Search

Start Over Rights CC BY-SA 4.0 International

43. Ilustracje Stanisława Haykowskiego w powieści Ferdynanda Ossendowskiego Pod sztandarami Sobieskiego

Creator:
Gorczyca, Wojciech
Format:
text/pdf
Type:
Article
Subject:
porządek lokalny i globalny, dyskurs tożsamości, tożsamość zbiorowa, ilustracja interpretacyjna, ekspresywna, aktorstwo ciała, local and global order, identity discourse, collective identity, interpretative illustration, expressive illustration, body acting, and Slavonic Studies
Language:
Polish
Description:
W dyskursie literackim Ferdynanda Ossendowskiego autor odnotowuje obecność porządku lokalnego (mieszkańcy Karpat Wschodnich) i globalnego (naród), co łączy się z przyznaniem kluczowej roli dyskursowi tożsamości. Tożsamość zbiorowa jest dla Ossendowskiego tożsamością szlachecką. Tworzy ją szlachta bezherbowa, walcząc u boku swego króla pod Żurawnem (1676 r.). Historiozofia Ossendowskiego w powieści Pod sztandarami Sobieskiego nakierowana jest na otwieranie drzwi ku teraźniejszości i wyznaczanie perspektyw przyszłości. W odróżnieniu od Henryka Sienkiewicza (Trylogia, 1883–1888) Ossendowski nie pisze powieści przede wszystkim dla "pokrzepienia serc". Stanisław Haykowski jest autorem trzech ilustracji do powieści Ossendowskiego, spośród których autor analizuje dwie. Haykowski tworzy ilustrację interpretacyjną, ekspresywną – do pewnego stopnia autoteliczną. Jako malarz batalista modyfikuje niektóre sceny zdarzeń stworzone przez Ossendowskiego. Operuje światłem, cieniem i półcieniem w kreowaniu świata wewnętrznego postaci. Jest przy tym mistrzem aktorstwa ciała – ciała rycerza. and In Ferdinand Ossendovsky's literary discourse the author notices the presence of local (inhabitants of the Eastern Carpathians) and global (nation) order, which combines with assigning a primary role to identity discourse. Collective identity for Ossendovsky is the noble identity. It is formed by non-arms nobility, fighting alongside their king by Żurawno (1676). Ossendovsky's historiosophy in the novel Under the banner of Sobieski is aimed at opening the doors to the present and designating perspectives of the future. Contrary to Henryk Sienkiewicz (The Trilogy, 1883–1888), Ossendovsky does not write a novel mostly to 'comfort hearts'. Stanislav Haykovsky is the author of three illustrations for the Ossendovsky's novel, two of which are analysed by the author. Haykovsky creates interpretative, expressive illustration – to some extend also autotelic. As a battle painter, Haykovsky modifies some of the scenes created by Ossendovsky. He controls light, shade, halfshade in creating an inner world of a character. Haykovsky is also a master of body acting, the body of the knight.
Rights:
CC BY-SA 4.0 International and unknown

47. Ironie a parodie jako zdroj významů v Nabokovově románu Bledý oheň

Creator:
Pechal, Zdeněk
Format:
text/pdf
Type:
Article
Subject:
Vladimir Nabokov, román Bledý oheň, vypravěč, kritický komentář, parodie, ironie, významová ambivalence, současná platnost "ano" i "ne", novel Pale Fire, narrator, the critical commentary, parody, irony, ambivalence, simultaneously "yes" and "no", and Slavonic Studies
Language:
Czech
Description:
Román Bledý oheň se skládá ze čtyř částí. Za textový základ lze považovat poému Bledý oheň, jež je uvedena předmluvou vydavatele, za básní následuje kritický komentář s poznámkami, které několikrát převyšují rozsah poémy, román je uzavřen věcným rejstříkem. Nezpochybnitelným autorem všech čtyř částí je Vladimir Nabokov. Evidentní rozpor mezi textem básně a jeho údajně kritickým komentářem je hlavním strukturním problémem románu. Dalším zdrojem napětí je rozdvojení umělecké reality mezi původní obraz či světelný zdroj a jejich pouhý odraz a stín. Mnohotvářný nespolehlivý vypravěč (jehož subjektivní verze může události zkreslovat, maskovat a zatajovat) dotváří dvojitý významový základ románu. Vzájemně protichůdné vypravěčské masky jsou zdrojem ironie a parodie a tím je textová nejednoznačnost dále násobena a obohacována. Výsledkem je nejen nejednoznačnost, ale i aktivace širokého významového prostoru mezi "ano" a "ne". Výsledkem románové významové ambivalence je pak současná platnost "ano" i "ne". Podvojná estetika románu vyvolává představu, že za primárním textem je další text, který čtenář musí hledat a "přečíst" jiným způsobem než originální text. and The novel Pale Fire consists of four part and the poem Pale Fire – preceded by a publisher's preface – can be considered the original textual basis. The poem itself is followed by a critical commentary with notes several times larger than the poem itself, and at the end of the index. Undisputed author of all four parts is Vladimir Nabokov. A distinct contradiction between the text of the poem and its allegedly critical commentary is the main structural problem of the novel. Another source of the tension is the bifurcation of artistic reality between the original image or source of light against the mere reflection and shadow. The narrative of the multifaceted unreliable narrator (whose subjective version of events can distort, mask and hide information) creates a double basis for the novel. The opposing narrative masks are the source of novel's irony and parody, thus the text ambiguity further multiplied and significantly enriched. The result is not only ambiguity, but a wide space between "yes" and "no" is filled. The result of novel's ambivalence is the current validity of "yes" and "no". Double aesthetics of the novel raises the idea that behind the primary text there is another text that the reader must look for and "read" in another way than the original text.
Rights:
CC BY-SA 4.0 International and unknown

48. Italský slavista Arturo Cronia v meziválečném Československu

Creator:
Zelenka, Miloš
Format:
text/pdf
Type:
Article
Subject:
Arturo Cronia, česko-italské kulturní vztahy, italská slavistika, italská bohemistika, česká slavistika, evropská kultura, Czech-Italian cultural relations, Italian slavonic studies, Italian czech studies, Czech slavonic studies, European culture, and Slavonic Studies
Language:
Czech
Description:
Studie mapuje působení Artura Cronii (1896–1967) v meziválečném Československu v letech 1929–1936, kdy badatel jako smluvní profesor italské řeči a literatury přednášel na univerzitách v Bratislavě, Brně a zejména v Praze. Zároveň se pokouší na základě nezpracované archivní pozůstalosti charakterizovat rozsah jeho bohemistických a slavistických textů vzniklých v tomto období a také vymezit jeho metodologickou pozici v kontextu české školy literární komparatistiky. Ačkoli Cronia inklinoval k pozitivismu a kulturněhistorické metodě, v italsky psané monografii Petr Bezruč (1932) svůj literárněhistorický koncept obohatil o impulsy croceovského psychologizujícího přístupu. Zároveň na rozdíl od dobového diskursu odmítl ideologii čechoslovakismu a slovenské literatuře a jazyku přiznával autonomní existenci. Croniovým nejznámějším bohemistickým textem se stala monografie propojující vědecký a popularizační zřetel Čechy v dějinách italské kultury (1936) komentující přehled česko-italských kulturních a politických vztahů. and The paper traces the activities undertaken by Arturo Cronia (1896–1967) in interwar Czechoslovakia between 1929 and 1936, when he lectured as a contractual professor of Italian language and literature at universities in Bratislava, Brno, and particularly in Prague. At the same time, the paper endeavours to characterise, with the help of hitherto unresearched inheritance archives, the extent of Cronia's Czech and Slavonic works written in this period, along with defining his methodological standing within the Czech School of comparative literature. Although favourably inclined to positivism and cultural historical method, in his Italian monograph on Petr Bezruč (1932), Cronia enhanced his concept of literary history by Crocean impulses of psychologising approach. Along with it and contrarily to the contemporary discourse, he rejected the ideology of Czechoslovakism championing the autonomous existence of Slovak language and literature. Cronia's best known work in Czech studies is the monograph Čechy v dějinách italské kultury (1936) [Bohemia in the History of Italian Culture] where he interconnected scholarly and popularising purposes through commentary on the survey of Czech-Italian cultural and political relations.
Rights:
CC BY-SA 4.0 International and unknown