Die Studie Berufstheater in Brünn 1668–1733 versuchte eine 65 Jahre dauernde Periode der barocken Theaterkultur in der mährischen Landeshauptstadt darzustellen, wobei sie auf die Wandertruppen und die Entstehungsumstände des Opernhauses In der Taffern konzentrierte. Die kontinuierlichen Gastspiele der wandernden Komödianten in Brünn zeugen davon, dass die Stadt kein zufälliger Aufenthaltsort war, sondern eine wichtige Station auf der Kreuzung traditioneller Routen, die darüber hinaus günstig in der Nähe der Residenzstadt lag. Dies wird auch durch die lange Reihe der in Brünn wirkenden Künstlerpersönlichkeiten und Theatergesellschaften (Balthasar Brumbach, Heinrich Rademin, Joseph Anton Stranitzky, Frantz Albert Defraine, Carl Joseph Nachtigall, Joseph Anton Geißler, Gottfried Prehauser und Ludwig Steinmetz) bestätigt. Die Wandertruppen legten den Grundstein zur Entstehung des späteren, demokratisch konzipierten Aufklärungstheaters. Die Geschichte des barocken Berufstheaters der königlichen Stadt Brünn dient als instruktives Beispiel für diese Theorie. Denn die Entwicklung hin zu einer Institution im Sinne des Aufklärungsdiskurses wurde hier erleichtert und beschleunigt dank der Existenz eines spezialisierten Theatergebäudes, das durch Entscheid der Stadtverwaltung, die einen beständigen Theaterbetrieb anstrebte, außergewöhnlich früh, bereits am Ende des Barock, entstand. Das Theater In der Taffern gehörte von Anfang an der Stadt – eine für sich schon bemerkenswerte Tatsache. Doch dass es sich bei diesem Bau um das erste öffentlich zugängliche städtische Opernhaus außerhalb Italiens nicht nur auf unserem Gebiet, sondern in ganz Europa handelt, weist in seiner Bedeutung weit über unsere Region hinaus und muss als einer der zahlreichen Meilensteine der Geschichte des europäischen Theaters im 18. Jahrhundert gesehen werden. ,Publikace mapuje 65 let trvající etapu barokní divadelní kultury v moravském zemském městě se zvláštním zaměřením na cestující divadelní společnosti a na okolnosti vzniku operního Divadla V taverně. Přítomnost kočujících komediantů, trvale a opakovaně přijíždějících do Brna, svědčí o tom, že město nemělo charakter náhodné zastávky, ale že představovalo důležité místo, nalézající se na křižovatce tradičních cest a navíc výhodně položené v blízkosti říšské metropole. Významná jména ať už jednotlivých umělců, či společností v Brně působících (Balthasar Brumbach, Heinrich Rademin, Joseph Anton Stranitzky, Frantz Albert Defraine, Carl Joseph Nachtigall, Joseph Anton Geißler, Gottfried Prehauser a Ludwig Steinmetz), tento názor potvrzují. Pravidelná činnost profesionálních cestujících divadelních společností také položily základy k pozdějšímu vzniku osvícenské, demokraticky pojímané divadelní instituce. Vykročení k instituci osvícenského typu zde bylo navíc usnadněno a urychleno díky specializované divadelní budově, která vznikla výjimečně brzy, už v závěru baroka, v důsledku rozhodnutí městské správy se zřetelem na zajištění trvalého divadelního provozu. Divadlo V taverně náleželo od počátku městu. Skutečnost, že se jedná o první veřejně provozované městské operní divadlo mimo Itálii jak na našem území, tak ve střední Evropě vůbec, přesahuje svým významem zdejší region a stává se jedním z mnoha hraničních kamenů dějin evropského divadla 18. století. ,This paper offers a survey of the history of the professional theatre in Brno during the baroque historical period. Its focus lies between the end of the Thirty Years' War and the foundation of town opera house Theatre in the Tavern in 1733. The first part of the study focuses on migrating theatre companies, which staged their plays in the Moravian capital during the second half of the seventeenth century. The aim of this segment is to provide an exhaustive list of such companies; because this area of Brno's theatrical history has never been treated in its complexity so far. The study goes on to describe the following historical period (covering most of the first third of the eighteenth century) and focuses on introducing a selected group of prominent historical figures of the Middle European theatre, who also performed in Brno. These are Balthasar Brumbach, Heinrich Rademin, Joseph Anton Stranitzky, Frantz Albert Defraine, Carl Joseph Nachtigall, Joseph Anton Geißler, Gottfried Prehauser and Ludwig Steinmetz. Theatre manager Felix Kurz is mentioned only briefly. Even though his life and work are closely tied to Brno, they surpass the historical focus of this work. The next chapter, which is something like an extract of the previous one, treats theatrical topography of the royal town of Brno. It also serves as a bridge towards the second part of the entire paper, which deals exhaustively with the circumstances of the foundation of the opera house Theatre in the Tavern. The erection of this establishment was financed from the town funds; that makes this Brno theatre the first public opera house (a so-called teatro impresariale) build outside Italy. Archive records confirm that there were two Italian artists playing a major role in this event – Angelo Mingotti, an impresario and Federico Zanoia, a theatre architect and scenographer. The final chapter of the paper is dedicated to the architectural development of the town tavern (present day Reduta) between 1600 and 1733. The history of this building is quite inseparable from the history of the professional theatre in Brno.
Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931‒2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud. Bořivoj Srba působil v 50. letech jako dramaturg Divadla bratří Mrštíků, v 60. letech měl jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla zásadní podíl na vytvoření linie politického divadla inspirovaného B. Brechtem a byl rovněž jedním ze zakladatelů Divadla Husa na provázku. Cílem publikovaných rozhovorů je nejen připomenout Srbovy vzpomínky na vlastní tvůrčí období v brněnských divadlech, ale také jeho uvažování o divadle, kterému se po celý život věnoval ve svých historických a teoretických publikacích (především období české meziválečné divadelní avantgardy a divadlo v období 2. světové války) a o němž přednášel na akademické půdě (FF MU, DiFa JAMU). Vydané rozhovory jsou doplněny vzpomínkovými texty vybraných přátel a Srbových studentů (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová), které pomáhají dotvářet představu o významu osobnosti tohoto teatrologa. Bořivoj Srba se počátkem 90. let výrazně zasloužil o obnovení samostatného pracoviště pro výuku oboru divadelní vědy na Filozofické fakultě MU – Ústavu divadelní a filmové vědy, jejž poté v letech 1993‒2000 vedl. ,The book entitled Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou [Theatre, My Destiny. Encounters with Bořivoj Srba.] consists of ten interviews with the important Czech theatrologist, historian, dramaturge, and pedagogue Bořivoj Srba (1931˗2014). These interviews were broadcast under the title Divadlo, můj osud [Theater, My Destiny.] by the radio station Český rozhlas Brno in 2000. In the 1950s, Bořivoj Srba worked as a dramaturge for the Mrštík Brothers Theatre, in the 1960s, he was chief dramaturge for the National Theatre Brno, and he was greatly responsible for the theatre's performances of political drama inspired by B. Brecht. He also co-founded the Goose on a String Theatre. The published interviews aim not only to resurrect the memories of one of Brno's most prolific theatre-makers on his own creative era in Brno theatres, but also to introduce his thoughts on theatre, which he elaborated in his historical and theoretical publications (focusing mainly on the theatre of the Czech interwar avant-gardes and theatrical activities during the Second World War) and his lectures on academic institutions (the Faculty of Arts of Masaryk University and the Faculty of Theatre of the Janáček Academy of Music and Performing Arts). The published interviews are supplemented with the memories of selected friends and students of Srba (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová),which help us to fully understand the significance of this theatrologist. At the beginning of the 1990s, he significantly contributed to the restoration of an independent department of theatre studies at the Faculty of Arts of Masaryk University. This was the Department of Theatre and Film Studies, which he headed between 1993 and 2000.
Umění vrcholného dramatu Johna Fletchera a jeho spolupracovníků. Vrcholným hrám Johna Fletchera (1579–1625), Shakespearova spolupracovníka a pokračovatele, byla věnována jen malá pozornost. Monografie analyzuje specifika her, které napsal Fletcher v období 1613–1625, a nabízí výklad v duchu raně barokního stylu. Poukazuje i na anachronistické požadavky, kterými byly fletcherovské hry doposud posuzovány.
Práce se zabývá tradičním indickým herectvím. Zaměřuje se na specifickou formu komunikace herce s divákem – na komunikaci prostřednictvím muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Hlavním cílem práce bylo pojednat o tom, na jakých principech se vyjadřování prostřednictvím muder v performančních aktivitách Indie zakládá. V práci je prověřována teze, že v případě muder jde o komunikaci mezi jevištěm a hledištěm prostřednictvím svébytného jazykového systému, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrktu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxi kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali. Symbolická pozice rukou, mudra, je komunikační nástroj svébytného jazykového systému, který je údajně schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku či emoci. Autorka představuje vyjadřovací principy tohoto tajemného jazyka. ,The book entitled "Hastabhinaya: Hand gestures in traditional theatre art of India" deals with traditional Indian acting style, particularly with hand gestures. Its focus lies in a specific form of actor-spectator communication – the communication carried out with by means of mudras, or symbolic hand positions. The aim of the book consists in defining of the principles of this mode of communication within performance activities of India. The book also verifies the proposition that mudras create autonomous language system by which every single thought or emotion can be expressed. The research is based on ancient and also contemporary theatre literature in Sanskrit, English or French, most of all on poetics and acting manuals, and on contemporary practice of traditional theatre or dance in India. The most important sources of the research were the kootiyattam and kathakali theatre.
Kolektivní monografie představuje výsledky několikaletého společného výzkumu mezinárodního týmu autorů v oblasti barokního divadla na území jižní Moravy a jižních Čech. Součástí je i komentovaná edice dvou nově objevených dramatických textů kočovných komediantů. Pozornost je soustředěna na dramatika, divadelního ředitele a herce Johanna Georga Gettnera (?–1696), rodáka z Mikulova a vůdčí osobnost Eggenberských knížecích komediantů v Českém Krumlově. Prostřednictvím této osobnosti je fenomén českého barokního divadla představen v širších souvislostech, nikoliv jen jako produkt knížecího dvora Eggenbergů, ale jako výslednice více komponentů a vlivů – školského divadla piaristů, dvorské kultury Habsburků a praxe kočovných profesionálních společností. ,The collective monograph presents the results of a joint research of an international team of authors that studied the field of the Baroque theatre in South Moravia and South Bohemia for several years. It also includes annotated editions of two newly discovered manuscripts of dramatic texts by travelling comedian troupes. It focuses on the dramatist, theatre director and actor Johann Georg Gettner (?–1696), a native of Mikulov and a leading figure of the the comedian troupe associated with the House of Eggenberg in Český Krumlov (Krumau). Gettner's personality is presented as a gateway to the phenomenon of the Czech Baroque theatre in a broader context.
Kniha se zabývá kulturními performancemi sokolského hnutí, které se v druhé polovině 19. století zásadně podílely na utváření české národní identity. Kulturní performance sloužily nejen k přenosu informací, ale také k modelaci sdílené subjektivní reality aktérů a diváků. Kulturní performance sokolského hnutí se vyznačovaly zvláštním důrazem na estetickou hodnotu, neboť právě ta klíčovým způsobem ovlivňuje vnímání v performanci vznikajících jevů. Národní identita byla v kulturních performancích zpřítomňována pohybujícími se těly sokolských cvičenců, jejichž fenomenálním a sémiotickým aspektům, stejně jako samotnému procesu formování identity se publikace detailně věnuje. ,This monograph deals with the cultural performances of the Sokol movement, which directly influenced the construction of the Czech national identity in the second half of the 19th century. Cultural performances helped to create a shared subjective reality of both actors and audiences and the aesthetic value of the cultural performances contributed to the succesful interpretation of performances by the audiences." National identity was created essentially by the moving bodies of the Sokol trainees. This monograph devotes particular attention to the phenomenal and semiotic aspects of the Sokol bodies and their preparations and performances in the process of national identity construction.