Článek interpretuje Humovu teorii asociace idejí především se zřetelem k podobnosti jako jednomu z principů asociace a k obecným idejím (či pojmům) jako zásadnímu produktu asociace. Na základě této interpretace autor tvrdí, že Humovo pojetí podobnosti a obecných termínů není podmíněno přijetím tzv. „mýtu daného“. V důsledku přijetí tohoto předpokladu však vyvstávají nové otázky, zejména proč asociací vznikají zrovna ty obecné pojmy, které reálně vznikají, a jak dochází k jejich intersubjektivnímu sdílení. Tyto otázky vedou k nutnosti doplnit obrázek mysli jako „zrcadla přírody“ ze začátku první knihy Humova Pojednání o lidské přirozenosti obrázkem mysli jako „zrcadla druhých“ z jeho druhé knihy., The article interprets Hume’s theory of association of ideas, primarily with respect to resemblance as one of the principles of association and to general ideas (or concepts) as a principal consequence of association. On the basis of this interpretation, the author argues that Hume’s conception of resemblance and general terms is not conditioned by the acceptance of the so-called “myth of the given”. As a result of accepting this assumption, however, new questions arise; in particular, why is it that just those general concepts arise that in fact arise and how are they intersubjectively shared. These questions lead to the need to supplement the image of the mind as a “mirror of nature” from the beginning of Hume’s A Treatise of Human Nature, book I, with the image of the mind as a “mirror of others” from book II., and Der vorliegende Artikel bietet eine Interpretation von Humes Theorie der Assoziation von Ideen, insbesondere im Hinblick auf die Ähnlichkeit als eines der Assoziationsprinzipien und auf die allgemeinen Ideen (bzw. Begriffe) als Grundprodukte der Assoziation. Auf Grundlage dieser Interpretation stellt der Autor die Behauptung auf, dass Humes Auffassung der Ähnlichkeit und der allgemeinen Begriffe nicht durch die Annahme des sog. „Mythos des Gegebenen“ bedingt ist. Infolge der Annahme dieser Voraussetzung treten jedoch neue Fragen auf, insbesondere die Frage, warum durch Assoziationen ausgerechnet jene allgemeinen Begriffe entstehen, die real entstehen, und wie es zu deren intersubjektiven Mitteilung kommt. Diese Fragen führen zu der Notwendigkeit, das Bild vom Denken als „Spiegel der Natur“ am Anfang des ersten Buches von Humes Abhandlung über die menschliche Natur durch das Bild des Denkens als „Spiegel der Anderen“ aus dem zweiten Buch zu ergänzen.
Cílem studie je představit českou verzi Škály emocionální empatie (EES-R) a její psychometrické parametry. Škála, odvozená od Emotional Empathy Scale (EES), byla konstruována k sebeposouzení v rámci multidimenzionálního konstruktu emocionální empatie. Dílčí cíle jsou věnovány faktorové struktuře škály, její reliabilitě a validitě ve směru ověření možné aplikace škály. Součástí cíle je také popis parametrů subškál EES-R na výzkumném souboru. Data byla získána na souboru 317 respondentů ve věku 19 – 62 let, z toho 44,2 % mužů a 55,8 % žen. Vedle překladu EES a české verze škály EES-R byly specificky pro ověření souběžné validity využity 3 subškály z dotazníku BIP. Explorační faktorová analýza vyústila do třífaktorového řešení. Tři výsledné subškály, označené jako Soustrast – sounáležitost, Emocionální dojetí a Pozitivní sdílení, reprezentují jednotlivé faktory a disponují odpovídající oporou v datech i teorii. Konfirmační faktorová analýza provedená na EES-R odhalila velmi dobrou shodu mezi modelem a daty. Vnitřní konzistence položek subškál EES-R vykazuje reliabilitu v rozmezí 0,88 – 0,72, pro celou škálu pak 0,89. Uspokojivé hodnoty test-retest reliability byly získány s tříměsíčním odstupem pro subškály (0,69 – 0,83) i celkovou emocionální empatii (0,79). Výsledky souběžné validity pro emocionální empatii odpovídají předcházejícím studiím. Se zvyšující se emocionální empatií se mírně zvyšuje senzitivita a sociabilita. Naopak se mírně snižuje emocionální stabilita. Pro ES-R byly popsány parametry subškál, zohledňující rod a věk. Metoda vykazuje dobré psychometrické parametry pro uplatnění ve výzkumu. Omezení studie spočívají ve výběrovém souboru, který má i přes dobré vyvážení demografických údajů malý rozsah. Data byla také získávána pouze na běžné populaci. Zatím chybí více důkazů validity u české verze metody. and The main goal of the study is to introduce the Czech version of Emotional Empathy Scale (EES-R) and its psychometric characteristics. The scale, developed from the Emotional Empathy Scale (EES) by Caruso and Mayer (1998), is devoted to self-report assessment in the frame of multidimensional emotional empathy construct. Partial objectives of this study focus on the factor structure, reliability and validity of the scale with regard to verification of application possibilities. One of the objectives is aimed at a description of the subscales of EES-R, especially for the research use. The data were obtained on the sample of 317 respondents aged from 19 to 62 years, namely 44.2 % men and 55.8 % women. Besides the Czech translation of EES and the Czech version of the scale (EES-R), 3 subscales from the Business-focused Inventory of Personality (BIP) were used for the verification of the parallel validity. The exploratory factor analysis led to the three-factor solution. Three resulted subscales of the scale, labelled as Compassion – solidarity, Emotional feeling and Positive sharing, represented individual factors and showed an adequate prop in both data and theory. The confirmatory factor analysis conducted with EES-R confirmed a corresponding match between the model and data. The internal consistency of subscales items showed a reliability ranging from 0.72 to 0.87, with the value of 0.89 for the whole scale. Satisfactory values of test-retest reliability were obtained for the subscales (0.69 to 0.83) and the whole scale (.79) after three months. Results of the parallel validity for the emotional empathy construct measured by EES-R correspond with previous research findings. In case of growing emotional empathy also sensitivity and sociability were slightly growing. On the contrary, the emotional stability was slightly decreasing. The characteristics of EES-R were described on our sample with respect to gender and age. This method demonstrated good psychometric properties for the research. The main limitation of the study is in the research sample. Despite of balanced demographical variables, the range of the whole sample is quite small. The data were collected only on common population. Also there are not enough proofs of validity in case of EES-R.
Atraktivita, včetně obličeje, je pod vlivem evolučních teorií spojována s mládím, reprodukcí a výběrem potenciálního partnera. Za fyzicky atraktivní je v tomto smyslu považována tvář ženy, která vykazuje jasné pohlavně dimorfní (femininní) znaky, je souměrná (symetrická), s průměrnými proporcemi a eventuelně se ostatním jeví jako povědomá. Valná většina prací zabývající se obličejovou atraktivitou využívá k jejímu zhodnocení statických fotografií tváří mladých žen, jejichž věkový průměr nepřesahuje 25 let. Smyslem předkládané studie není upřít mládí jeho atraktivitu, ale pokouší se najít odpověď na otázku, zdali i tvář ženy nesoucí již známky stárnutí, je ostatními jako fyzicky atraktivní vnímatelná. S tímto cílem bylo k hodnocení v předkládané studii využito obličejových fotografií žen ve věku 50 – 65 let, které z hlediska atraktivity hodnotilo 120 respondentů stratifikovaných dle věku a pohlaví do 4 podskupin – mladší ženy (RZM), mladší muži (RMM), starší ženy (RZS) a starší muži (RMS). Ukázalo se, že spojovat stárnutí s fyzickou atraktivitou je pro hodnotitele nepřirozené a tváře, které podle svých slov označili jako „sympatické“, v nich na první pohled vzbuzovaly dojem dobrého charakteru. Zdá se tedy, že u stárnoucích žen je ostatními ceněna spíše jejich „vnitřní krása“ a tím atraktivita osobní v podobě vlastností, postojů, názorů, hodnot či zájmů, které si respondenti do tváří pro ně atraktivních žen promítají. and Attractiveness, including the face, is under the influence of evolutionary theory associated with youth, reproduction and a mate selection. The physically attractive face in this sense is a woman's face with clear sexually dimorphic (feminine) characters, symmetrical with average proportions and that, which possibly seems familiar to them. The vast majority of work dealing with a facial attractiveness uses for its assessment the static photographs of young women faces, whose average age does not exceed 25 years. The purpose of this study is not to deny the attractiveness of youth, but it is trying to find an answer to the question of whether even woman’s face bearing the signs of aging could be perceived as attractive by others. It was therefore used facial photographs of women aged between 50-65 years for evaluation, which were rated by 120 respondents, stratified by age and sex into four sub-groups - younger women, younger men, older women and older men. It turned out that to associate aging with a physical attractiveness is for evaluators unnatural and faces, which, by their own words, have been marked as „sympathetic“ gave to them the impression of a good character at first glance. It seems therefore, that in aging women is valued by others rather their "inner beauty" and a personal attractiveness in the form of traits, attitudes, beliefs, values or interests that respondents can project to, for them attractive, older women face.