Dvojdílné hradiště v Praze-Královicích náleží do skupiny velkých vícedílných středočeských hradů raného středověku. Vzdálenost 17 km od Pražského hradu dovoluje uvažovat o tom, že plnilo funkci důležitého strategického bodu kontrolujícího přístup do Pražské kotliny od východu. Kvůli antikvovanému datování do 11. a 12. století se ale dosud nacházelo na periferii archeologického zájmu. V průběhu posledních čtyř let proběhlo v lokalitě několik archeologických aktivit, které zařadily vznik hradiště do doby prvních Přemyslovců. Text prezentuje výsledky výzkumu vnějšího opevnění. Poměrně přesné datování jeho vzniku se může opřít o dendrodatum získané z roštové konstrukce. V závěrečné části se pokoušíme o zařazení hradiště do historického kontextu a zvažujeme socioekonomické implikace transportu obrovského množství kamene na stavbu čelní kamenné plenty ze vzdálenosti nejméně 9,5 km. and The bipartite stronghold in Prague-Královice is part of a group of large, multipartite early medieval strongholds in central Bohemia. The fact that the stronghold is located a mere 17 km to the southeast of Prague Castle raises the question of whether it served as an important strategic point controlling access to the Prague basin from the east. However, due to its antiquated dating to the eleventh and twelfth centuries, the stronghold has remained until now on the periphery of archaeological interest. Several archaeological activities conducted at the site over the past four years have dated the construction of the stronghold to the period of the first Přemyslids. The text presents the results of the outer fortification excavation. The relatively precise dating of its founding is supported by a dendrochronological date acquired from the wooden frame of the rampart. In the final part of the paper an attempt is made to place the stronghold in a historical context, and the authors speculate on the socioeconomic implications of the transport of enormous amounts of stone for the construction of the front screen wall from a distance of at least 9.5 km.
Na svahu Pákovy hory (k. ú. Lhota u Medvědic) v Českém středohoří bylo nalezeno prolamované bronzové nákončí pochvy meče, které lze podle přesné paralely z Kelheimu datovat do 11. a/nebo na počátek 12. století. Další fragment pochází z Roudnice, okr. Hradec Králové, a s trochu odlišným prolamovaným dekorem i ze Ždánic na Moravě. Nové nálezy patrně importovaného nákončí pochvy meče rozšiřují dosud známou škálu těchto artefaktů z českého území. and An openwork bronze scabbard chape was found on the slopes of Pákova Hill in the Central Bohemian Uplands (cadastral territory of Lhota u Medvědic); based on exact parallels from Kelheim, it can be dated to the 11th century and/or beginning of the 12th century. Another fragment was found in Roudnice in the district of Hradec Králové, and another in Ždánice na Moravě, which featured slightly different openwork decoration. The new finds of apparently imported scabbard chapes increase the hitherto known scale of these artefacts in Bohemia.
Studie se zabývá antropologickým zhodnocením a vzájemným srovnáním dvou raně středověkých populací z katastru obce Dolní Věstonice s cílem zasadit je do širšího kontextu již dříve paleodemograficky vyhodnocených moravských populací. Celkem bylo prozkoumáno 883 kosterních pozůstatků jedinců z pohřebiště Dolní Věstonice – Na Pískách (9. až první polovina 10. stol.) a 129 jedinců ze hřbitova na Vysoké Zahradě (datovaných především do 12. století). Na základě diagnózy pohlaví a věku těchto populací byly sestrojeny úmrtnostní tabulky; získaná data srovnána s osmi dalšími pohřebišti. Populace střední doby hradištní (9. až první polovina 10. stol.) představují z hlediska paleodemografických charakteristik variabilnější celek, což se mj. projevilo nižším průměrným věkem naděje dožití při narození a vyšší dětskou úmrtností. Úmrtnostní charakteristiky mladohradištních souborů (druhá polovina 11. až 12. stol.) použitých při srovnání byly vždy relativně příznivější; lidé se oproti starším historickým obdobím dožívali vyššího věku. and This study comprises an anthropological evaluation, and the mutual comparison, of two Early Medieval populations from the Dolní Věstonice cadastre, with the aim of placing them within the broader context of previously palaeodemographically classificated Moravian populations. In all, the skeletal remains of 883 individuals from the cemetery at Dolní Věstonice – “Na Pískách” (9th first half of 10th century) and of 129 individual from the cemetery at Dolní Věstonice – “Vysoká Zahrada” (12th century). On the basis of the diagnoses of gender and age, these populations were arranged into a mortality table. In order to compare living conditions, the data obtained were contrasted to those from eight other cemeteries. The population of the Middle ‘Hillfort’ period (9th-first half of 10th century) is, from the perspective of its palaeodemographic characteristics, the more variable whole, which is expressed amongst other things by the low average life expectancy at birth and a greater child mortality rate. The mortality characteristics of the Late ‘Hillfort’ period (second half of 11th-12th century) assemblage were in all ways comparatively better: people lived to a greater age than in the earlier period.
Lokalita Kopčany byla v období 9. až 10. stol. pravděpodobně hlavním sídelním areálem ve slovenské části nivy řeky Moravy v širším zázemí hradiště Valy u Mikulčic. V blízkosti tamního kostela byli někdy ve 2. pol. 9. a v 1. pol. 10. stol. pohřbíváni příslušníci místní společenské elity. Část výbavy z těchto hrobů byla podrobena průzkumu zaměřenému na techniku a kvalitu řemeslného zpracování a na jakost užitých materiálů. Cílem bylo získat informace, které by napomáhaly ověřit vztah kopčanské nobility k centru mikulčické aglomerace. Bylo zjištěno, že sledované předměty (3 nože, sekera, 4 ostruhy a 4 šperky) mají kvalitu porovnatelnou s obdobnými nálezy z Mikulčic. Koresponduje to s předpokladem, že pocházejí ze stejných zdrojů, kterých využívala elita sídlící na moravské straně mikulčicko-kopčanské aglomerace. and In the 9th and 10th centuries located in Kopčany in the Slovak part of the Morava River basin was in all likelihood the main residential area in the hinterlands of the agglomeration near Mikulčice. Members of the local social elite were buried near the local church sometime in the second half of the 9th and first half of the 10th centuries. Several objects recovered from these graves were subjected to special research focused exclusively on the methods and quality of craftsmanship and the quality of materials. The goal was to obtain information that would help verify the relationship between the Kopčany nobility and the Mikulčice agglomeration. It was determined that the studied objects (3 knives, an axe, 4 spurs and 4 pieces of jewellery) are of a quality comparable to similar finds from Mikulčice which confirms the hypothesis that they come from the same sources used by the elite living on the Moravian side of the Mikulčice-Kopčany agglomeration.
Cílem příspěvku je referovat o výsledcích záchranného výzkumu v trase silničního obchvatu Kolína v letech 2008–2009. V předstihu bylo prozkoumáno několik desítek sídlišť a pohřebišť z pravěku a raného středověku, která dokládají téměř kontinuální využívání zdejší krajiny. Nejvýraznějším výsledkem je zachycení čtyř neolitických rondelů. Zpracování si vyžádá dlouhá léta, již nyní ale lze konstatovat, že v některých obdobích, zejména v neolitu a eneolitu a v době železné, plnilo dotyčné území centrální funkci se stabilním využíváním některých poloh. and The aim of the work is to report on the results of rescue excavations that took place along Kolín’s by-pass road between 2008 and 2009. Several dozens of prehistoric and early medieval settlements and burial sites were examined in advance; these demonstrate evidence of the almost continuous utilisation of this landscape. The most striking result is the capturing of four Neolithic rondels. The processing work will require many years, but already now it can be said that in some periods, particularly the Neolithic and Eneolithic and in the Iron Age, the said territory played a central role with the steady utilisation of some locations.
The authors discuss three graphittonkeramik vessels from the stronghold at Ostróg in Racibórz (Silesia), which show diverse utilitarian qualities in terms of sizes, capacities and diverse wall thicknesses. All were produced in a style characteristic of 12th – 13th century North Moravian pottery. The examinations included physico-chemical analyses to determine the mineralogical and chemical composition of the ceramic masses, the temperatures of burning-out and the water permeability of the ceramic products. The aims were to determine the degree of homogeneity among the vessels in respect of ceramic mass competition and production techniques, and to compare the analysed features to those of other Silesian and Moravian products examined previously. The results obtained support the hypothesis of the local production of graphittonkeramik in the Racibórz area. The investigations did not reveal any special qualities in the graphite that would have improved the quality of the products. The authors believe that the admixture of graphite schist facilitated the preparation of the ceramic mass and working on a jolley. The exceptional softness of graphite and its grain slide characteristics were thus beneficial. and Na fragmentech tří grafitových nádob z raně středověkého hradu Ostróg v Ratiboři autoři prezentují rozdílné užitné vlastnosti, určené tloušťkou stěn, velikostí a obsahem nádob. Exempláře morfologicky odpovídají severomoravské keramice z 12.–13. století. Chemicko-fyzikální analýzy stanovily chemické a mineralogické složení hrnčířské masy i teplotu výpalu a nasákavost vodou. Cílem analýz bylo určení shod a rozdílů ve složení hrnčířské masy a výrobní technologie a porovnání těchto vlastností s dříve zkoumanými nádobami ze Slezska a Moravy. Získané výsledky svědčí o lokální produkci grafitové keramiky v regionu Ratiboře. Nebylo zjištěno, že by použití grafitu podstatně zvyšovalo jakost výrobků. Autoři se kloní k názoru, že grafitová příměs sloužila především k usnadnění práce s hrnčířskou masou při její přípravě a ve fázi vytáčení. Využívána při tom byla výjimečná měkkost grafitu a jeho charakteristická klouzavost.
Článek se zabývá vyhodnocením nově provedených i starších fyzikálně-chemických rozborů amorfních sklovitých a struskovitých hrudek i skelných povlaků na keramických nádobách z Prahy. Ke zkoumání bylo využito elektronové mikroanalýzy (EDX analyzátor), elektronového mikroskopu (Cam Scan S4) a optické emisní spektrografie. Výsledky stanovení naznačují, že v pražském podhradí docházelo k záměrné tavbě sklářských surovin již v raném středověku. Diskutovány jsou otázky možnosti výroby skleněných předmětů i využití skelných hmot s příměsí olova k hutnickým účelům. Pozornost je též věnována problematice tzv. technických misek s polevou z pražských nálezů 12. a 13. století. and The paper evaluates previous and newly conducted physico-chemical analyses of amorphous vitreous and slag-like lumps as well as vitreous coatings on ceramic vessels from Prague. The study employed electron microanalysis (EDX analyser), electron microscope (CamScan S4) and optical emission spectrography. The results of the determinations indicate that deliberate smelting of glassworking raw material in the suburbium of the Prague Castle dates back to Early Middle Ages already. Possible manufacture of glass objects and the use of glass materials with lead addition for metallurgical purposes are discussed. Attention is also given to the problem of the so-called glazed technological bowls from Prague finds of the 12th and 13th centuries.
Článek se věnuje nálezům skleněných kroužků ze středověké Moravy. Zatímco dříve převažovaly nálezy z hrobů, díky záchranným výzkumům dnes významně dominují nálezy z aglomerací některých velkých správních hradů (Olomouc, Brno, Znojmo, Přerov, Hodonín, Strachotín). Protože se skleněné kroužky objevují hlavně v Polsku a na Kyjevské Rusi, byly na Moravě považovány za import. V nedávné době však byla objevena dvě naleziště, kde se kroužky pravděpodobně vyráběly. Článek se snaží shrnout současné poznatky o mladohradištní sklářské výrobě a užívaném sortimentu na Moravě. and This article focuses on the finds of glass rings from medieval Moravia. While finds from graves dominated earlier, finds from agglomerations of some large administrative strongholds prevail significantly today thanks to rescue excavations. As glass rings occur primarily in Poland and in the Kievan Rus area, they were regarded as being imports in Moravia. However, a further two find sites have recently been discovered, where the production of glass rings is thought to have taken place. The article looks at the current state of knowledge of glass production and the assortment utilised in Moravia in the 11th to 12th centuries.
Základem sebeuvědomění Slovanů byl jejich jazyk. Dějiny Slovanů jsou proto do velké míry dějinami jejich jazyka. Studie sleduje etnogenezi Slovanů do 6. století. Jejich expanze západním a jižním směrem trvala čtyři staletí a Slované v jejím průběhu projevili velkou asimilační schopnost. Je proto možné, že jejich výchozí domovinou bylo malé území. Právní formou asimilace byl tzv. vrv (šňůra) jako symbolicko-sociální fenomén. Příklad vsi Police ve Slovinsku ukazuje, že pro pochopení slovanské etnogeneze je třeba propojit tři interpretační modely: autochtonní, alochtonní a kulturně asimilační. and A foundation of self-understanding of the Slavs was their language. Therefore, the history of the Slavs is to a large extent the history of their language. The article describes their ethnogenezis up to the 6th century. Their expansion to the west and south lasted 400 years, they had a lot of assimilative power. Therefore, it is possible that their homeland was originally a small territory. Juridical form of the assimilation of foreigners was a so-called vrv (rope) as a symbolic-social phenomenon. An example of village Police (Slovenia) suggests that to understand the ethnogenesis of the Slavs a synthesis of three interpretative models – autochthonous, allochthonous, cultural assimilation – is needed.
Předložená práce prostorově vymezuje žateckou raně středověkou aglomeraci a zabývá se jejím vývojem. Protože naprostá většina výzkumů není zpracována, děje se tak v obecnějších rysech. Dále se zabývá chronologií raně středověké keramiky v lokalitě. Detailněji jsou probrány nálezy charakteru výrobních pyrotechnologických zařízení a archeologické doklady mincování v 11. století. Závěrem jsou porovnávány jednotlivé komponenty aglomerace – hrad, opevněné předhradí, jižní neopevněné předhradí a podhradí. and The current knowledge regarding Žatec in the Early Middle Ages. The submitted work provides a spatial demarcation of the early medieval Žatec agglomeration and addresses the development of this location. Due to the fact that the overwhelming majority of research has not yet been processed, the work approaches the subject in more general terms. The work likewise presents a chronology of early medieval ceramics at the site. Production pyrotechnical devices and archaeological minting artefacts from the 11th century are discussed in detail. The conclusion of the work offers a comparison of individual components of the agglomeration such as the castle, fortified bailey, the unfortified southern bailey, and the settlements below the castle.