Alongside climate change, the introduction of non-native species (NNS) is widely recognized as one of the main threats to aquatic biodiversity and human wellbeing. Non-native species and biodiversity are generally low priority issues on the political agendas of many countries, particularly in European countries outside the European Union (EU). The objectives and tasks of this study were to address the policy regulation, education level, education practices, and socioeconomic perceptions of NNS in the Balkans. A questionnairebased survey was conducted in Albania, Bosnia and Herzegovina, Montenegro, North Macedonia and Turkey (Balkan EU candidate and potential candidate members), in Croatia and Greece (Balkan EU Member States) and Italy (non-Balkan EU Member State). The EU Alien Regulation (1143/2014) concerning NNS is implemented in EU Member States and Montenegro, whereas Albania, Bosnia and Herzegovina and Turkey have not reported specific policy regulations for NNS. Permanent monitoring programmes specifically designed for NNS have not yet been established in the EU Member States. Most countries tackle the issue of NNS through educational activities as part of specific projects. Education level is indicative of the implementation of NNS policy regulation, and efforts are needed for the proper development of relative study programmes. Public awareness and educational preparedness concerning NNS in the Balkans were identified as poor. Strong programmes for management and education should be developed to increase public awareness to prevent further biodiversity losses in the Balkan region.
Následující tři texty navazují na diskusi otevřenou v Archeologických rozhledech 62/2010 (712–719). Předmětem diskuse jsou úskalí aktuální praxe, kdy si profesionální archeologové, resp. instituce založené na principu neziskovosti, najímají na provedení terénních prací komerční organizace. Je zřejmé, že bez úpravy zákona týkajícího se archeologie je problém, vyplývající ze změny politicko-ekonomické situace České republiky, těžko řešitelný. Perspektivám připravovaných právních změn se věnuje třetí text, uzavírající diskusi. and The following three texts are a follow-up to the discussion opened up in Archeologické rozhledy 62/2010 (712–719). The subject matter of the discussion is the current practice when professional archaeologists or institutions established along the non-profit principle hire commercial organizations to carry out the fieldwork. It is evident that without modification of the law concerning archaeology, this problem – a consequence of the political and economic transition of the Czech Republic – is difficult to solve. The last, third text concluding the discussion is focused on the prepared legislative changes.
Následující tři texty navazují na diskusi otevřenou v Archeologických rozhledech 62/2010 (712–719). Předmětem diskuse jsou úskalí aktuální praxe, kdy si profesionální archeologové, resp. instituce založené na principu neziskovosti, najímají na provedení terénních prací komerční organizace. Je zřejmé, že bez úpravy zákona týkajícího se archeologie je problém, vyplývající ze změny politicko-ekonomické situace České republiky, těžko řešitelný. Perspektivám připravovaných právních změn se věnuje třetí text, uzavírající diskusi. and The following three texts are a follow-up to the discussion opened up in Archeologické rozhledy 62/2010 (712–719). The subject matter of the discussion is the current practice when professional archaeologists or institutions established along the non-profit principle hire commercial organizations to carry out the fieldwork. It is evident that without modification of the law concerning archaeology, this problem – a consequence of the political and economic transition of the Czech Republic – is difficult to solve. The last, third text concluding the discussion is focused on the prepared legislative changes.
V době příprav nové legislativy upravující podmínky pro působení archeologie otevírají následující texty diskusi o provádění terénních výzkumů v České republice. Výchozí text kritizuje praxi, kdy si tzv. oprávněné organizace zaměstnávající profesionální archeology najímají na výkopové a dokumentační práce komerční organizace, tzv. servisní firmy, které vyplácejí z finančních prostředků poskytnutých zpravidla investorem na úhradu nákladů na výzkum. Pokud archeologie rezignuje na neustálé řízení postupu terénního výzkumu, přestává být poznávacím oborem, popsaná praxe navíc může být v rozporu s principem financování archeologických výzkumů vycházejícím z nonprofitního pojetí realizace odborné činnosti ve veřejném zájmu. Oponenti poukazují na to, že nejde o problém servisních organizací, ale o otázku jejich korektního či nekorektního využití. Nutnost jejich zapojení do terénního výzkumu zdůvodňují mj. omezenými kapacitami profesních archeologů a podmínkami rozsáhlých a striktně termínovaných záchranných prací; archeolog – vedoucí výzkumu je plně odpovědný za úroveň řešení odborných otázek i využití vynaložených prostředků. Nalézt průnik obou pohledů nebude snadné, avšak archeologie musí v každém případě eliminovat společenská rizika spojená s těmito problémy. and The conducting of terrain excavations in the Czech Republic is the topic of the ensuing discussion at a time when new legislation is being prepared on the conditions for archaeological operations. The starting text involves a critique on the practice of licensed organisations, which employ professional archaeologists, hiring commercial organisations, i.e. so-called “service companies”, to perform digging and recording work, and who pay these “service companies” from funds provided by investors to cover excavation costs. If archaeology resigns to the continuous management of terrain excavation procedures, it will stop being an epistemic field. The described practice can furthermore be in conflict with the principle of financing archaeological excavations stemming from the non-profit conception of the execution of professional activities in the interest of the public. Objectors see it as not being a problem of service companies, but a question of the correct or incorrect utilisation of these companies. These organisations state one of the reasons for using these service companies in terrain work as being the limited capacity of professional archaeologists and the conditions surrounding extensive rescue excavation work and its strict deadlines; the archaeologist – the head of the excavation is fully responsible for the standard of resolving specialised issues and the utilisation of expended resources. Finding a meeting point between these two views will not be easy, however archaeology must in all cases eliminate the social risks linked with these problems.
V době příprav nové legislativy upravující podmínky pro působení archeologie otevírají následující texty diskusi o provádění terénních výzkumů v České republice. Výchozí text kritizuje praxi, kdy si tzv. oprávněné organizace zaměstnávající profesionální archeology najímají na výkopové a dokumentační práce komerční organizace, tzv. servisní firmy, které vyplácejí z finančních prostředků poskytnutých zpravidla investorem na úhradu nákladů na výzkum. Pokud archeologie rezignuje na neustálé řízení postupu terénního výzkumu, přestává být poznávacím oborem, popsaná praxe navíc může být v rozporu s principem financování archeologických výzkumů vycházejícím z nonprofitního pojetí realizace odborné činnosti ve veřejném zájmu. Oponenti poukazují na to, že nejde o problém servisních organizací, ale o otázku jejich korektního či nekorektního využití. Nutnost jejich zapojení do terénního výzkumu zdůvodňují mj. omezenými kapacitami profesních archeologů a podmínkami rozsáhlých a striktně termínovaných záchranných prací; archeolog – vedoucí výzkumu je plně odpovědný za úroveň řešení odborných otázek i využití vynaložených prostředků. Nalézt průnik obou pohledů nebude snadné, avšak archeologie musí v každém případě eliminovat společenská rizika spojená s těmito problémy. and The conducting of terrain excavations in the Czech Republic is the topic of the ensuing discussion at a time when new legislation is being prepared on the conditions for archaeological operations. The starting text involves a critique on the practice of licensed organisations, which employ professional archaeologists, hiring commercial organisations, i.e. so-called “service companies”, to perform digging and recording work, and who pay these “service companies” from funds provided by investors to cover excavation costs. If archaeology resigns to the continuous management of terrain excavation procedures, it will stop being an epistemic field. The described practice can furthermore be in conflict with the principle of financing archaeological excavations stemming from the non-profit conception of the execution of professional activities in the interest of the public. Objectors see it as not being a problem of service companies, but a question of the correct or incorrect utilisation of these companies. These organisations state one of the reasons for using these service companies in terrain work as being the limited capacity of professional archaeologists and the conditions surrounding extensive rescue excavation work and its strict deadlines; the archaeologist – the head of the excavation is fully responsible for the standard of resolving specialised issues and the utilisation of expended resources. Finding a meeting point between these two views will not be easy, however archaeology must in all cases eliminate the social risks linked with these problems.
Následující tři texty navazují na diskusi otevřenou v Archeologických rozhledech 62/2010 (712–719). Předmětem diskuse jsou úskalí aktuální praxe, kdy si profesionální archeologové, resp. instituce založené na principu neziskovosti, najímají na provedení terénních prací komerční organizace. Je zřejmé, že bez úpravy zákona týkajícího se archeologie je problém, vyplývající ze změny politicko-ekonomické situace České republiky, těžko řešitelný. Perspektivám připravovaných právních změn se věnuje třetí text, uzavírající diskusi. and The following three texts are a follow-up to the discussion opened up in Archeologické rozhledy 62/2010 (712–719). The subject matter of the discussion is the current practice when professional archaeologists or institutions established along the non-profit principle hire commercial organizations to carry out the fieldwork. It is evident that without modification of the law concerning archaeology, this problem – a consequence of the political and economic transition of the Czech Republic – is difficult to solve. The last, third text concluding the discussion is focused on the prepared legislative changes.
Článek srovnává problémy soudobého práva na Západě, které je kritizováno pro úpadek právní jistoty i důvěry společnosti v právo, s problémy práva ve společnostech v italských státech mezi vrcholným středověkem a raným novověkem.Toto srovnání ukazuje, že řada problémů nacházených v soudobých právních řádech včetně nejistoty způsobené právním pluralismem nebo pluralitou pramenů práva, nestability práva, proliferace právních předpisů a rozpory mezi nimi nebo pomalého a formalistického soudnictví, které může podléhat i korupčním tlakům a včetně nátlaku lobbistických skupin se na Západě zjevně opakuje, což svádí k závěru, že jde o antropologické konstanty spojené s vládnutím prostřednictvím práva
v západním pojetí. To, zdá se, platí i o reformách práva, po kterých se opakovaně volá a které se provádějí, aniž by byly schopny přinést definitivní řešení. and The present article compares the problems of contemporary Western law, criticized for the demise of legal certainty and social confidence in law, with those in societies in Italian states between High Middle Ages and Early Modern period. This comparison shows that many problems found in
the present legal systems including uncertainty due to legal pluralism and plurality of sources of law, instability of law, proliferation of written law and conflicts between its provisions, slow and formalist judiciary which may be prone to corruption or pressures from lobby groups are repeated in the West
which suggests that these problems may represent anthropological constants linked to rule through law in the Western understanding. It seems that this observation holds true also for legal reforms which are regularly called for and put into practice without being able to bring about the ideal
solution.
Článek přináší základní kvantitativní popis české legislativy, jak se vyvíjela v roce 2011 a stav, ke kterému dospěla k závěru uvedeného roku. Je produktem pravidelného monitoringu legislativy ČR, jenž je v Ústavu
státu a práva dlouhodobě prováděn a již od roku 2007 jsou jeho výsledky pravidelně publikovány na stránkách časopisu Právník. Tento základní popis legislativní aktivity českého státu je vybudován na datovém shrnutí a analýze hlavních oficiálních sbírek dokumentů ČR obsahujících právně normativní materii. Prvotní strukturalizace vychází z formální typologie v uvedených sbírkách obsažených dokumentů, která je z hlediska ústavněprávního pořádku i obecné teorie práva určující též z hlediska rozlišení právně relevantních legislativních dokumentů, tedy tzv. formálních pramenů práva. Další strukturální řezy v systému legislativy ČR jsou v zájmu zajištění standardního rámce pro časově orientované komparace vedeny v rovině novelizační, odvětvové a mezinárodní. Novelizační aktivita odráží v kvantitativním vyjádření vývojovou dynamiku legislativy, odvětvová struktura pak obdobným způsobem základní horizontální obsahové uspořádání normativního systému.V rovině mezinárodního faktoru se pokouší kvantitativně postihnout dynamiku a úroveň integrace a ovšem též postavení České republiky v rámci mezinárodního společenství států a jeho legislativně právního uspořádání. Součástí studie jsou rovněž srovnávací relace, a to zejména ve vztahu k roku předchozímu, popř. z hlediska posledních let. Zveřejněním tohoto článku je sledován záměr poskytnout výchozí impulz a vymezit i jistý datový prostor pro další kvantitativně orientované výzkumy a analýzy v oblasti legislativy, a to nejen české. and The article presents, for the fifth time (annually since 2007), a quantitative description of the status and development of the Czech legislation. The official legislative documents of the Czech Republic (Collection of Laws and Collection of International Treaties of the Czech Republic) are the basic source of primary data collection; the author works with the support of a legal information system called Lex Galaxy. The state and development of the Czech legislation is observed and presented by standard predefined
indicators, which focus mainly on the formal structure of legislative documents, emphasizing the perspective of the application of the principle of the sovereignty of the law and its role in legislation generally, as well as the description of the sectoral structure of the Czech legislation, the importance and application of international political and legal influence on the legislation of the Czech Republic, including its integration into the EU and ultimately to capture changes in the factor of change represented by the amending legislation activity. This article is enriched with a broader comparative perspective covering the last 5 years, during which regular monitoring of the Czech legislation was carried out (the results are confronted with the data from the years 2007 to 2011). This is the initial description and superficial
comparison between individual years. The processing of other deeper analytical studies, by the author of this article, as was the case in the previous years, is expected.
Tato studie je věnována podrobnější komparativní analýze základních deskriptivních dat a proměnných,
jež byly získány na základě monitoringu české legislativy za rok 2012.Provádí se na pozadí vybraných
chronologických souřadnic, které umožňují porovnávat výsledky ukazatelů (proměnných) dosažené
za rok 2012 s dlouhodobými časovými řadami již od roku 1918, ale soustřeďuje se rovněž na zobrazení
recentního, tedy posledního pětiletého období.Umožňuje tak porovnávat stav a vývoj české legislativy z hlediska
její formální struktury (typy legislativních dokumentů, vztah zákonných a podzákonných forem),
z hlediska její odvětvové dynamiky (systematizace základních legislativních dokumentů na základě jejich
příslušnosti do tradičních právních odvětví) v příslušných obdobích, ale též z hlediska kvantitativních
přírůstků na úrovni jednotlivých typů legislativních dokumentů a nakonec i z hlediska uplatnění faktoru
změny v legislativě. Výsledky jsou prezentovány formou přehledných tabulek a shrnujících komentářů.
Potvrzují zejména pokračující hypertrofii novelizačních legislativních dokumentů na úrovni zákonů a primárních
předpisů, jakož i tendenci k narůstání podílu soukromoprávních odvětví na nové legislativě ČR.
Poprvé jsou v rámci tohoto ročního kvantitativního přehledu a analýzy české legislativy prezentovány
změny v legislativě též prostřednictvím struktury základních právních odvětví včetně základní systémové
proporce veřejného a soukromého práva. and This focuses on the comparative analysis of the basic descriptive data and quantitative variables obtained through monitoring of the Czech legislation in the year 2012. It is performed against the background of selected chronological coordinates enabling comparison of results, values
of defined variables indicated for the year 2012 with long term series of the same kind of data starting in 1918. It is also concerned with the recent period of five years. The article presents us with the possibility to compare the state and development of the Czech legislation from the point of view of its formal structure (types of legislative documents like acts or statutes, announcements, orders etc.), systematisation according to traditionally accepted basic legal branches (like civil or penal law etc.) and their proportions in legislation during the observed period, from the point of view of quantitative additions of definite types of legislative documents and the factors of change (level of novelisation) in legislation. The results of our analysis are presented through tables and general commentaries.
They show the continuing hypertrophy of changes of legislative documents especially at the level of statutes and the so called primary legislation and tendency to expand the proportion of private branches in legislation of the Czech Republic. This article presents the changes in legislation for the
first time also using the structure of basic branches of law as it is projected in the system of legislative documents including the primary systemic proportion of private and public law.
Surrogate motherhood (SM) is a procedure, when a woman undergoes assisted reproduction, pregnancy and childbirth in order to give up her child and transfer parental rights and obligations someone else, who she previously agreed with. The complexity of the procedure entails many legal problems; the most important are the determination of legal parenthood, enforceability of agreements concluded before the child's birth or before commencement of treatment, compensation of costs, registration of the newborn, the search for a surrogate mother, the right of the child to know her/his parents. Our article is a response to the article Surrogate motherhood in Legal Practice, published in JMLB (2015, Vol. 5, No. 2), and we mainly address the issue of seeking a surrogate mother., Náhradní mateřství (NM) je procedura, kdy asistovanou reprodukci, těhotenství a porod podstoupí žena s cílem vzdát se narozeného dítěte a rodičovská práva a povinnosti převést na někoho jiného, předem domluveného. Složitost procedury s sebou přináší mnoho právních problémů; hlavními jsou určení právního rodičovství, vymahatelnost dohod uzavřených před porodem dítěte či před zahájením léčby, kompenzace nákladů, registrace novorozence, cesty hledání náhradní matky, právo dítěte znát své rodiče. Náš článek je reakcí na článek Náhradní mateřství v právní praxi, uveřejněný v Časopise zdravotnického práva a bioetiky (2015, Vol. 5, No. 2), reagujeme především na problematiku hledání náhradní matky., and Obsahuje bibliografické odkazy