Obálka Milan Kovář, Pozn., Marginálie, and Práce z oboru teatrologie a muzikologie se na základě teorie lidské komunikace a teorie sémiotiky snaží vysvětlit zákony divadla, které mluví, zpívá a tančí, tj. "opéry comique" a její odnože "singspielu", operety a muzikálu.
The article attempts to link John Searle’s philosophy and the area that is traditionally called semiotics, to bridge these domains and to demonstrate that they do relate to a shared bunch of problems. A brief discussion about the basic semiotic terms suggests that Searle’s philosophy offers an explanatory framework to key semiotic questions, namely the differentiation of non-signs and signs, the place of intentionality in semiotic description, and the nature of sign correlations. As a consequence, Searle’s theory can be called communication-oriented semiotics, which in the light of classical concepts developed by Peirce and de Saussure can be seen as a non-trivial contribution to the semiotic research., Článek se pokouší spojit filozofii Johna Searla a oblast, která se tradičně nazývá sémiotika, překlenout tyto oblasti a prokázat, že se týkají sdílené skupiny problémů. Stručná diskuse o základních sémiotických termínech naznačuje, že Searleova filosofie nabízí vysvětlující rámec pro klíčové sémiotické otázky, jmenovitě diferenciaci znaků a znaků, místa úmyslu v sémiotickém popisu a povahy korelace znaků. Jako důsledek, Searleova teorie může být nazývána komunikací-orientovaná sémiotika, který ve světle klasických pojetí vyvinutých Peirce a de Saussure může být viděn jako non-triviální příspěvek k sémiotickému výzkumu., and Vít Gvoždiak
Tři studie z kulturní sémiotiky: Mluvená řeč v historicko-kulturní perspektivě, Ke konstrukci teorie vzájemného působení kultur, Text a struktura publika od J. Lotmana následují na s. 78-103