Článek interpretuje Humovu teorii asociace idejí především se zřetelem k podobnosti jako jednomu z principů asociace a k obecným idejím (či pojmům) jako zásadnímu produktu asociace. Na základě této interpretace autor tvrdí, že Humovo pojetí podobnosti a obecných termínů není podmíněno přijetím tzv. „mýtu daného“. V důsledku přijetí tohoto předpokladu však vyvstávají nové otázky, zejména proč asociací vznikají zrovna ty obecné pojmy, které reálně vznikají, a jak dochází k jejich intersubjektivnímu sdílení. Tyto otázky vedou k nutnosti doplnit obrázek mysli jako „zrcadla přírody“ ze začátku první knihy Humova Pojednání o lidské přirozenosti obrázkem mysli jako „zrcadla druhých“ z jeho druhé knihy., The article interprets Hume’s theory of association of ideas, primarily with respect to resemblance as one of the principles of association and to general ideas (or concepts) as a principal consequence of association. On the basis of this interpretation, the author argues that Hume’s conception of resemblance and general terms is not conditioned by the acceptance of the so-called “myth of the given”. As a result of accepting this assumption, however, new questions arise; in particular, why is it that just those general concepts arise that in fact arise and how are they intersubjectively shared. These questions lead to the need to supplement the image of the mind as a “mirror of nature” from the beginning of Hume’s A Treatise of Human Nature, book I, with the image of the mind as a “mirror of others” from book II., and Der vorliegende Artikel bietet eine Interpretation von Humes Theorie der Assoziation von Ideen, insbesondere im Hinblick auf die Ähnlichkeit als eines der Assoziationsprinzipien und auf die allgemeinen Ideen (bzw. Begriffe) als Grundprodukte der Assoziation. Auf Grundlage dieser Interpretation stellt der Autor die Behauptung auf, dass Humes Auffassung der Ähnlichkeit und der allgemeinen Begriffe nicht durch die Annahme des sog. „Mythos des Gegebenen“ bedingt ist. Infolge der Annahme dieser Voraussetzung treten jedoch neue Fragen auf, insbesondere die Frage, warum durch Assoziationen ausgerechnet jene allgemeinen Begriffe entstehen, die real entstehen, und wie es zu deren intersubjektiven Mitteilung kommt. Diese Fragen führen zu der Notwendigkeit, das Bild vom Denken als „Spiegel der Natur“ am Anfang des ersten Buches von Humes Abhandlung über die menschliche Natur durch das Bild des Denkens als „Spiegel der Anderen“ aus dem zweiten Buch zu ergänzen.
Podle vlivné intepretace Douglasse Greybilla Adaira byl James Madison při formulování svých slavných tezí o výhodách velké republiky ovlivněn četbou esejů Davida Huma. Adairovy názory však podrobil již v 80. letech minulého století ostré kritice Edmund Morgan, který tvrdil, že se Madison inspiroval pouze svou politickou kariérou, a nikoliv četbou teoretizujících knih. Navíc se Morgan pokusil dokázat, že teorie stranictví jsou u Huma a Madisona podobné jen zdánlivě, ve skutečnosti si však protiřečí. Záměrem předkládaného článku je ukázat, že Morganova hojně diskutovaná kritika je založena na zavádějící interpretaci Humovy teorie a že Madison skutečně našel inspiraci v četbě jeho děl. Analýzou dalších Humových spisů, nejen esejů, autorka navíc dokazuje, že je tento vliv mnohem větší, než je zohledňováno v tradiční interpretační literatuře., According to Douglass Greybill Adair’s influential interpretation, when James Madison was formulating his famous theses on the benefits of a large republic, he was influenced by his reading of David Hume’s essays. However, as far back as the 1980s, Edmund Morgan sharply criticized Adair, claiming that Madison had only been inspired by his political career and not by the reading of theoretical works. In addition, Morgan attempted to show that Hume’s and Madison’s theories of partisanship only give the appearance of being similar, while in reality they contradict one another. The intent of this article is to show that Morgan’s much discussed critique is based on a misleading interpretation of Hume’s theory, and that Madison truly found inspiration in his reading of the philosopher’s works. By analyzing not just Hume’s essays but other of his writings, the author also proves that this influence on Madison is much greater than the traditional interpretive literature has taken into account., and Der einflussreichen Interpretation Douglass Greybill Adairs gemäß, stand James Madison bei der Formulierung seiner berühmten Thesen über die Vorteile einer großen Republik unter dem Einfluss der Lektüre der Essays von David Hume. Adairs Ansichten wurden freilich bereits in den 80. Jahren des vergangenen Jahrhunderts von Edmund Morgan scharf kritisiert. Dieser behauptete, dass Madisons Inspiration in seiner politischen Karriere bestand, und nicht in der Lektüre theoretischer Abhandlungen. Darüber hinaus versuchte Morgan zu zeigen, dass die Parteitheorien bei Hume und Madison nur scheinbar ähnlich sind, einander in Wahrheit jedoch widersprechen. Ziel des vorliegenden Artikels ist es zu zeigen, dass Morgans viel diskutierte Kritik auf einer irreführenden Interpretation der Theorie Humes basiert, und dass Madison echte Inspiration aus der Lektüre der Werke Humes zog. Durch Analyse weiterer Schriften von Hume, d.h. nicht nur Essays, weist die Autorin überdies nach, dass dieser Einfluss viel größer ist, als in der Literatur in der Regel berücksichtigt wird.
This essay is a response to the discussion paper by Daniela Tinková on Enlightenment and vernacularization. The author welcomes the approach that sees Enlightenment as a debate, since to see it as a battle is to confuse logical truth with fiction. It should be said, however, that Tinková’s model attributes an active role only to the elites, and overstates the idea of the disappearance of the state. In the 18th century we may not have had a national state, but we did have a state. A common fallacy among Czechs regarding the timing and mechanism of the emergence of the National Revival is to ignore that state and consequently espouse the unrealistic thesis that the national agitation arose among a free people in the repressive period preceding March 1848. They also fail to appreciate the importance of the constitutional monarchy post-1861, when for the first time Czechs were able to engage in free political debate. As a result it was not until the late 19th century that a belated Czech Enlightenment took hold, inspired largely by France and Scotland. Home-grown Enlightenment traditions had by then been forgotten.
The aim of my paper is to show how to perceive the art and the influence of perception of it on human’s taste in so called standard aesthetics. I start with discussing levels of human’s perception. Then I turn to the question what is practise and theory contributing to the (aesthetic) taste. I distinguish between aesthetic pleasure and aesthetic experience. Next I argue that the (aestehtic) taste has subjective content. The taste is a complex or collection of aesthetic judgements (reasons)., Cílem mé práce je ukázat, jak vnímat umění a vliv jeho vnímání na lidskou chuť v tzv. Standardní estetice. Začnu diskutovat o úrovních vnímání člověka. Pak se obracím na otázku, co je praxe a teorie přispívající k (estetické) chuti. Rozlišuji estetické potěšení a estetický zážitek. Dále tvrdím, že (aestehtická) chuť má subjektivní obsah. Chuť je komplex nebo soubor estetických úsudků (důvodů)., and Jozef Žilinek