Článek interpretuje Humovu teorii asociace idejí především se zřetelem k podobnosti jako jednomu z principů asociace a k obecným idejím (či pojmům) jako zásadnímu produktu asociace. Na základě této interpretace autor tvrdí, že Humovo pojetí podobnosti a obecných termínů není podmíněno přijetím tzv. „mýtu daného“. V důsledku přijetí tohoto předpokladu však vyvstávají nové otázky, zejména proč asociací vznikají zrovna ty obecné pojmy, které reálně vznikají, a jak dochází k jejich intersubjektivnímu sdílení. Tyto otázky vedou k nutnosti doplnit obrázek mysli jako „zrcadla přírody“ ze začátku první knihy Humova Pojednání o lidské přirozenosti obrázkem mysli jako „zrcadla druhých“ z jeho druhé knihy., The article interprets Hume’s theory of association of ideas, primarily with respect to resemblance as one of the principles of association and to general ideas (or concepts) as a principal consequence of association. On the basis of this interpretation, the author argues that Hume’s conception of resemblance and general terms is not conditioned by the acceptance of the so-called “myth of the given”. As a result of accepting this assumption, however, new questions arise; in particular, why is it that just those general concepts arise that in fact arise and how are they intersubjectively shared. These questions lead to the need to supplement the image of the mind as a “mirror of nature” from the beginning of Hume’s A Treatise of Human Nature, book I, with the image of the mind as a “mirror of others” from book II., and Der vorliegende Artikel bietet eine Interpretation von Humes Theorie der Assoziation von Ideen, insbesondere im Hinblick auf die Ähnlichkeit als eines der Assoziationsprinzipien und auf die allgemeinen Ideen (bzw. Begriffe) als Grundprodukte der Assoziation. Auf Grundlage dieser Interpretation stellt der Autor die Behauptung auf, dass Humes Auffassung der Ähnlichkeit und der allgemeinen Begriffe nicht durch die Annahme des sog. „Mythos des Gegebenen“ bedingt ist. Infolge der Annahme dieser Voraussetzung treten jedoch neue Fragen auf, insbesondere die Frage, warum durch Assoziationen ausgerechnet jene allgemeinen Begriffe entstehen, die real entstehen, und wie es zu deren intersubjektiven Mitteilung kommt. Diese Fragen führen zu der Notwendigkeit, das Bild vom Denken als „Spiegel der Natur“ am Anfang des ersten Buches von Humes Abhandlung über die menschliche Natur durch das Bild des Denkens als „Spiegel der Anderen“ aus dem zweiten Buch zu ergänzen.
Semi-dry grasslands are of high nature conservation interest both at national and European scales due to their high biodiversity and species richness. For effective conservation, however, the variation in floristic composition and distribution of these grasslands need first to be described. In Hungary, there is currently no comprehensive survey and classification of semi-dry grasslands. Therefore, the aim of this study was to (i) describe the variation in species composition of Hungarian semi-dry grasslands by a country-scale cluster analysis based on a large database; (ii) describe the types (clusters) and compare these descriptions with those in the phytosociological literature, and finally (iii) formulate a new syntaxonomical system for Hungarian semi-dry grasslands. For this analysis 699 relevés were selected in which the percentage cover of at least one of the grasses Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Danthonia alpina, Avenula adsurgens, A. pubescens or A. compressa reached >10%. A geographical stratification of the dataset was performed and then it was split randomly into two equal parts (training and test datasets). Following outlier exclusion and noise elimination, clustering was performed separately for both datasets. The optimal number of clusters was determined by validation. The number of valid clusters was the highest at the level of ten clusters, where seven clusters appeared to be valid. The valid clusters are separated geographically; however, there are considerable overlaps in the species compositions. According to our results, all the grasslands belong to the Cirsio-Brachypodion alliance. The seven valid clusters are assigned to five main groups of semi-dry grasslands in Hungary: 1. Brachypodium pinnatum (and partly Bromus erectus) dominated, species rich meadow-steppe-like grasslands occurring on deep loess in central Pannonia, identified as Euphorbio pannonicae-Brachypodietum Horváth 2009; 2. Brachypodium pinnatum dominated mountain grasslands restricted to the Bükk Mountains; identified as Polygalo majoris-Brachypodietum Wagner 1941; 3. mostly Bromus erectus dominated grasslands on shallow, calcium/rich soils of the Dunántúl region, proposed as a new association Sanguisorbo minoris-Brometum erecti Illyés, Bauer & Botta-Dukát 2009; 4. Brachypodium pinnatum and Danthonia alpina dominated stands occurring mainly in the Északi-középhegység Mts, characterized by species of nutrient poor soils, proposed as a new association Trifolio medii-Brachypodietum pinnati Illyés, Bauer & Botta-Dukát 2009; 5. transition towards meadows and successional stands dominated mainly by Brachypodium pinnatum.
V posledních letech se věcná působnost institutu přidružení k Evropské unii podstatně měnila,a to zejména jako důsledek změn primárního práva EU, spočívajících v přijímání specifických právníchzákladů pro ty vnější vztahy, jež podle původního znění zakládacích Smluv byly pokryty právě přidružením.Současný stav poté, co Amsterdamská smlouva (1997) dala samostatný právní základ rozvojové spolupráci(ex-čl. 177-181 SES),Niceská smlouva (2001) zakotvila výslovně hospodářskou, finanční a technickouspolupráci (HFTS; ex-čl. 181a SES) a Lisabonská smlouva v čl. 8 SEU dala základ EPS, umožňuje EUdva ne zcela souladné přístupy: buď EU může konkrétní vnější smlouvu uzavírat na co nejpřesnějšímzákladě, anebo – což považujeme za pravděpodobnější – flexibilně využívat nejednoznačného obsahovéhovymezení přidružení, HFTS a EPS k zohlednění politické vůle druhé smluvní strany. Rozdíly mezi těmitojednotlivými instituty vnějších vztahů EU, ale hlavně přesahy mezi nimi vskutku poskytují EU značnouflexibilitu, umožňující jak zohlednit politická přání mimounijní smluvní strany, tak i nenarušit principsvěření pravomocí v EU, vyžadující dostatečný právní základ ve Smlouvách pro každou činnost EU.Tento flexibilní potenciál je ale třeba nejprve osvědčit v praxi: článku 212 SFEU o HFTS možná bylo odNiceské smlouvy (2001) dopřáno málo času, aby jeho působnost byla dostatečně využita, a již vznikl dalšílisabonský čl. 8 SEU o EPS. Zatímco z čl. 212 SFEU (HFTS) vyplývá jasně souvislost s rozvojovou politikou,čl. 8 SEU (EPS) hovoří o výsadních vztazích, a má tak blíže k přidružení podle čl. 217 SFEU (přidružení).Z toho by se dalo dovodit, že implicitně existuje určitá hierarchie mezi těmito srovnatelnými právnímizáklady vnějších vztahů EU: rozvojová spolupráce – HFTS – přidružení – EPS. Tuto posloupnost podporujei systematika SFEU, ovšem s výjimkou ustanovení o EPS: jde o čl. 208-211, 212-213 a 217 SFEU (a čl. 8 SEU),stejně jako úvahy o využitelnosti čl. 8 SEU jako právního základu „pokročilého statusu“ zemí jižníhopartnerství EPS oproti současnému přidružení podle čl. 217 SFEU. Nicméně možnost použití dohodyo HFTS jako předpokoje pozdějšího přistoupení, výslovně předvídaná čl. 218/8 SFEU, však tuto hierarchiirelativizuje. Je tedy třeba vyčkat, zda i praxe vnějších vztahů EU bude tuto právně-teoretickou hierarchiirespektovat a podporovat. and Over the last years, the scope of the association with the European Union has changed fundamentally. It was mainly due to the modifications of the EU primary law, namely the adoption of specific legal bases for external relations which, in the founding Treaties, had been covered by the notion of association – development cooperation by the Amsterdam Treaty (1992) (ex Art. 177-181 TEC); the express regulation of the Economic, Finacial and Technical Cooperation (EFTC) by the Treaty of Nice (2001) (ex Art. 181 TEC); and the European Neighbourhood Policy (ENP) provisions in Article
8 TEU of the Lisbon Treaty – allows the EU to adopt two not entirely coherent approaches. The first option is to conclude a specific external agreement on as precise a legal basis as possible; the other – and in our view more likely – option is to use flexibly the vague definitions of association, EFTC and ENP to account for the political will of the other party.
This flexibility potential first needs to be tried out in practice. The scope of Article 212 TFEU on EFTC had not been given enough time to be used more extensively between the adoption of the Treaty of Nice (2001) and the introduction of the new Lisbon article 8 TEU on the ENP.Whilst article 212 TFEU on EFTC introduces a clear link to the development policy, article 8 TEU on ENP talks about privileged relations and bears thus more resemblance to association pursuant to Article 217 TFEU. Implicitly, there exists a hierarchy between these comparable legal bases of the EU external relations: development cooperation – EFTC – ENP – association. This order is backed up also by the structure of the TFEU, (provisions on ENP being an exception): Articles 208-211, 212-213 and 217 TFEU (and Article 8 TEU). This hierarchy is, though, set into perspective by the possibility to use EFTC agreements as an antechamber to accession expressly provided for in Article 218(8) TFEU, as well as by suggestions indicating a possible use of Article 8 TEU as a legal basis for the “advanced status” of the southern
countries within the ENP, as opposed to the current association pursuant to Article 217 TFEU. Therefore we need to wait and see whether the actual application of the EU external relations policy will respect and comfort this legal-theory hierarchy.
A phytosociological synthesis of the segetal vegetation in the Czech Republic was performed using methods of the Zürich-Montpellier school. In total, 712 relevés made by the author in this country in 1955–2000 were classified, and 22 associations and one unranked community were distinguished. Each syntaxon is characterized by diagnostic species, documented by a synoptic table, and the syntaxonomy, structure, species composition, ecology, dynamics, distribution and variability of each syntaxon are commented on. Names are revised according to the rules of the International Code of Phytosociological Nomenclature. All syntaxa belong to the class Stellarietea mediae and associations are assigned to the orders Centaureetalia cyani (alliances Caucalidion lappulae, Fumario-Euphorbion, and Sherardion), Atriplici-Chenopodietalia (alliances Scleranthion annui, Polygono-Chenopodion polyspermi, Arnoseridion minimae, and Panico-Setarion), and Eragrostietalia (alliance Eragrostion).