Jeden z problémů středoevropského eneolitu představuje pohřební ritus badenské kultury, vcelku dobře dokumentovaný ve východní části jejího rozšíření a o to hůře v oblasti západní, kam spadají i Čechy. Předmětem předloženého příspěvku je prezentace prvních uspokojivě dokumentovaných kostrových hrobů ze jmenované oblasti, které byly prozkoumány v Holubicích, okr. Praha-západ. Práce přináší kromě zevrubného vyhodnocení nálezové situace a všech získaných pramenů též soubor radiokarbonových dat. Dále je v ní řešena detailní chronologická pozice hrobů a míra jejich podobnosti s projevy pohřbívání v jiných oblastech rozšíření badenského komplexu. and One important issue in the central European Eneolithic is the Baden culture burial rite, which is documented quite well in the eastern part of its territory, though worse in the western region, including Bohemia. The subject of this article is the presentation of the first satisfactorily documented inhumation graves from the specified area investigated in Holubice in the Prague-západ district. In addition to a thorough evaluation of the find situation and all of the acquired sources, the article also provides a set of radiocarbon dates. The work establishes the detailed chronological position of the graves and the degree of their similarity to the manifestations of burials in other areas of the Baden complex.
The graves of the Merovingian period in Central Europe show typical grave inventories which allow us to determine the sex (and not only the gender) of the buried persons with high accuracy. In the year 2000 a skeleton of the Alamannic cemetery of Niederstotzingen (Germany), which was equipped with weapons as a male component of the grave goods, was identified as female by DNA-analysis. This surprising result gave us a reason to investigate some skeletons of the Bavarian region, which seemed to be female by the morphology of the bones but also had weapons. We found no further ‘female warriors’, and recent investigations of the skeleton from Niederstotzingen carried out by other scholars have shown that it also belongs to a man. So we have no archaeological traces of women in the Early Middle Ages who filled the role as a warrior in life. This is also the case in view of the written sources. Surprisingly, in our Bavarian sample we found two persons with a male genotyp and beads from a necklace. These finds have to be interpreted with caution and we cannot be sure to find a proof of ‘cross-dressing’ in the Merovingian period. and Výbava hrobů merovejského období ve střední Evropě se vyznačuje charakteristickou kombinací předmětů, umožňující s vysokou pravděpodobností určit biologické pohlaví zesnulého. Zbraněmi vybavený jedinec z alemanského pohřebiště v Niederstotzingen byl v roce 2000 pomocí DNA analýzy určen jako žena. Tento překvapivý výsledek zadal podnět k prozkoumání několika hrobů z bavorské sídelní oblasti, které sice obsahovaly zbraně, kde ale morfologie koster naznačovala ženské pohlaví. Další bojovnice ovšem nalezeny nebyly a nové rozbory niederstotzingenského hrobu mezitím prokázaly, že i tam se jednalo o muže. Z raného středověku tedy ve zkoumané oblasti neznáme nálezy, u nichž by existovalo podezření, že se jedná o pohřby bojovnic, a ani v písemných pramenech pro tento jev nenalézáme oporu. Naopak jsme ale právě v Bavorsku identifikovali dvě kostry s mužskou DNA, které měly na krku korálkové náhrdelníky. Takové nálezy nutno posuzovat obezřetně, v žádném případě ale nejde o archeologický doklad „crossdressingu“ v merovejském období.
Hrob F II na dánském pohřebišti Stengade II (Langeland) pochází z doby vikinské. Po odkrytí kamenného závalu byly ve zbytcích pohřební komory nalezeny dvě kostry, jedna z nich s useknutou hlavou a svázanýma nohama. Tradičně bývá hrob vykládán jako doklad společného pohřbu pána s otrokem, který byl před nuceným spolupohřbením zabit. Tento výklad nově zpochybnil Zdeněk Smetánka, který interpretoval kameny, jimiž byl hrob zakryt, a stopy násilí na jednom z pohřbených jako doklady tzv. ‚bázně z mrtvých‘ (crainte des mortes). Autor předkládaného článku tento názor odmítá a s přihlédnutím k dochovaným literárním pramenům přiznává jistou pravděpodobnost tradiční interpretaci. Na závěr zvažuje, nakolik je možno poznat mentální svět společnosti doby vikinské pouze na základě archeologického svědectví. and Inhumation grave F II at the Viking Age burial site of Stengade II (Langeland, Denmark) is usually interpreted as an example of the burial of a man together with his slave. The decapitation and fetters on the body of the slave are taken to indicate the execution of the slave during the burial of the master. This view has recently been challenged by Zdeněk Smetánka, who argues (mostly on the basis of comparative evidence) that the traces of violence on the body are an expression of “crainte des mortes”, i.e. that the mutilated man was not a slave but rather a person suspected of becoming a revenant after his death. The author of the present article, relying mainly on surviving literary evidence, dismisses this theory, and pleads rather for the standard interpretation. The conclusion questions the possibility of understanding the mental world of Viking Age society solely on the basis of archaeological evidence.
Pohřební obyčeje doby železné procházely postupnými proměnami, které někdy prozrazují významné zvraty odehrávající se v tehdejší společensko-duchovní sféře. Ve vývoji pohřebního ritu doby železné lze pozorovat jak společné rysy, tak i rozdíly mezi západem a východem Evropy. Pozornost je zaměřena zvláště na rozdíly mezi západní a východní částí střední Evropy, které od stupně LT C2 nápadně vystupují do popředí a zřejmě souvisí s radikální změnou náboženských představ ve východní části střední Evropy. Interdisciplinární výzkum narušené knížecí mohyly z pozdní doby halštatské v Rovné u Strakonic přinesl nové informace, které do jisté míry přispívají k objasnění zmíněné problematiky. and Burial customs underwent gradual changes during the Iron Age, sometimes revealing significant upheavals occurring in the socio-spiritual sphere of the time. Both commonalities and differences between Western and Eastern Europe can be observed in the development of Iron Age burial practices. Particular attention is paid to the differences between the western and eastern parts of Central Europe, which come to the forefront in LT C2 and are probably related to the radical change in religious ideas in the eastern part of Central Europe. Interdisciplinary investigation of the disturbed princely barrow from the Late Hallstatt period in Rovná near Strakonice (South Bohemia) produced new information that has helped clarify the studied topic.
Článek ve své první části seznamuje s ojedinělým výzkumem v Čechách, výzkumem raně novověké šibenice v Bečově nad Teplou. Relikty této šibenice patří mezi jen několik dochovaných památek svého druhu v Čechách a na Moravě. Vzácné jsou stále i v evropském měřítku archeologické výzkumy popravišť, objektů, které úzce souvisely s výkonem hrdelního práva. V článku je věnována pozornost zjištěním, která může archeologický výzkum šibenice přinést, např. o vzhledu šibenice, jejím zániku či způsobu nakládání s pozůstatky popravených osob. Obsahem druhé části je pokus o souhrn dosavadních poznatků z výzkumů šibenic v zahraničí, přičemž nejde vždy jen o výzkumy archeologické, ale i historické či topografické. Tyto poznatky se týkají poloh šibenic, jejich vzhledu, okolností zániku, druhů archeologických nálezů, které výzkumy těchto objektů přinášejí, zejména pak kosterním nálezům (včetně zjištění z výzkumů pohřebišť popravených osob) a jejich zvláštnostem. and In its first part the paper presents a rare excavation of an early postmedieval gallows site at Bečov nad Teplou in the Karlovy Vary region. The relicts of this site belong to one of the few surviving monuments of its kind in Bohemia and Moravia. Although places of execution, being closely connected to exercising the Privilege of dispensing capital punishment, were once common feature in the landscape, the archaeological excavation of such sites are still sporadic both in Bohemia and in Europe. The article describes the potential of such an excavation, which can produce information about the appearance of the gallows, the decay of the site and the manner of handling the remains of the executed persons. In the second part of the paper the author attempts to summarise the present state of knowledge concerning the gallows not only from the archaeological perspective, but also the historical and topographical research abroad. This includes the position of the gallows; their appearance; the circumstances of their decay; the types of finds from archaeological excavations, mainly skeletal remains (including the conclusions drawn from the archaeological excavation of graveyards for the executed), and their specific features.