V článku jsou představeny výsledky archeologického výzkumu lokality Kostice – Zadní hrúd, který proběhl v letech 2009 až 2011. Zkoumaná lokalita, vzdušnou čarou vzdálená 1,5 km od středu blízkého velkomoravského centra na Pohansku, se rozkládá u okraje nivy řeky Dyje na nevýrazné písčité duně. Konkrétní místo terénního odkryvu bylo vybráno pomocí predikčního modelování a na základě důkladné prospekce. Celkově byla odkryta plocha 2405 m2, na níž bylo prozkoumáno 160 zahloubených sídlištních objektů a dva hroby z různých období. Většina nálezů souvisela s raným středověkem, těžiště osídlení spadá do 10. až 12. století. Zdejší sídliště patřilo v 9. stol. k subsistenční základně rozlehlé velkomoravské aglomerace na Pohansku a po jeho zániku se transformovalo v řemeslně-agrární a obchodní centrum druhého řádu, tzv. trhovou ves. Mimořádně významné jsou nálezy mincí, skládacích vážek, kupeckých závaží a pozdně nomádských třmenů. and The article presents the results of the archaeological excavation of the Kostice – Zadní hrúd site, conducted in 2009–2011. The investigated site, 1.5 km from the heart of the nearby Great Moravian centre at Pohansko, lies at the edge of the Dyje (Thaya) River floodplain on a nondescript sand dune. A total of 160 sunken features and two graves from various periods were investigated over the excavated area of 2,405 m2. The majority of finds were from the Early Middle Ages, with the peak of settlement falling between the tenth and twelfth centuries. In the ninth century, the local settlement was part of the subsistence base for the vast Great Moravian agglomeration at Pohansko; following the demise of Pohansko, the Kostice – Zadní hrúd settlement was transformed into a craft-agrarian and trade centre of the second level. Finds of coins, balance scales, merchants’ weights and late nomadic stirrups are of extraordinary importance.
Studie přináší zprávu o výsledcích komplexně pojatého výzkumu dvojdílného, příkopem ohrazeného areálu z konce raného středověku v Ledčicích (okr. Mělník). Areál objevený při letecké prospekci byl podroben opakovanému geofyzikálnímu měření a sondáži, doplněné namátkovým povrchovým sběrem. Analýza leteckých snímků a výsledky dosažené uvedenými postupy terénního výzkumu prokázaly současnost obou hlavních komponent areálu; rozbor nálezového souboru datuje jeho existenci do 1. pol. 13. století. V kontextu dosavadních znalostí o podobě sídelních/hospodářských jednotek pozemkové šlechty představuje ledčický areál ojedinělou situaci, která zachycuje jednak v úplnosti tvar a velikost vlastního jádra (dvojdílného) dvora a jednak ohrazení přiléhajícího prostoru. and This paper reports on the results of a comprehensive investigation of a two-part ditched enclosure from the final part of the Early Middle Ages near Ledčice (Mělník distr.). The site discovered via aerial reconnaissance was plough-walked, subjected to a geophysical survey and test excavated. The analysis of aerial photographs and data from the aforementioned field methods has demonstrated the contemporaneity of the two enclosures; pottery fragments date the site to the first half of the 13th century. In the context of the current state of research on the settlements of early country lords, the Ledčice site represents a unique situation with the complete ground-plan and size of such settlement (a two-part ditched enclosure as its principal component) and also a few components outside the central feature.
The article discusses the methodology employed in the excavation of the outer fortified area of the Early Medieval stronghold at Budeč. This methodology made it possible to establish in the stronghold’s western part, at the “Na kašně” location (field excavation in 1981–1986 and in 1989), the stratigraphic succession of anthropogenic activities, which helped to clarify the character, interconnection and dating of development forms of the outer fortifications and settlement in the studied part of the Budeč foregrounds. and Článek seznamuje s metodikou výzkumu vnějšího opevněného areálu raně středověkého hradiště Budeč, která umožnila v jeho západní části, v poloze Na kašně (terénní výzkum v letech 1981–86, 1989) stanovit stratigrafickou posloupnost antropogenních aktivit, a vedla tak k objasnění charakteru, provázanosti a datování vývojových forem vnějšího opevnění a osídlení ve zkoumané části budečského předhradí.
Archeologický průzkum probíhal v letech 1961-1990 a přinesl významný soubor informací o ekonomicko-sociální struktuře raně středověkého centra Pohansko v rámci Moravy 9. století. Jeho obyvatelé zabezpečovali službu a specializovanou výrobu pro vyšší společenskou vrstvu tamější společnosti. Jako příloha na CD plně digitální katalog archeologických pramenů z výzkumů.
Během výzkumu na parcele v Josefské ul. 7 (1988–1992, 2001) byla odkryta jáma z 12./13. stol. se souborem zlomků tyglíků, které byly vyrobeny většinou z okrajů grafitových zásobnic. Jen jeden zlomek pochází ze speciálně vyrobeného tyglíku rovněž s příměsí grafitu. Pomocí analytických metod (RFA, SEM-EDX, EMPA) byla prokázána přítomnost mědi a zinku na povrchu tyglíků, lze uvažovat o produkci či recyklaci mosazi. Svědectví o kovové produkci v několika místech v Brně 12. stol. můžeme spojit s rozvojem zdejší předlokační aglomerace. Novou kvalitu přinesla výroba velkých grafitových tyglíků v souvislosti se založením města ve 2. čtvrtině 13. století. and Evidence of non-ferrous metallurgy from the end of the 12th century, discovered in Josefská St in Brno. A pit from the 12th/13th century excavated in the area of the pre-urban agglomeration of Brno produced a collection of small crucibles, mostly made from the rims of graphite clay storage vessels. Only one potsherd comes from a specialised smelting pot, also with an admixture of graphite. As a variety of analyses (XRF, SEM-EDX, EMPA) proved the presence of copper and zinc on the surface of the crucibles, we can therefore assume this probably relates to the production of brass objects. The find is further evidence of metal production in Brno of the 12th century. The production of large graphite crucibles expanded with the founding of the town in the second quarter of the 13th century, and the occurrence of these vessels indicates a new quality in metallurgical production.
Příspěvek je souhrnnou archeologicko-historickou interpretací výsledků interdisciplinárních výzkumů, které proběhly v letech 2007–2012 v prostoru dolního Podyjí (Česká republika). Tato oblast patřila v 9. stol. k jádru tzv. Velké Moravy – raně středověké „říše“, jež v době svého největšího rozkvětu politicky a kulturně ovládala nejen dnešní Moravu a Slovensko, ale významně ovlivňovala celou středovýchodní Evropu. Velká Morava zanikla náhle na začátku 10. století. Článek se snaží zodpovědět na otázku, zda byl tento kolaps tak fatální, jak se dosud předpokládalo, jak na onu katastrofu reagovaly široké vrstvy obyvatelstva, jak vývoj ovlivnil sídlištní strukturu a kdy došlo k opětovné regeneraci společnosti. and The article presents a comprehensive archaeological-historical interpretation of the results of interdisciplinary research conducted in the lower Dyje (Thaya) River region in the Czech Republic in 2007–2012. In the ninth century this area belonged to the core of Great Moravia, an early medieval “empire” which at its peak not only enjoyed political and cultural control over today’s Moravia and Slovakia, but also significantly influenced the whole of central eastern Europe. Great Moravia collapsed suddenly at the beginning of the tenth century. The article attempts to clarify whether this collapse was as fatal as has been thought, how broad classes of the population reacted to this catastrophe, how development influenced the settlement structure and when the regeneration of society occurred.
Předmětem výzkumu je pár náramků z Nového Knína, okr. Příbram, z nichž první se objevil v roce 1965, druhý v roce 2014. První náramek byl v minulosti charakterizován jako stříbrný, s analogiemi v skandinávském kruhovém šperku 10.–11. století. V roce 2008 byl podroben prvkové analýze RFA. Ukázalo se, že je složen ze slitiny mosazi s příměsí stříbra. Po překvapivém objevu druhého náramku byla realizována série přírodovědných a archeologicko-kulturně antropologických analýz, které v souhrnu přinesly chronologické a materiálové přehodnocení dosud publikovaných údajů, včetně jejich „nálezových“ okolností. Z výsledků analýz plyne, že oba šperky jsou téměř identické. Analýzy dále přinesly zjištění, že je nelze považovat za raně středověké, nýbrž za novověké až recentní výrobky patrně mimoevropského původu (Afrika?), nejspíš turistické suvenýry. and The subject of the investigation is a pair of bracelets from Nový Knín in the Příbram district, the first of which appeared in 1965, the second in 2014. In the past, the first bracelet was characterised as silver, with analogies in Scandinavian ring ornaments of the 10th–11th century AD. But when this bracelet was subjected to an elemental analysis XRF in 2008, it was found to be composed of an alloy of brass with an admixture of silver. Following the surprising discovery of the second bracelet, a series of scientific and archaeological-culturally anthropological analyses were conducted, the results of which led to a chronological and material re-evaluation of previously published data, including their ‘find’ contexts. The analyses indicate that the two ornaments are virtually identical and also reveal that they cannot be regarded as early medieval artefacts but rather as Modern to recent products that were likely made outside of Europe (Africa?), probably of a tourist souvenir
Předmětem tohoto příspěvku je revize výsledků výzkumu Z. Váni v jižní části budečské akropole, kde autor vymezil palisádou hrazený mladohradištní dvorec, který se podle něj rozkládal v jižním a jihovýchodním sousedství staršího knížecího dvorce, jehož původní jižní část překryl. Mladohradištní dvorec byl interpretován jako hrazené sídlo hradského správce, které se po zániku staršího knížecího dvorce stalo vlastním centrem akropole (Váňa 1995). Existenci druhého hrazeného sídla na Budči však nelze na základě výpovědi terénní dokumentace potvrdit. and Defended residence of the hillfort administrator in Budeč? Comparison of the published results and the field documentation. The aim of this article is a revision of the reported results concerning the excavations directed by Z. Váňa in the southern part of the acropolis at Budeč. According to the director the excavations revealed a residence and defensive palisade dating to the younger hillfort period. This residence was apparently superimposed over the southern part of an earlier dukery residence. The residence from the younger hillfort period was interpreted as the defended residence of the hillfort administrator, which after the destruction of the earlier residence became the centre of the acropolis (Váňa 1995). However the existence of a second defended seat at Budeč cannot be confirmed on the basis of the field documentation.
The study focuses on the early medieval large glass beads from the area of Poland, i.e. specimens whose diameter equals at least 1.5 cm but usually ca. 2 cm or more. The main aim of this study is to define their function, considering precise context of discovery of particular specimens, metric data and microscopic analyses. Another important task of the study is to determine whether large beads were local products or imports, and from which region and in what social circumstances they reached the studied area. Alongside macroscopic and stylistic features, chemical composition of glass that was used for production of the beads can be conclusive in this situation. In our opinion, it is a special category of finds that appeared in this part of Europe during the time of cultural and political transformation in the 11th–13th centuries. and Předmětem studie jsou polské nálezy raně středověkých velkých skleněných korálů, tj. exemplářů, jejichž průměr činí nejméně 1,5 cm, ale obvykle kolem 2 cm či více. Hlavním cílem je přispět k objasnění jejich funkce na základě nálezového kontextu, metriky a výsledků mikroskopické analýzy. Neméně důležité jsou otázky, zda se jedná o místní produkci či o importy, jaká je jejich geografická distribuce a sociální charakteristika prostředí, ve kterém byly nalezeny. Kromě makroskopicky patrných a morfologických znaků autorky hodnotí též chemické složení korálů. Docházejí k závěru, že velké korály reprezentují samostatnou kategorii nálezů a jejich výskyt odráží kulturní a politické proměny středoevropské společnosti v 11.–13. století.
The graves of the Merovingian period in Central Europe show typical grave inventories which allow us to determine the sex (and not only the gender) of the buried persons with high accuracy. In the year 2000 a skeleton of the Alamannic cemetery of Niederstotzingen (Germany), which was equipped with weapons as a male component of the grave goods, was identified as female by DNA-analysis. This surprising result gave us a reason to investigate some skeletons of the Bavarian region, which seemed to be female by the morphology of the bones but also had weapons. We found no further ‘female warriors’, and recent investigations of the skeleton from Niederstotzingen carried out by other scholars have shown that it also belongs to a man. So we have no archaeological traces of women in the Early Middle Ages who filled the role as a warrior in life. This is also the case in view of the written sources. Surprisingly, in our Bavarian sample we found two persons with a male genotyp and beads from a necklace. These finds have to be interpreted with caution and we cannot be sure to find a proof of ‘cross-dressing’ in the Merovingian period. and Výbava hrobů merovejského období ve střední Evropě se vyznačuje charakteristickou kombinací předmětů, umožňující s vysokou pravděpodobností určit biologické pohlaví zesnulého. Zbraněmi vybavený jedinec z alemanského pohřebiště v Niederstotzingen byl v roce 2000 pomocí DNA analýzy určen jako žena. Tento překvapivý výsledek zadal podnět k prozkoumání několika hrobů z bavorské sídelní oblasti, které sice obsahovaly zbraně, kde ale morfologie koster naznačovala ženské pohlaví. Další bojovnice ovšem nalezeny nebyly a nové rozbory niederstotzingenského hrobu mezitím prokázaly, že i tam se jednalo o muže. Z raného středověku tedy ve zkoumané oblasti neznáme nálezy, u nichž by existovalo podezření, že se jedná o pohřby bojovnic, a ani v písemných pramenech pro tento jev nenalézáme oporu. Naopak jsme ale právě v Bavorsku identifikovali dvě kostry s mužskou DNA, které měly na krku korálkové náhrdelníky. Takové nálezy nutno posuzovat obezřetně, v žádném případě ale nejde o archeologický doklad „crossdressingu“ v merovejském období.