Příspěvek v první části představuje současný stav paleodemografie minulých populací. Úskalím jakékoliv interpretace jsou problémy spolehlivého odhadu věku dožití dospělých jedinců, které dovolují exaktní klasifikaci maximálně do tří širokých věkových tříd (např. do 30 let, od 30 do 60 let a starších 60 let). Možnosti nové intepretace úmrtnostního profilu vzhledem k modelové úmrtnosti archaických populací (e0 = 25 až 35 let) podle Ledermanna jsou uvedeny na příkladech tří recentních výzkumů (Praha-Lahovice, Janíky a Diváky – Padělky nad humny). Text upozorňuje na skutečnost, že paleodemografická analýza pohřebišť se provádí s cílem identifikace demografických anomálií, nikoliv pro zjištění jakýchkoliv přímých demografických charakteristik populačního vzorku. Druhá část příspěvku se věnuje revizi pohlaví a věku dožití u jedinců dvou mikulčických pohřebišť (u 3. a 6. kostela), od jejichž prvního zpracování uplynulo půlstoletí. Naše výsledky ukázaly konzistenci výsledků odhadu pohlaví, nikoliv věku dožití. S rozvojem současných metod odhadu věku podle kostry je spojena možnost odhadu jedinců starších 60 let, které původní metody nedokázaly správně identifikovat. and The first part of this article presents the current state of palaeodemography. The pitfalls of any interpretation are issues of reliability in the age at death estimation for adult individuals allowing an exact classification into a maximum of three broad age classes (e.g. up to 30 years, 30–60 years and over 60 years). The possibilities of a new interpretation of the mortality profile with respect to the model mortality of the archaic population (e0 = 25–35 years) according to Ledermann are presented, based on three examples of recent excavations (Prague-Lahovice, Janíky and Diváky – Padělky nad humny). The text draws attention to the fact that the palaeodemographic analysis of cemeteries is carried out with the aim of identifying demographic anomalies, and not to determine any direct demographic characteristics of the population sample. The second part of the paper deals with a revision of sex and age at death in individuals at two Mikulčice cemeteries (at the 3rd and 6th churches) since their first processing in the second half of the last century. Our results showed consistency in sex estimates, though not in age at death assessments. The development of current methods of estimating age at death from the skeleton is associated with the possibility of estimating individuals older than 60 years, who could not be identified correctly using earlier methods.
Studie se zabývá antropologickým zhodnocením a vzájemným srovnáním dvou raně středověkých populací z katastru obce Dolní Věstonice s cílem zasadit je do širšího kontextu již dříve paleodemograficky vyhodnocených moravských populací. Celkem bylo prozkoumáno 883 kosterních pozůstatků jedinců z pohřebiště Dolní Věstonice – Na Pískách (9. až první polovina 10. stol.) a 129 jedinců ze hřbitova na Vysoké Zahradě (datovaných především do 12. století). Na základě diagnózy pohlaví a věku těchto populací byly sestrojeny úmrtnostní tabulky; získaná data srovnána s osmi dalšími pohřebišti. Populace střední doby hradištní (9. až první polovina 10. stol.) představují z hlediska paleodemografických charakteristik variabilnější celek, což se mj. projevilo nižším průměrným věkem naděje dožití při narození a vyšší dětskou úmrtností. Úmrtnostní charakteristiky mladohradištních souborů (druhá polovina 11. až 12. stol.) použitých při srovnání byly vždy relativně příznivější; lidé se oproti starším historickým obdobím dožívali vyššího věku. and This study comprises an anthropological evaluation, and the mutual comparison, of two Early Medieval populations from the Dolní Věstonice cadastre, with the aim of placing them within the broader context of previously palaeodemographically classificated Moravian populations. In all, the skeletal remains of 883 individuals from the cemetery at Dolní Věstonice – “Na Pískách” (9th first half of 10th century) and of 129 individual from the cemetery at Dolní Věstonice – “Vysoká Zahrada” (12th century). On the basis of the diagnoses of gender and age, these populations were arranged into a mortality table. In order to compare living conditions, the data obtained were contrasted to those from eight other cemeteries. The population of the Middle ‘Hillfort’ period (9th-first half of 10th century) is, from the perspective of its palaeodemographic characteristics, the more variable whole, which is expressed amongst other things by the low average life expectancy at birth and a greater child mortality rate. The mortality characteristics of the Late ‘Hillfort’ period (second half of 11th-12th century) assemblage were in all ways comparatively better: people lived to a greater age than in the earlier period.