odhalily různé zájmy jednotlivých skupin pozdně komunistického establishmentu, a na tematizaci „vnitřního nepřítele“, dokládající klesající schopnost účinně stigmatizovat opoziční skupiny a zdůvodnit jejich perzekuci. Autor se v článku snaží obhájit tezi, že postupný rozpad oficiálního komunistického jazyka spolu s prosazováním hodnot založených na individuálním výkonu a efektivitě měl své specifické vyústění. Jelikož představitelům vládnoucích elit, uvyklým přijímat předem hotová autoritativní rozhodnutí, chyběly schopnosti reagovat na nenadálé situace, přestavbová destabilizace ideologie i moci v nich vzbuzovala pocity nejistoty, „zklamání“ či „nepřipravenosti“. Článek nechce vyvozovat zhroucení komunistické diktatury z dezintegrace elitních skupin. Nabízí však historickou genezi této dezintegrace, která hrála ve zhroucení diktatury významnou roli, neboť bránila elitám „starého režimu“ semknout síly v situaci významných geopolitických změn roku 1989. and Michal Pullmann.
Kniha německého historika líčí vzájemné vztahy mezi Československem a Německou demokratickou republikou (respektive předtím Sovětskou okupační zónou Německa) ve dvou desetiletích po druhé světové válce. Recenzent předně vyzvedává šíři zpracování látky, které se neomezuje jen na diplomatické a vůbec institucionální vztahy, ale zahrnuje také kulturní a vědecké vztahy, mládežnické a odborové kontakty nebo cestování a proniká k myšlenkovému světu, motivacím, zájmům a strategiím různých aktérů. Za hlavní přínos považuje recenzent jednak zjištění, že v rámci daných ideologických a politických mantinelů existoval poměrně široký prostor pro utváření vzájemných vztahů a artikulaci svébytných zájmů, jednak poznatek, že východoněmecká strana byla v šedesátých letech diplomaticky značně ofenzivnější než československá., This publication by a German historian considers the relations between Czechoslovakia and, first, the Soviet-occupied zone of Germany and, then, the German Democratic Republic in the first 25 years since the end of the Second World War. The reviewer is impressed by the breadth of the material covered here, which goes beyond diplomatic and institutional relations in general, and includes relations in the arts and sciences, amongst the youth, and trade unions, as well as travel. It thereby penetrates the thought world, motivations, interests, and strategies of various actors. Its main contributions, according to the reviewer, are both the conclusion that within the existing ideological and political bounds there was considerable space for creating mutual relations and articulating distinctive interests, and the finding that in the 1960s the German Democratic Republic was diplomatically far more on the offensive than Czechoslovakia., [autor recenze] Michal Pullmann., and Obsahuje bibliografii