Velká Morava patří ke kontroverzním tématům středoevropské medievistiky. Nejedná se totiž o běžný předmět akademického výzkumu, ale o fenomén, který je trvale přítomen v novodobém politickém diskurzu střední Evropy. Myšlenka, že Velká Morava byla nejstarším státem (státním útvarem) středoevropských Slovanů, na který přímo navazovala státnost českých Přemyslovců, polských Piastovců a uherských Arpádovců, tak zůstává ve středoevropském regionu stále živá. Slabina dosavadních přístupů spočívá v tom, že stát byl chápán jako axiom, o jehož existenci se nepochybuje. Současný proud bádání přistupuje k velkomoravské státnosti mnohem kritičtěji. Obrací se, stejně jako moderní evropská medievistika, k etnologii či sociální a kulturní antropologii, v níž hledá opory pro svoje interpretační modely i nové pojmosloví. and Great Moravia is a controversial theme within Central European Medieval studies. Rather than being a standard subject of academic research it is a phenomenon that has been a constant in Central European modern political discourse. The idea that Great Moravia was the earliest state of Central European Slavs, which was a direct predecessor of the statehood of the Czech Přemyslids, the Polish Piasts and the Hungarian Arpáds family, remains very much alive in the Central European region. The weak point of the earlier approaches consists in the fact that the state was taken to be an axiom, the existence of which was not questioned. The contemporary line of research examines Great Moravian statehood from a more critical point of view. Just as with modern European medieval studies it turns to ethnology as well as social and cultural anthropology, where it hopes to find support for its interpretational models and new terminology.
V článku jsou představeny výsledky archeologického výzkumu lokality Kostice – Zadní hrúd, který proběhl v letech 2009 až 2011. Zkoumaná lokalita, vzdušnou čarou vzdálená 1,5 km od středu blízkého velkomoravského centra na Pohansku, se rozkládá u okraje nivy řeky Dyje na nevýrazné písčité duně. Konkrétní místo terénního odkryvu bylo vybráno pomocí predikčního modelování a na základě důkladné prospekce. Celkově byla odkryta plocha 2405 m2, na níž bylo prozkoumáno 160 zahloubených sídlištních objektů a dva hroby z různých období. Většina nálezů souvisela s raným středověkem, těžiště osídlení spadá do 10. až 12. století. Zdejší sídliště patřilo v 9. stol. k subsistenční základně rozlehlé velkomoravské aglomerace na Pohansku a po jeho zániku se transformovalo v řemeslně-agrární a obchodní centrum druhého řádu, tzv. trhovou ves. Mimořádně významné jsou nálezy mincí, skládacích vážek, kupeckých závaží a pozdně nomádských třmenů. and The article presents the results of the archaeological excavation of the Kostice – Zadní hrúd site, conducted in 2009–2011. The investigated site, 1.5 km from the heart of the nearby Great Moravian centre at Pohansko, lies at the edge of the Dyje (Thaya) River floodplain on a nondescript sand dune. A total of 160 sunken features and two graves from various periods were investigated over the excavated area of 2,405 m2. The majority of finds were from the Early Middle Ages, with the peak of settlement falling between the tenth and twelfth centuries. In the ninth century, the local settlement was part of the subsistence base for the vast Great Moravian agglomeration at Pohansko; following the demise of Pohansko, the Kostice – Zadní hrúd settlement was transformed into a craft-agrarian and trade centre of the second level. Finds of coins, balance scales, merchants’ weights and late nomadic stirrups are of extraordinary importance.
Die vorliegende Studie befasst sich schwerpunktmäßig mit den Beziehungen zwischen Mähren und Süddeutschland im Frühmittelalter. Von den vielen verschiedenartigen gesellschaftlichen Phänomenen, auf die sich die gegenseitigen Kontakte auswirkten, sei näher diskutiert der Wandel im Bestattungsritus. Diese historischen Prozesse kann man im archäologischen Fundgut unter anderem mit der Verbreitung von spätmerowingischen Bommelohrringen und Pressblechfibeln in Verbindung bringen. Die Anfänge dieser Übermittlung gehen tief in das 8. Jahrhundert zurück, als in Mähren die ersten Körpergräber aufkamen. In ihnen waren auch diejenigen Frauen beigesetzt, die alemannischen und bajuwarischen Schmuck trugen. and The study addresses the relationships between Moravia and south Germany in the Early Middle Ages. Among the many social phenomena influenced by mutual contacts, the work in particular discusses the change in the burial ritual. Among other things, this social process can also be connected with the spread of Late Merovingian earrings with spherical pendants and disc brooches. The beginnings of cultural influence stretches back far into the 8th century, when the first inhumation graves appear in Moravia. The women that were also buried in these graves wore Alemanni and Bavarian ornaments.
Kniha o druhém kostelním pohřebišti na Severovýchodním předhradí hradiska Břeclav – Pohansko je završením 5-letého badatelského úsilí týmu vedeného prof. Jiřím Macháčkem z Masarykovy univerzity. Publikace obsahuje ucelenou informaci o populaci pohřbené v tomto prostoru na konci 9. a v první polovině 10. století. Kniha se skládá z kompletního katalogu pohřebiště a z analytické a syntetické části, hodnotící funerální areál z pohledu archeologie, historie a antropologie. Tato část knihy je rozdělená do 11 nosných kapitol: Severovýchodní předhradí v kontextu systematického výzkumu Pohanska – Charakteristika lokality z hlediska přírodního prostředí – Metodika archeologického výzkumu – Rozsah pohřebiště a Pohřební ritus – Tafonomicko-demografická charakteristika kosterních nálezů – Artefakty jako součást hrobové výbavy – Chronologie pohřebiště – Prostorová struktura pohřebiště a Sociální struktura komunity – Vztah pohřební a obytné komponenty. Knihu integrálně doplňuje komplexní publikace o kosterních pozůstatcích z pohřebiště, kterou připravil tým pod vedením doc. V. Sládka z Univerzity Karlovy. ,The forthcoming book about the second church's cemetery in the North-eastern suburb of the Břeclav-Pohansko stronghold represents the completion of a five-year-long research effort of a research team led by Prof. Jiří Macháček from the Masaryk University. The publication contains comprehensive information about the population buried in this area at the end of the 9th and in the first half of the 10th century. The book consists of two parts: a complete catalogue of the burial site and an analytic and synthetic part, where the funerary area has been evaluated in terms of archaeology, history and anthropology. The analytic and synthetic part of the book is divided into 11 main chapters: North-eastern suburb in the context of systematic archaeological research at Pohansko – Characteristic of the site in terms of natural environment – Methodology of archaeological research – Cemetery extent and Burial rite – Taphonomic and demographic characteristics of skeletal remains – Artefacts as a part of funerary equipment – Cemetery chronology – Spatial structure of the cemetery and Social structure of the community buried – Relationship between the funerary and residential components in this area. This book is integrally complemented by a comprehensive publication on skeletal remains from the burial site, which was set up by a team led by Ass. Prof. V. Sládek from the Charles University.
Kniha je výsledkem mnohaletého výzkumu archeologů z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v prostoru Severovýchodního předhradí Pohanska u Břeclavi. Publikace přibližuje odborné veřejnosti sídlištní strukturu Severovýchodního předhradí, nálezový fond i první interpretace archeologických pramenů získaných terénními výzkumy v letech 2008–2016. Monografie obsahuje kapitoly, ve kterých jsou analyzovány a interpretovány jak nemovité, tak movité archeologické prameny. Například na základě prostorové distribuce keramiky, kuchyňského odpadu a mazanice se podařila jasná identifikace raně středověkých nadzemních staveb, které by za jiných podmínek nebylo možné odhalit. Studie obsahuje dílčí závěry a interpretace výsledků devítiletého archeologického výzkumu. Vše je doplněno podrobným textovým katalogem prozkoumaných terénních reliktů, doprovázeným bohatou obrazovou a plánovou přílohou. ,This book is the result of many years continual research of the archaeologists from Department of Archaeology and Museology FA MU in the area of the Northeast Suburb at Pohansko near Břeclav. Publication is aimed at archaeology professionals or students and describes in some detail the settlement structure of the suburb, the inventory of finds and the first interpretations of the archaeological sources gathered by excavations carried out in the 2008–2016 period. The monograph contains chapters in which immovable and movable archaeological sources are analysed and interpreted. For instance, the authors were successful of the functional interpretation of the individual excavated settlement sectors based on the using the spatial distribution of pottery, kitchen waste and daub. One of the important results of the method employed is the relatively unambiguous identification of early medieval above-ground buildings which could not have been revealed under different conditions. There is an additional detailed text catalogue of the investigated field relics accompanied by an extensive supplement with images and plans.
Archeologický průzkum probíhal v letech 1961-1990 a přinesl významný soubor informací o ekonomicko-sociální struktuře raně středověkého centra Pohansko v rámci Moravy 9. století. Jeho obyvatelé zabezpečovali službu a specializovanou výrobu pro vyšší společenskou vrstvu tamější společnosti. Jako příloha na CD plně digitální katalog archeologických pramenů z výzkumů.
V době příprav nové legislativy upravující podmínky pro působení archeologie otevírají následující texty diskusi o provádění terénních výzkumů v České republice. Výchozí text kritizuje praxi, kdy si tzv. oprávněné organizace zaměstnávající profesionální archeology najímají na výkopové a dokumentační práce komerční organizace, tzv. servisní firmy, které vyplácejí z finančních prostředků poskytnutých zpravidla investorem na úhradu nákladů na výzkum. Pokud archeologie rezignuje na neustálé řízení postupu terénního výzkumu, přestává být poznávacím oborem, popsaná praxe navíc může být v rozporu s principem financování archeologických výzkumů vycházejícím z nonprofitního pojetí realizace odborné činnosti ve veřejném zájmu. Oponenti poukazují na to, že nejde o problém servisních organizací, ale o otázku jejich korektního či nekorektního využití. Nutnost jejich zapojení do terénního výzkumu zdůvodňují mj. omezenými kapacitami profesních archeologů a podmínkami rozsáhlých a striktně termínovaných záchranných prací; archeolog – vedoucí výzkumu je plně odpovědný za úroveň řešení odborných otázek i využití vynaložených prostředků. Nalézt průnik obou pohledů nebude snadné, avšak archeologie musí v každém případě eliminovat společenská rizika spojená s těmito problémy. and The conducting of terrain excavations in the Czech Republic is the topic of the ensuing discussion at a time when new legislation is being prepared on the conditions for archaeological operations. The starting text involves a critique on the practice of licensed organisations, which employ professional archaeologists, hiring commercial organisations, i.e. so-called “service companies”, to perform digging and recording work, and who pay these “service companies” from funds provided by investors to cover excavation costs. If archaeology resigns to the continuous management of terrain excavation procedures, it will stop being an epistemic field. The described practice can furthermore be in conflict with the principle of financing archaeological excavations stemming from the non-profit conception of the execution of professional activities in the interest of the public. Objectors see it as not being a problem of service companies, but a question of the correct or incorrect utilisation of these companies. These organisations state one of the reasons for using these service companies in terrain work as being the limited capacity of professional archaeologists and the conditions surrounding extensive rescue excavation work and its strict deadlines; the archaeologist – the head of the excavation is fully responsible for the standard of resolving specialised issues and the utilisation of expended resources. Finding a meeting point between these two views will not be easy, however archaeology must in all cases eliminate the social risks linked with these problems.