Článek interpretuje Humovu teorii asociace idejí především se zřetelem k podobnosti jako jednomu z principů asociace a k obecným idejím (či pojmům) jako zásadnímu produktu asociace. Na základě této interpretace autor tvrdí, že Humovo pojetí podobnosti a obecných termínů není podmíněno přijetím tzv. „mýtu daného“. V důsledku přijetí tohoto předpokladu však vyvstávají nové otázky, zejména proč asociací vznikají zrovna ty obecné pojmy, které reálně vznikají, a jak dochází k jejich intersubjektivnímu sdílení. Tyto otázky vedou k nutnosti doplnit obrázek mysli jako „zrcadla přírody“ ze začátku první knihy Humova Pojednání o lidské přirozenosti obrázkem mysli jako „zrcadla druhých“ z jeho druhé knihy., The article interprets Hume’s theory of association of ideas, primarily with respect to resemblance as one of the principles of association and to general ideas (or concepts) as a principal consequence of association. On the basis of this interpretation, the author argues that Hume’s conception of resemblance and general terms is not conditioned by the acceptance of the so-called “myth of the given”. As a result of accepting this assumption, however, new questions arise; in particular, why is it that just those general concepts arise that in fact arise and how are they intersubjectively shared. These questions lead to the need to supplement the image of the mind as a “mirror of nature” from the beginning of Hume’s A Treatise of Human Nature, book I, with the image of the mind as a “mirror of others” from book II., and Der vorliegende Artikel bietet eine Interpretation von Humes Theorie der Assoziation von Ideen, insbesondere im Hinblick auf die Ähnlichkeit als eines der Assoziationsprinzipien und auf die allgemeinen Ideen (bzw. Begriffe) als Grundprodukte der Assoziation. Auf Grundlage dieser Interpretation stellt der Autor die Behauptung auf, dass Humes Auffassung der Ähnlichkeit und der allgemeinen Begriffe nicht durch die Annahme des sog. „Mythos des Gegebenen“ bedingt ist. Infolge der Annahme dieser Voraussetzung treten jedoch neue Fragen auf, insbesondere die Frage, warum durch Assoziationen ausgerechnet jene allgemeinen Begriffe entstehen, die real entstehen, und wie es zu deren intersubjektiven Mitteilung kommt. Diese Fragen führen zu der Notwendigkeit, das Bild vom Denken als „Spiegel der Natur“ am Anfang des ersten Buches von Humes Abhandlung über die menschliche Natur durch das Bild des Denkens als „Spiegel der Anderen“ aus dem zweiten Buch zu ergänzen.
Tato recenzní studie sleduje analogii, na níž založil svoji metodu bádání i psaní Douglas R. Hofstadter v knize Gödel, Escher, Bach (Praha: Argo – Dokořán 2012, 830 s.). Proti Hofstadterovu pojetí analogie, kromě jiného ilustrované zavádějícími příklady skladeb J. S. Bacha, je analogie v této studii precizována. Zároveň jsou ve studii napraveny nedostatky hudebních příkladů, jež by patrně neodhalili čtenáři bez přímé vazby na hudební teorii. Tyto aspekty sleduje tato studie až k závěru, že recenzovaná vlivná kniha, neprávem aspirující na metodologii veškerenstva, patří mezi poulárně naučnou literaturu., This book review study observes the analogy, which has formed a basis for Douglas R. Hofstadter’s method of research and writing in the book Gödel, Escher, Bach (Prague: Argo – Dokořán 2012, 830 p.). As opposed to Hofstadter’s concept of analogy, besides other issues illustrated by misleading examples of J. S. Bach’s composition work, the analogy in this study is given a more precise exactitude. At the same time the insufficiencies of musical examples, which would probably not be revealed by readers without direct linkage to the musical theory, are being corrected in this study. These aspects are followed in this study towards the conclusion, that the influential book under this review, wrongfully aspiring to the universal methodology, belongs to the general non-fiction literature., and Alena Hönigová, Jaroslav Mestek.