Příspěvek navazuje na článek publikovaný v časopise Studia paedagogica 2009/2, kde byl ve stručnosti představen koncept mezigeneračního učení a dále byla zmapována nabídka kurzů a programů neformálního vzdělávání, které mohou představovat pro členy rodin různých generací příležitost vzájemně se učit. Vytvořený přehled je nyní odrazovým můstkem k dalšímu detailnějšímu zkoumání toho, co lidi do kurzů přivádí, co jim účast v kurzech přináší, jak hodnotí účast lidí z různých generací a jak vnímají mezigenerační učení. Tento detailnější vhled je založen na výsledcích dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů neformálního vzdělávání, a to ze tří generací: rodičů, prarodičů a dospělých dětí, nikoli však z jedné rodiny. Jejich výpovědi jsou mezigeneračně srovnávány, případně konfrontovány s výsledky jiných výzkumů. and The contribution continues an article briefly introducing the concept of intergenerational learning, published in the 2009/2 issue of Studia Paedagogica. The article reviewed the offer of the courses and programmes of non-formal education as opportunities for family members of various generations to learn among each other. The review became the starting point of further exploration of what motivates people to take up the courses, what they gain in them, how they judge the participation of people of various generations, and how they perceive intergenerational learning. A more detailed view like this is based on a questionnaire survey among the participants of the courses of non-formal education, of three different generations: parents, grandparents and grown-up children, though not of one and the same family. Their responses are compared among each other and, in some case, confronted with the results of other surveys.
Tato studie se zabývá rodinnou sexuální kulturou jakožto souborem z působů projevování lidské sexuality (skrz významy, činností, vzorci chování a z působy jednání) ustálených v dané rodině, které jsou produktem socializace spíše starší generace v rodině. Rodinná sexuální kultura je reprodukována zejména skrze nezáměrné působení, zvláště pak matek. Na základě výpovědí dvaceti sedmi matek jsou ukázány výsledky kvalitativního šetření, které vypovídají o tom, jak matky rodinnou sexuální kulturu reflektují, jak ji spoluformují a zejména do jakých oblastí života rodiny se rodinná sexuální kultura promítá. Součástí rodinné sexuální kultury je kultura konverzace jakožto ustálených z působů jednání matek, jejichž cílem je ne/regulovat přístup dětí ke konverzaci dospělých v kontextu sexuální tematiky. Dále pak kultura řeči, jejímž projevem je specifický sexuální slovník, který matky užívají. Jedná se o specifické názvosloví pohlavních orgánů, pohlavního styku a dalších fyziologických procesů souvisejících se sexualitou. Třetí součástí rodinné sexuální kultury je kultura těla, zejména nepsaná pravidla projevování sexuální náklonnosti mezi partnerskou dvojicí a sdílení nahoty v rámci rodiny. Kultura prostředí je další součástí, která se projevuje úpravou prostředí domácnosti, zejména v umisťování prostředků souvisejících se sexualitou. Poslední součástí rodinné sexuální kultury je pak kultura médií, která vypovídá o tom, jak matky přistupují k sexuálním scénám v televizi či diskusím o sexu a sexualitě v médiích. and This paper examines family sexual culture as a collection of possible expressions of human sexuality (through its meanings, activities, patterns of behavior, and ways of acting) as these are codified in a given family, where they exist as the result of socialization of older generations. Family sexual culture is reproduced particularly via unintentional influence, especially that of mothers. Based on interviews with 27 mothers, this qualitative paper shows how mothers reflect family sexual culture, how they co-form it, and which parts of family life are influenced by it. Conversation is the first part of family sexual culture because it is a common pattern of behavior for mothers who use it to (de)regulate children's access to adult conversation on sexuality. The second part of family sexual culture is a specific culture of speech and its vocabulary, which mothers use to name and talk about sexual organs, coitus, and other physiological processes related to sexuality. The third part is a culture of the body, which includes tacit rules governing how sexuality and nudity are to be expressed by sexual partners within the family. The fourth part is a culture of the environment, which regulates the household environment and especially the placement of objects related to sexuality. The fifth part of family sexual culture involves consumption of media and the ways in which mothers approach sexual scenes on television and discussions of sexuality in media.
Příspěvek přináší některé z výsledků tříletého výzkumného projektu "Mezigenerační učení: děti, rodiče a prarodiče v neformálním vzdělávání a v informálním učení". Zaměřuje se na mezigenerační učení v rodině, a to v pohledu tří zúčastněných generací. Nejprve vyjasňuje argumenty, které stojí za zvýšenou pozorností věnovanou v posledních letech v mezinárodním kontextu mezigeneračnímu učení, jako jsou demografické okolnosti (stárnoucí společnost), proměny rodiny (variabilita ve struktuře a vztazích) a celoživotní učení (potřeba kontinuity na pozadí změny). Dále se zaměřuje na vybrané výsledky z empirického výzkumu metodologicky založeného na smíšeném designu, jimiž je identifikace rolí rodinných "edukátorů". and This paper presents another set of results of Intergenerational learning: children, parents and grandparents in non-formal education and informal learning, a three-year research project focusing on intergenerational learning in the family from the viewpoints of three participating generations. First, it clarifies the arguments behind the increased international attention that has recently been paid to intergenerational learning such as demographic factors (the ageing society), changes in the family (variability in family structures and relationships) and lifelong learning (need for change-based continuity). Then the study focuses on selected results of empirical research based on a mixed design methodology, identifying the roles of family educators.
Příspěvek se zabývá mezigeneračním učením v rodině. Nejprve je představen koncept mezigeneračního učení v rodině a jeho souvislosti. Následně je popsán metodologický postup a výsledky kvalitativního výzkumného šetření, které bylo zaměřeno na mezigenerační učení mezi matkou a dcerou, konkrétně pak na faktory, které ovlivňují jejich vzájemné učení. and This contribution deals with intergenerational family learning. The concept of intergenerational family learning is presented first, along with some related implications, followed by the description of the methodological process and the results of a qualitative research focused on factors affecting intergenerational learning between mothers and daughters.
Článek je věnován tématu mezigeneračního učení v prostředí komunity. Nejprve se v něm pojednává o souvislostech komunity a mezigeneračního učení a o mezigeneračních programech, které jsou hlavním prostředkem učení v komunitě. Na základě internetově vyhledaných mezigeneračních programů v českém prostředí a v zahraničí je provedena jejich kategorizace z hlediska obsahového zaměření a z hlediska generačního zacílení. Jednotlivé typy mezigeneračních programů jsou ilustrovány konkrétními příklady dokumentujícími českou situaci. Jako důležitý aspekt se ukázalo dobrovolnictví, jemuž je v textu také věnována pozornost. Poslední část článku tvoří přehled o evaluaci a výzkumech zahraničních mezigeneračních programů, jenž je chápán jako východisko pro zpřesňování připravovaného výzkumu mezigeneračních programů u nás. and The article deals with the topic of intergenerational learning in community settings. First, it covers the context of the community and intergenerational learning, as well as intergenerational programmes, which are the main means of community learning. On the grounds of an Internet-based search results of Czech and international intergenerational programmes, it categorizes these programmes from the perspective of their content focus and generational targeting. It presents concrete examples documenting the situation in the Czech Republic to illustrate individual types of intergenerational programmes. The text identifies volunteering as an important aspect and it studies it in detail. The final part of the article consists of an overview of evaluation and research of international intergenerational programmes, which is seen as a starting point for a more precise research of intergenerational programmes in the Czech Republic, which is currently in preparation.
Příspěvek nejprve ve stručnosti představuje koncept mezigeneračního učení a dále je zaměřen na mapování nabídky kurzů a programů neformálního vzdělávání, které mohou představovat pro členy rodin různých generací příležitost vzájemně se učit. Vytvořený přehled je odrazovým můstkem k dalšímu detailnějšímu zkoumání toho, do jaké míry, jakým způsobem a kým jsou tyto kurzy využívány, jakou mají účastníci těchto kurzů motivaci k účasti, jak účastníci těchto kurzů hodnotí jejich přínos a zda vůbec vnímají tyto aktivity jako součást svého učení. Tento detailnější vhled je založen na zúčastněném pozorování a dotazování uskutečněném ve vybraných kurzech, jež bude sloužit k následné realizaci dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů a programů neformálního vzdělávání. and The paper is one of the first outputs of a research project called "Cross-generational Learning: Children, Parents and Grandparents in Non-formal Education and Informal Learning". It opens with a brief account of the concept of cross-generational learning and then moves on to map the offer of courses and programmes of non-formal learning presenting an opportunity for members of families belonging to different generations to learn from one another. This outline is used as a starting point for further analysis of to which extent, in which ways and by whom these courses are attended, which is the participants' motivation for enrolment, how they view their benefits and whether at all they perceive these activities as a part of their learning. These more detailed insights are based on participant observation and questioning undertaken in selected courses to be used for subsequent implementation of a questionnaire survey among participants of courses and programmes of non-formal education.
Tématem studie je problematika středního odborného školství v období socialistického Československa. Konkrétním cílem autorů textu je zachytit a interpretovat průběh přijímacího řízení a jeho proměny na tomto typu škol během jednačtyřicetiletého období vlády Komunistické strany Československa (1948–1989). Výzkum vychází z historiografického proudu dějin každodennosti. Jednou z použitých metod výzkumu je orální historie založená na rozhovorech s pamětníky – učiteli, kteří ve sledovaném období působili na středních odborných školách. Výzkum prostřednictvím metody orální historie je dále doplněn studiem dobové legislativy a dobových periodik, jako jsou časopisy Odborná škola či Nová škola, a studiem archivních materiálů získaných v Národním archivu v Praze. Výsledky studie přinášejí dosud nezachycený obraz průběhu a proměn přijímacího řízení na středních odborných školách v období socialistického Československa. Ukazuje ideologické zásahy komunistického režimu do podoby přijímacího řízení např. prostřednictvím tzv. komplexního hodnocení uchazečů, ale i prostřednictvím některých členů přijímací komise. V tomto ohledu zejména na příkladu předsedy přijímací komise, kterou v mnoha případech zastával ředitel střední odborné školy. and The topic of this study is the issue of secondary vocational schools in socialist Czechoslovakia. The specific aim of this paper is to capture and interpret the course of the admission procedure and its transformation at this type of school during the 41-year rule of the Communist Party of Czechoslovakia (1948–1989). The research is based on a historiographic approach to the history of everyday life. One of the research methods used is an oral history based on interviews with witnesses: teachers who worked at secondary vocational schools during the socialist regime. Our research is further complemented by the study of period legislation and periodicals, such as Odborná škola and Nová škola, and archival sources obtained from the National Archive in Prague. The results of the study provide a previously unrevealed picture of the course and transformation of the admission procedure at secondary vocational schools in socialist Czechoslovakia. They show the ideological interventions of the Communist regime into the form of the admission procedure, for instance through the so-called comprehensive evaluation report of applicants and also through some members of the admission committee. The study pays particular attention to the role of the chairman of the admission committee, which in many cases was held by the headteacher of a secondary vocational school.
Předložený text je teoretickou studií, která zprostředkovává poznatky o sexuální výchově v rodině, jež jsou známé ze zahraničních výzkumů na toto téma. V příspěvku jsou hledány odpovědi na to, zda sexuální výchova v rodinách probíhá či nikoliv. Pokud ano, tak co je jejím obsahem a čím je tento obsah ovlivněn. Zajímáme se rovněž o specifika sexuální výchovy v rodině a roli samotných rodičů při sexuální výchově v rodině. V úvodu textu je vymezen pojem sexuální výchova a pojmy související (sexuální komunikace, sexuální socializace). and This theoretical study examines findings of foreign research studies on sexual education in the family. The study seeks to examine whether sexual education takes place in the family, what its content is, and what influences this content. It further explores the specific issues associated with sexual education in the family and the role of parents in the education process. The introduction of the study defines sexual education and other related terms such as sexual communication and sexual socialization.
Stárnout aktivně je výzva, s níž se současná společnost obrací na seniory. Jak to ale dělat? Jaké příležitosti k tomu využít? Je to opravdu to, co senioři chtějí? To jsou obecné otázky, kterými je veden tento článek. Na příkladu aktivních a vitálních seniorů, kteří se učí počítačovým dovednostem v tzv. mobilních počítačových učebnách, ukazujeme, jaká jsou specifika jejich učení, za jakých podmínek se učí lépe a snadněji, jak zvládají nároky učení se pro ně novým technologiím, čím k procesům učení přispívá mezigenerační setkávání a mezigenerační přenos, a nakonec také co seniorům učení se práci s PC přineslo, respektive co oni sami na této své vzdělávací aktivitě oceňují. and Active ageing is a challenge which contemporary society has prepared for its elderly. This study attempts to provide answers to the following research questions: how can this be achieved? Which opportunities can be used in pursuing this aim? Is this aim also shared by the elderly? Taking active and vital elderly citizens who learn computers skills in mobile computer labs as an example, this study shows specific features of their learning, conditions under which the elderly learn better, how they manage to cope with the challenges of learning new skills, how this process is influenced by intergenerational contact and learning and finally what benefits this process has had for the elderly and what they appreciate explicitly.