Studie mapuje působení Artura Cronii (1896–1967) v meziválečném Československu v letech 1929–1936, kdy badatel jako smluvní profesor italské řeči a literatury přednášel na univerzitách v Bratislavě, Brně a zejména v Praze. Zároveň se pokouší na základě nezpracované archivní pozůstalosti charakterizovat rozsah jeho bohemistických a slavistických textů vzniklých v tomto období a také vymezit jeho metodologickou pozici v kontextu české školy literární komparatistiky. Ačkoli Cronia inklinoval k pozitivismu a kulturněhistorické metodě, v italsky psané monografii Petr Bezruč (1932) svůj literárněhistorický koncept obohatil o impulsy croceovského psychologizujícího přístupu. Zároveň na rozdíl od dobového diskursu odmítl ideologii čechoslovakismu a slovenské literatuře a jazyku přiznával autonomní existenci. Croniovým nejznámějším bohemistickým textem se stala monografie propojující vědecký a popularizační zřetel Čechy v dějinách italské kultury (1936) komentující přehled česko-italských kulturních a politických vztahů. and The paper traces the activities undertaken by Arturo Cronia (1896–1967) in interwar Czechoslovakia between 1929 and 1936, when he lectured as a contractual professor of Italian language and literature at universities in Bratislava, Brno, and particularly in Prague. At the same time, the paper endeavours to characterise, with the help of hitherto unresearched inheritance archives, the extent of Cronia's Czech and Slavonic works written in this period, along with defining his methodological standing within the Czech School of comparative literature. Although favourably inclined to positivism and cultural historical method, in his Italian monograph on Petr Bezruč (1932), Cronia enhanced his concept of literary history by Crocean impulses of psychologising approach. Along with it and contrarily to the contemporary discourse, he rejected the ideology of Czechoslovakism championing the autonomous existence of Slovak language and literature. Cronia's best known work in Czech studies is the monograph Čechy v dějinách italské kultury (1936) [Bohemia in the History of Italian Culture] where he interconnected scholarly and popularising purposes through commentary on the survey of Czech-Italian cultural and political relations.