Search

Start Over Creator Doležal, Adam

11. Infanticida a kritická rozhodnutí na začátku života: slovo úvodem

Creator:
Doležal, Tomáš and Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Language:
Czech
Description:
Toto zvláštní monotematické číslo časopisu se věnuje problematice infanticidy a kritických rozhodnutí na počátku života. and This special issue of Journal of Medical Law and Bioethics is mono-thematic and focuses on the problems of infanticide and Critical Decisions at the Beginning of Life.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

12. Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta

Creator:
Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
informovaný souhlas, autonomie, důvěra, odpovědnost, beneficence, Hippokrates, informed consent, autonomy, trust, responsibility, and Hippocrates
Language:
Czech
Description:
Informovaný souhlas je fundamentální etická i právní doktrína, která má ochraňovat práva pacienta. Filosofové a právníci vytvořili množství odborné literatury, která se zabývá otázkou autonomie, sebe-určení v kontextu informovaného souhlasu. Primárním cílem tohoto článku je provést historickou analýzu, vycházející z empirických studií, přičemž předmětem zkoumání budou historické prameny popisující vztah mezi pacientem a lékaře. Při tomto historickém zkoumání je třeba mít stále na vědomí, že informovaný souhlas je hybridní koncept – skládá se totiž z prvku lékařovy povinnosti sdělovat informace pacientovi a z pacientovy vůle podstoupit léčbu. V tomto článku se pokusím analyzovat oba tyto koncepty. Historická analýza pak poodkrývá, že vztah lékaře a pacienta byl založen na „paternalistickém“ konceptu, doktoři chtěli činit dobro pro své pacienty, aniž by se jich ptali na názor a přenášeli na ně rozhodovací pravomoc. Historie medicínské etiky se odvíjela od Hippokratovské přísahy. V starověké i středověké medicíně není pacient přizván do procesu rozhodování o jeho léčbě. V moderní éře by tomu mělo být jinak. Má však jít o radikální změnu? V článku jsou zkoumany dvě odlišné interpretace vztahu lékaře a pacienta v historickém kontextu, teze obhajovaná Martinem Pernickem a druhá zastávaná psychiatrem Jay Katzem. Katz mluví o „tichém světu lékaře a pacienta“, který přetrvával minimálně do druhé poloviny 20. století. Pernick nesouhlasí. Podle ně koncepty pravdomluvnosti vůči pacientovi, s čímž souvisí i snaha dosáhnout souhlasu pacienta s navrženou léčbou, jsou přítomny již minimálně v 18. století. Článek srovnává obě teze a vyvozuje etické závěry. and Informed consent is the fundamental ethical and legal doctrine that protects the patient's rights. Philosophers and lawyers have created an enormous literature addressing the themes of personal autonomy, self-determination, and informed consent. Firstly, this article makes a historical research based on some empirical studies, searching for historical sources of doctor – patient relationship. Informed consent is a little bit hybrid concept which speaks both to physicians´ disclosure obligations and patients´ willingness to undergo a particular treatment. Both elements and their historical background shall be analysed in this article. The brief history of doctor-patient communication seems to be based on paternalistic approach. Throughout the ages physicians believed that they should make treatment decisions for their patients. This conviction inheres in the Hippocratic Oath. The patient is not mentioned as a person whose ability and judgment deserve consideration, at least in the antique and medieval ages. We can find slide different opinions on communication between doctor and patient in modern era. Two recently framed and competitive historical analyses illustrate the difficulty of amassing historical evidence about informed consent and its historical justifications. The two theses have been ably defended by historian Martin S. Pernick and psychiatrist Jay Katz. Katz speaks about “the silent world of doctor and patient”, which persists at least till the second half of 20th century. By contrast, Pernick concludes, after a thorough examination of a wide variety of nineteenth-century sources, that "truth-telling” and “consent-seeking” have long been part of an indigenous medical tradition, based on medical theories that taught that knowledge and autonomy had demonstrably beneficial effects on most patients' health.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

14. Informovaný souhlas jako vyjádření autonomie vůle nebo reflexe paternalistického vztahu?

Creator:
Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
informovaný souhlas, autonomie vůle, and paternalismus
Language:
Czech
Description:
Východiskem tohoto článku je prozkoumání současných etických principů v oblasti zdravotnictví, na kterých je položen koncept informovaného souhlasu, zejména koncept autonomie vůle člověka a položení si otázky, zda tato východiska jsou morálně relevantní či nikoliv. Tato úvaha nemá přinést definitivní odpověď na položené otázky, nicméně má relativizovat současné výhradní zaměření na standardní princip respektu k autonomii (tak jak je zejména kodifikován v právních normativních systémech, a to nejen v české právní úpravě, ale i v mezinárodních dokumentech). Do určité míry je totiž chápání informovaného souhlasu jako úkonu svobodné bytosti na základě komplexně a neutrálně podávaných informací od nezaujaté, nestranné osoby lékaře pouhopouhým nenaplnitelným ideálem a ve své podstatě i novodobým mýtem. Znovu se proto navrací otázka, zda přirozenoprávně chápaný princip autonomie vůle je adekvátním a jediným správným řešením, pokud se například dostane do rozporu s utilitaristickým principem užitku, a zda paternalistický přístup, tak jak byl nastolen v minulých stoletích, více neodrážel realitu běžného dne a zda navíc nebyl ospravedlnitelnější. Cílem této stati je pokusit se načrtnout i jiné možné alternativní pohledy a analyzovat postavení pacienta a lékaře a jejich vzájemného stavu. Zejména se zaměřuje na klíčovou analýzu těla nemocného v jeho dvouprvkové roli subjektu a objektu, vnímajícího a vnímaného. Zohledněn je fakt, že pacient se nachází v situaci, která je mezní a do jisté míry existenciální, ve které jsou možnosti jeho Já jako subjektu omezovány vnější skutečností – nemocí a bolestí, přičemž právě bolest je chápána jako souhrn zcela izolovaných, emocionálních zkušeností, které nemohou být předány jinému, nemohou tedy být intersubjektivní. V bolesti je člověk vždy osamocen. Z tohoto hlediska přichází pacient k lékaři jako strana, která je ve slabším postavení a hledající pomoc, oproštění od svého strádání. Proto ovšem může být snazším způsobem zmanipulována, podrobena a uchopena vůlí druhého. Proto lékař musí dbát, aby k této situaci nedocházelo, a aby pacienta pouze nezkoumal, tj. nečinil z něj pouhopouhý předmět zkoumání, objekt, ale aby účinně reflektoval taktéž na pacientovo subjektivní Já. Je nepopiratelným, empiricky prokazatelným faktem, že se medicína stává čím dál tím více odcizenou vědou, kdy pacient a lékař ztrácejí důvěrný vztah mezi sebou. I proto je v postmoderní době materializování a „zpředmětňování“ pacienta nebezpečně se opakujícím jevem, který je třeba eliminovat. Na základě toho pak považuje autor článku informovaný souhlas spíše než za výraz svobody a autonomie vůle, která může být čistě iluzorní, za postmoderní rituál vzájemnosti, za uznání individuality existence pacienta a jeho bytí jako subjektu, nikoliv pouhopouhé neindividualizované materie. and The starting point of this article is exploration of current ethical principles in the area of health services, upon which the conception of informed consent is based, especially the conception of autonomy of human will, as well as asking a question, whether these origins are morally relevant, or not. This reflection is not supposed to bring a definite answer to the asked questions, however it ought to make relative the current exclusive focus on a standard principle of respect to autonomy (especially as codified by legal normative systems, not only in the Czech legislation, but also in international documents). As to a certain extent the understating of informed consent as an act of a free being on the basis of comprehensive and neutral information given by an unbiased, objective person - physician, remains a pure and simple unfulfilled ideal and in its nature becomes a modern myth. Therefore, once more we face the question whether the principle of autonomy of will understood from the natural law perspective is adequate and the only correct solution, if it gets in conflict with the utilitarian principle of utility, and whether the paternalistic approach, as introduced in past centuries, did not reflect more the every day reality and moreover, if it was not more justifiable. This essay attempts to outline also other possible alternative points of view and analyze standing of a patient and a physician, as well as their mutual status. Specifically, it concentrates on a key analysis of the patient’s body in its binary role of both subject and object, the one who perceives and is perceived. It also considers the fact that a patient finds himself/herself in an extreme and to a certain extent existential situation, in which the possibilities of his/her Self as a subject are limited by an external fact - illness and pain, while it is the pain, which is understood as a sum of entirely isolated emotional experiences, which cannot be passed to another person, therefore cannot be intersubjective. Man is always alone in pain. From this point of view, a patient always comes to a physician as a party, who is in an inferior position and seeks help, deliverance from their suffering. Therefore, it is of course easier to be manipulated, subjected and grasped by the will of another. Therefore, a physician must make sure that such a situation does not occur and that he does not only explore a patient, i.e. make him/her a pure and simple object of exploration, but also effectively reflects the patient’s subjective Self. It is an undeniable, empirically provable fact, that medicine becomes more and more abstract science, when a patient and physician lose their intimate relationship between them. This is why the materializing and "objectivizing" of a patient in the postmodern era is a dangerously recurring phenomenon , which needs to be eliminated. Based upon this, an author of this article subsequently considers informed consent to be more like than an expression of freedom and autonomy of will, which can be purely illusory, a post-modernist ritual of mutuality, recognition of individuality of the patient’s existence and his/her being as a subject and not merely a non individualized matter.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

15. Informovaný souhlas u osob se sníženou schopností rozhodování

Creator:
Doležal, Adam
Format:
počítač and online zdroj
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Informed consent, competence, capacity, mental capacity, legal capacity, bioethics, Informovaný souhlas, kompetence, způsobilost k právnímu jednání, svéprávnost, and bioetika
Language:
Czech
Description:
This article deals with the issue of competence of so-called vulnerable persons and the possibility of making valid informed consent. The theory of competence is here perceived as a task oriented competence. Subsequently, the capacity of the patient to give informed consent is analyzed. Here, the difference between the so-called general competence and specific competence is analyzed, as well as the difference between degree conception of competence and threshold conception of competence. The relation between competence and consequences of performed medical procedure is also specified. Finally, the article describes how these theoretical approaches are reflected in medical as well as legal practice. and Tento článek se zabývá problematikou kompetence tzv. vulnerabilních osob a možnosti učinit validní informovaný souhlas. V článku je řešena nejprve teorie kompetence, která je vnímaná jako kompetence k plnění určitého úkolu (task oriented competence). Následně je rozebírána přímo kompetence pacienta k udělení informovanému souhlasu. Rozebrán je rozdíl mezi tzv. obecnou kompetencí a specifickou kompetencí, dále rozdíl mezi stupňovitou kompetencí a kompetencí hraniční. Specifikován je i poměr mezi kompetencí a následky provedeného zdravotního výkonu. Konečně je pak popsáno, jak se tyto teoretické přístupy odrážejí do medicínské, ale i právní praxe.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

17. Je účast na vědeckém výzkumu naší morální povinností?

Creator:
Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
právo, medicína, filozofie, etika, výzkum, and informovaný souhlas
Language:
Czech
Description:
The basic rule of scientific research is its implementation on the basis of freely expressed autonomy of will, while in practice this is usually expressed by the patient’s informed consent. In the states that are parties to the Biomedicine Treaty, this consent must be given expressly, specifically and is to be documented. This principle of freedom of will is generally accepted and represents a starting point for current bioethical and legal standards. The article deals with an issue, whether this starting point is the only relevant and acceptable starting point. In accordance with some minority opinions, especially from the English scientific literature it asks the following questions: Should not there be a legal obligation laid down as to participation in scientific research? Isn’t that our moral duty to support scientific research in medicine, or as the case may be to participate in it to a certain extent? At the first sight this issue seems to be irrelevant - after unfortunate historical experience in the German Nazi regime, but also in democratic regimes, the patient’s welfare is superior to the interest of science and society. With regard to a benefit of scientific research for society, there are however also alternatives to the aforementioned maximum, so that progress in the developments of medicine is ensured, provided that the risk is insignificant and its benefit for the society is big. Is it possible to consider such a maximum on a legislative level? Does the moral view make it permissible to limit freedom for the benefit of social benefit. If the answer is an unambiguous "no", then of course there is a parallel to inoculation, which is expressly set forth by law. The article offers possible alternatives for ensuring establishment of a legal obligation to participate in the scientific research, however at the same time it also gives a warning as to drawbacks of these solutions. Last but not least, there is an issue of the man’s moral duty and his/her participation in research. It is true, that in the post modern world of moral pluralism it is quite difficult to face a question on what we understand under the term moral duty. However from certain points of view this duty seems to be morally justified. The author’s aim was actually not to find an unambiguous solution, but to a certain extent make relative the so far unilaterally accepted consensus and provide possible other alternative insights into discussion. and Základním pravidlem vědeckého výzkumu je jeho provádění na základě svobodně vyjádřené autonomie vůle, což bývá v praxi vyjadřováno informovaným souhlasem pacienta. Ve smluvních státech Úmluvy o biomedicíně tento souhlas musí být dán výslovně, konkrétně a má být zdokumentován. Tento princip svobody vůle je všeobecně akceptován a je východiskem pro současné bioetické i právní normy. Článek se zabývá otázkou, zda je toto východisko jediným relevantním a akceptovatelným východiskem. V souladu s některými menšinovými názory zejména v anglické vědecké literatuře se táže: Neměla by být do jisté míry ukotvena právní povinnost účastnit se na vědeckém výzkumu? Nemní naší morální povinností podporovat vědecký výzkum v medicíně, případně se na něm do určité míry podílet? Na první pohled se zdá tato otázka irelevantní – po neblahých historických zkušenostech v německém nacistickém režimu, ale i v v demokratických režimech, je blaho pacienta nadřazeno před zájmem vědy a společnosti. Vzhledem k prospěšnosti vědeckého výzkumu pro společnost však se nabízí i alternativy k výše uvedené maximě tak, aby byl zajištěn posun ve vývoji medicíny, pokud je riziko nepatrné a jeho prospěch pro společnost velký. Je možné uvažovat o takovéto maximě v rovině legislativní? Jakým způsobem by šla upravit do normativního textu? Je z mravního hlediska vůbec přípustné omezit svobodu ve prospěch společenského prospěchu. Pokud je odpovědí jednoznačné ne, pak se ovšem nabízí paralela s povinností očkování, která je výslovně ukotvena zákonem. Článek nabízí možné alternativy zajištění ukotvení právní povinnosti účastnit se na vědeckém výzkumu, zároveň však upozorňuje na nedostatky těchto řešení. V neposlední řadě je pak tématem otázka morální povinnosti člověka a jeho účasti na výzkumu. V postmoderním světě morálního pluralismu je ovšem dosti složité čelit otázce, co je možné rozumět morální povinností. Z určitých hledisek se však tato povinnost jeví jako morálně opodstatněná. Cílem, který autor sledoval, nebylo ani tak nalézt jednoznačné řešení, ale dosud jednomyslně přijímaný konsensus do určité míry zrelativizovat a poskytnout možné další alternativní náhledy do diskuse.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

18. Kauzalita jako nutný prostředek pro uchopení právní odpovědnosti?

Creator:
Doležal, Adam and Doležal, Tomáš
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
causality, tort law, legal liability, moral responsibility, cause, effect, kauzalita, deliktní právo, právní odpovědnost, morální odpovědnost, and příčina
Language:
Czech
Description:
Tento článek se zabývá pojetím kauzality v právním diskursu. Z tohoto důvodu se zabývá nejprve pojetím kauzality v rovině vědecké, filosofické a v běžně užívané řeči.Má smysl při zkoumání právní kauzality vycházet z některých teorií týkající se kauzality obecné? Není právní kauzalita jen umělým konstruktem, který v konečném důsledku za určitých podmínek uznává fikci příčinného vztahu, jež je podkladem pro přiznání právní odpovědnosti? Názorová spektra se v tomto případě odlišují, zatímco někteří autoři tvrdí, že v právní kauzalitě se v podstatě o kauzalitu v pravém slova smyslu nejedná a jde tak pouze o pragmatické politické rozhodování o uplatnění distributivní a korektivní spravedlnosti, či ekonomické zhodnocení užitku ve společnosti, jiní naopak poukazují na to, že kauzalita jako taková má i v právu své odůvodnění v běžném použití tohoto slova, tj. v „common sense“ smyslu nebo dokonce přímo ve vědeckém smyslu. Jaká kritéria nás tedy v právním slova smyslu vedou k tomu, abychom mohli říci, že z právního hlediska jednání nebo událost jsou příčinnou jiné události způsobující újmu? Které otázky relevantní pro filosofický diskurs mohou být v právním diskursu ignorovány jako nepodstatné tak, aby smysl celého institutu nebyl narušen? Autoři se snaží poukázat na spojitost termínu kauzalita v těchto různých odvětvích, byť se podle nich nutně dostáváme do situace, kdy kauzalitu považujeme za pluralistický pojem. V závěru se článek pokouší na základě funkce deliktního práva nalézt k jednotlivým případům kauzální souvislosti paradigmatické kauzální případy, z nichž by vycházely určité, v praxi využitelné kauzální vzorce. and This article deals with the conception of causality in legal discourse.Authors firstly examine causation in the scientific, philosophical and common-sense discourse. Does it make sense to use general terms of the discourse of causality when examining causality in law? Isn’t legal causality a mere artificial construct, legal fiction?. Some authors claim that legal causation is not essentially a causation in the true sense of the word and is thus only a pragmatic political decision regarding the application of distributive and corrective justice, and economic evaluation of benefits in society, others point out that causality in law as such is equal to its common everyday use or even is true to its scientific meaning.What are the criteria in the legal sense that lead us to judge that certain events causes harm? Which issues are relevant to our philosophical discourse which may , in the legal discourse, be ignored as irrelevant? The authors show the necessary connection between the terms causality in different branches although they conclude that causality is a pluralistic concept. The issue of this article is to find out solutions for causal connection in particular paradigmatic cases and set up some causal formulas that could be used in legal practice.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

19. Konstrukce identity v právním diskursu. Dvojí pojetí bytí

Creator:
Doležal, Adam
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
transgender, transsexualita, identita, pohlavní identita, pohlaví, and sociální role
Language:
Czech
Description:
Tento článek se pokouší zodpovědět na otázky související s problematikou konstrukce pohlavní identity v právním řádu. V této souvislosti se zabývá i nejasnostmi ohledně chápání pohlaví a pohlavní identity v různorodých pozicích, jak je uchopeno biologicky (sex), sociálně (gender) a psychicky. Zároveň tato stať poukazuje i na problematiku možného rozkolu právní identity (nazírané) s identitou subjektu (vnímanou). Jako příčinu možných problémů v konstrukci právního řádu spatřuje článek v zpředmětňování kategorie „identita“. V závěru jsou nastíněny praktické problémy českého právního řádu, které vznikají právě z artefaktů historického vnímání právní identity a poukázáno i na možné praktické řešení. and This article attempts to answer questions related to issues of the construction of sexual identity in the legal system. In this context, it deals with the uncertainty regarding the understanding of gender and sexual identity in diverse positions - biologically (sex), socially (gender) and mentally. At the same time, this paper points out the problem of possible disruption betwen the unity of the legal identity and subjective identity. The article sees the objectification of "identity" to be a possible cause for the problems the legal construction of identity faces. In conclusion, it outlines the practical problems of the Czech law that arise from the artifacts of historical perception of legal identity and points out the possible practical solution.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

20. Konstrukce identity v právním diskursu. Dvojí pojetí bytí

Creator:
Doležal, Adam
Format:
braille, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
Type:
model:article, article, Text, statistics, and TEXT
Subject:
sebepojetí, právní vědy, lidé, transgender, and transsexualismus
Language:
Czech and English
Description:
Tento článek se pokouší zodpovědět na otázky související s problematikou konstrukce pohlavní identity v právním řádu. V této souvislosti se zabývá i nejasnostmi ohledně chápání pohlaví a pohlavní identity v různorodých pozicích, jak je uchopeno biologicky (sex), sociálně (gender) a psychicky. Zároveň tato stať poukazuje i na problematiku možného rozkolu právní identity (nazírané) s identitou subjektu (vnímanou). Jako příčinu možných problémů v konstrukci právního řádu spatřuje článek v zpředmětňování kategorie „identita“. V závěru jsou nastíněny praktické problémy českého právního řádu, které vznikají právě z artefaktů historického vnímání právní identity a poukázáno i na možné praktické řešení., This article attempts to answer questions related to issues of the construction of sexual identity in the legal system. In this context, it deals with the uncertainty regarding the understanding of gender and sexual identity in diverse positions - biologically (sex), socially (gender) and mentally. At the same time, this paper points out the problem of possible disruption betwen the unity of the legal identity and subjective identity. The article sees the objectification of "identity" to be a possible cause for the problems the legal construction of identity faces. In conclusion, it outlines the practical problems of the Czech law that arise from the artifacts of historical perception of legal identity and points out the possible practical solution., Adam Doležal, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public