This paper examines the emotions that eight teachers experienced during intervention research project on the transformation of their teaching practices. During the program which we designed, the teachers were trained to transform their teaching practices so that they would include more features of dialogic education. In this paper, we analyze data from repeated interviews with teachers who participated in our project. Based on qualitative analysis of our data, we differentiated among four groups of teachers, each with a unique self-understanding. The groups included teachers who were: perfect, eager to learn, in a good mood, and uncertain. Our paper shows that each group experienced specific emotions during the program. The only group that did not experience negative emotions was teachers in a good mood. These teachers also implemented the fewest changes in their teaching practices. Our results thus show that a lack of negative emotions limited the efficacy of teacher development.
Předložená studie vychází z faktu, že participace žáků na výukové komunikaci se promítá také do jejich vzdělávacích výsledků, přičemž míra participace žáků je ovlivněna mimo jiné jejich postavením mezi ostatními spolužáky. Cílem této studie proto je z jistit, jakou podobu má participace žáků v kontextu vlivu, který jim přisuzují ostatní spolužáci ve třídě. Studie je koncipována jako kvalitativní výzkumné šetření, jež se opírá o datový korpus složený z videonahrávek série šesti vyučovacích hodin českého jaz yka a literatury ze čtyř devátých tříd českých základních škol (celkem 24 vyučovacích hodin), o data z rozhovorů s žáky i jejich učitelkami českého jaz yka, o výsledky sociometrických ratingových dotazníků a další doplňující data. Zaměřujeme se na participaci dvanácti žáků, kteří byli na základě sociometrického ratingového dotazníku vybráni jakožto žáci s nejnižším (osm žáků) a nejvyšším (čtyři žáci) individuálním indexem vlivu. Z našich výsledků vyplývá, že participace těchto žáků se výrazně odlišuje na úrovni rozhodnutí ne/participovat, z hlediska důvodů, pro které žáci ne/participují (vyhnout se posměchu vs. být slyšet), i z hlediska nastavení podmínek ke komunikaci s učitelkami a jejich odůvodňováním (hájení žáků vs. udržení kontroly nad situací). Za hodnotné považujeme výsledky vztahující se k participaci žáků s vysokým indexem vlivu a nejslabšími známkami, neboť právě tito žáci do výukové komunikace vnášejí repliky s argumenty a otevírají tzv. dialogický prostor. Z tohoto nálezu vyvozujeme didaktické implikace a poukazujeme na to, že zásadní podíl na tom, zda žáci argumentují, mají sami učitelé a jejich nastavení regulativního diskurzu ve třídě and This study is based on the fact that student participation in educational communication influences their academic achievement and that the extent of student participation is influenced by their position among their peers in the classroom. Therefore, this study inquires as to how students with the lowest and the highest level of dominance, as ascribed to them by their peers, participate in classroom discourse. Based on a sociometric rating-scale measure of dominance, this study investigates the participation of 12 Czech ninth grade students, out of which four have the highest and eight the lowest individual index of dominance. Our findings show that the participation of these students differs greatly, both in their choice of whether to participate and in their interpretations of why they do so. Our study also shows that teachers influence whether some students will participate by setting up beneficial conditions for participation. This study presents a significant finding: students who participate with argumentation and open the "dialogic space" are students who have a high index of dominance and the lowest academic achievement. We use this finding to propose implications for teaching and for emphasizing that teachers and how they establish regulative discourse in the classroom are important factors in deciding whether students participate with argumentation.
Předložená vícepřípadová studie se věnuje problematice adaptace základních škol na distanční výuku v období jejich prvního uzavření v průběhu jara roku 2020 v důsledku pandemie covid-19. Záměrem studie je přiblížit, co se od 11. března 2020 odehrávalo za dveřmi uzavřených škol. Data, z nichž tato studie vychází, byla sesbírána na pěti základních školách. Z výsledků analýzy vyplývá, že zásadním bodem celého procesu adaptace bylo rozhodnutí vedení školy, zda ve škole dojde k tzv. centralizaci, tzn. celá škola bude nadále výuku a další procesy související s výukou koncipovat jednotně, nebo zda škola půjde cestou autonomie učitelů, kteří budou realizovat výuku dle vlastního plánu jakožto odborníci na svůj předmět a svou třídu. Data dále napovídají, že pokud se vedení školy rozhodlo pro centralizaci a poskytlo učitelům potřebnou podporu pro naplnění nastavených požadavků, došlo tím k distribuci zodpovědnosti – vedení převzalo zodpovědnost za technické, organizační a koncepční nastavení výuky na dálku, zatímco učitelé se mohli se soustředit na rozvoj digitálních kompetencí a nezbytné úpravy kurikula vyplývající z přechodu na výuku na dálku. V rámci školy jako celku pak postupně došlo ke stabilizaci výuky na dálku. U škol, které se vydaly cestou autonomie učitelů, lze oproti tomu stabilizaci výuky na dálku sledovat u jednotlivých učitelů, avšak nikoli jednotně v rámci školy jako organizace. and In this study, we address the issue of adaptation to distance teaching at the elementary school level during the first school lockdown in spring 2020 due to the COVID-19 pandemic. The data was collected from five elementary schools. According to the data analysis, the key point of the whole adaptation process was the school leader's decision of whether there would be unity in the conception of educational processes for the whole school or if the teachers could design their own educational processes. We refer to these approaches as decisions about centralism vs. autonomy. We observed that if a school leader decided that the school would favor centralism and simultaneously arranged the necessary support for the teachers, the responsibility was distributed. School leaders were responsible for conceptual, organizational, and technical levels of education; teachers were responsible for their professional development in terms of digital competence and changes in curricula. On the school level, teachers in these schools gradually reached stability in their distance teaching.
Předložená empirická studie se zabývá tím, jaké informace jsou z prostředkovávány žákovskou gestikou a jakým z působem gestika zviditelňuje proces myšlení žáků. Vychází přitom z pojetí gestiky jakožto procesu z pracování informací ve vizuální podobě, jakožto zviditelněného myšlení. Na základě analýzy žákovských gest v rámci šestnácti vyučovacích hodin českého jazyka a literatury na druhém stupni základní školy je ve studii poukazováno na to, že žákovská gestika se ve výuce objevuje primárně ve specifickém kontextu tzv. explanačních promluv, promluv charakteristických tím, že žákům umožňují (re)konstruovat jejich myšlenková schémata. Právě gestika má přitom schopnost poukázat nejen na probíhající kognitivní proces, ale zobrazit také, z jakých kroků se žákovské myšlenkové operace skládají. Žákovská gestika je tedy představována jako nástroj zviditelňování žákovských kognitivních procesů, jejich přítomnosti, obsahu i struktury. and This empirical study examines the capacity of pupils' gestures to mediate information and make processes of pupils' thinking visible. The study understands pupils' gestures as the visual processing of information or as thinking made visible. Based on an analysis of pupils' gestures recorded during sixteen lessons of Czech language and literature at lower secondary schools, the study shows that pupils' gestures appear in classes in the form of explanatory talks which the pupils use to (re)construct the patterns of their thinking. However, pupils' gestures can not only highlight ongoing cognitive processes, but they also reveal the individual steps that comprise pupils' cognitive operations. The study therefore introduces pupils' gestures as a tool for making cognitive processes – their presence, content and structure – visible.