Medicínské technologie dokáží udělat rodiče i z člověka v pozdním seniu. Odborné debaty se soustřeďují nejen na to, jaké metody asistované reprodukce jsou eticky přijatelné, ale i na to, pro jaké skupiny lidí a za jakých okolností jsou přijatelné. Moje analýza je inspirována úmyslem státních orgánů a) zvýšit věkovou hranici pro přístup k léčbě placené ze zdravotního pojištění (ZP), b) zvýšit počty cyklů placených ze ZP; c) zrušit zákonem danou horní věkovou hranici pro samoplátce. Pro rozsáhlost tématu je text rozdělen do dvou samostatných článků. V této první části analyzuji věk pro platbu léčby ze ZP, relevantní argumenty nacházím pouze pro platbu léčby ženám do 40 let., Medical technology can make parents from persons in their late senium. Bioethical debates focus not only on what methods of assisted reproduction are ethically acceptable, but also for which of group of people and under what circumstances are they acceptable. My analysis is inspired by the intention of government a) to increase the age for access to treatment paid by health insurance (HI), b) to increase the number of cycles paid by HI, c) to abolish the upper age limit, given by law, for paying cash. The analysis is divided into two separate articles, because the topic is very broad. In this first part I analyze the age limit for payment of treatment by HI, I find relevant arguments onlxy for payment of treatment to women up to 40 years., Hana Konečná, and Literatura
Druhá část do dvou článků rozdělené analýzy věkových limitů v asistované reprodukci (ART). V této části se zaměřuji na hledání věkových limitů pro přístup k ART u samoplátců, zvažuji přitom zájmy čtyř z pěti zúčastněných členů systému: žadatele/lů o léčbu, dárce gamet, budoucího dítěte a společnosti, a rizika s tím spojená. Pro potvrzení současné zákonné věkové hranice pro ženu (den před 50. narozeninami) ani pro její zvýšení či odstranění nenacházím dostatečné důvody. Naopak se domnívám, že by měla být určena věková hranice i pro muže., The second part of analysis of age limits in assisted reproductive technology (ART), divided into two articles. In this section, I focus on defining age limits for access to ART for self-payers, I am considering the interests of four of the five participating members of the systém: ART applicant/s, gametedonor/s, child to-be-born, society, and the associated risks. I did not find sufficient grounds to confirm the current legal age limit for women (the day before the 50th birthday), nor for the increase or the elimination of the limit. On the contrary, I believe that should be addressed age limit for men., Hana Konečná, and Literatura
Medicínské technologie dokáží udělat rodiče i z člověka v pozdním seniu. Odborné debaty se soustřeďují nejen na to, jaké metody asistované reprodukce jsou eticky přijatelné, ale i na to, pro jaké skupiny lidí a za jakých okolností jsou přijatelné. Moje analýza je inspirována úmyslem státních orgánů a) zvýšit věkovou hranici pro přístup k léčbě placené ze zdravotního pojištění (ZP), b) zvýšit počty cyklů placených ze ZP; c) zrušit zákonem danou horní věkovou hranici pro samoplátce. Pro rozsáhlost tématu je text rozdělen do dvou samostatných článků. V této první části analyzuji věk pro platbu léčby ze ZP, relevantní argumenty nacházím pouze pro platbu léčby ženám do 40 let. and Medical technology can make parents from persons in their late senium. Bioethical debates focus not only on what methods of assisted reproduction are ethically acceptable, but also for which of group of people and under what circumstances are they acceptable. My analysis is inspired by the intention of government a) to increase the age for access to treatment paid by health insurance (HI), b) to increase the number of cycles paid by HI, c) to abolish the upper age limit, given by law, for paying cash. The analysis is divided into two separate articles, because the topic is very broad. In this first part I analyze the age limit for payment of treatment by HI, I find relevant arguments onlxy for payment of treatment to women up to 40 years.
Druhá část do dvou článků rozdělené analýzy věkových limitů v asistované reprodukci (ART). V této části se zaměřuji na hledání věkových limitů pro přístup k ART u samoplátců, zvažuji přitom zájmy čtyř z pěti zúčastněných členů systému: žadatele/lů o léčbu, dárce gamet, budoucího dítěte a společnosti, a rizika s tím spojená. Pro potvrzení současné zákonné věkové hranice pro ženu (den před 50. narozeninami) ani pro její zvýšení či odstranění nenacházím dostatečné důvody. Naopak se domnívám, že by měla být určena věková hranice i pro muže. and The second part of analysis of age limits in assisted reproductive technology (ART), divided into two articles. In this section, I focus on defining age limits for access to ART for self-payers, I am considering the interests of four of the five participating members of the systém: ART applicant/s, gametedonor/s, child to-be-born, society, and the associated risks. I did not find sufficient grounds to confirm the current legal age limit for women (the day before the 50th birthday), nor for the increase or the elimination of the limit. On the contrary, I believe that should be addressed age limit for men.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí. Text volně navazuje na moje dvě předchozí analýzy v minulých číslech ČZPB 2016, první řešící záměr rozšířit platbu ART zdravotními pojišťovnami a legislativně ukotvit náhradní mateřství, druhá zaměřená na věkové limity pro samoplátce. and In recent months, Czech Ministry of Labour and Social Affairs repeatedly informs the public of its intention to make assisted reproduction techniques (ART) to single persons, reasoning that human rights and demographic situation. The article is an analysis of reasons expressed by the Ministry and possible consequences of the steps. Text loosely builds on my two previous analyzes published in ČZPB 2016, the first dealing with the intention to extend the health insurence payment of ART and to anchore legislatively surrogacy in CR. The other analysis is focused on age limits for ART at private patients.
Surrogacy can be already considered as one of the common parts of assisted reproduction which is due to its nature associated with a number of controversies. The aim of our article will be to point out the fact that the use of this procedure is connected not only to the discussed ethical and legal problems but also to associated and often neglected psychosocial consequences. In this regard, we will focus on a specific area of international surrogacy as a new form of reproductive tourism which develops dynamically and uncontrollable on the market principle and against the background of the globalization and the absence of supranational rules. This situation leads to the social and legal uncertainty of the applicants to this procedure, the surrogate mother and the child. The global closure of state borders and restrictions on movement due to the handling SARS-CoV-2 coronavirus pandemic only exacerbated the situation, or more precisely created unexpected barriers to communication between the surrogate mother and the applicants, including takeover of child care, what has implications for the live of all parties involved. and Náhradní mateřství lze již v dnešní době považovat za jednu z běžných součástí asistované reprodukce, se kterou je z povahy věci spojena řada kontroverzí. Cílem našeho článku bude poukázat na skutečnost, že využívání daného způsobu získání dítěte je kromě diskutovaných eticko-právních problémů spojeno rovněž s často opomíjenými důsledky psychosociálního charakteru. V tomto ohledu se zaměříme na specifickou oblast mezinárodní surrogace, jakožto novou formu reprodukční turistiky, která se na tržním principu dynamicky a do značné míry nekontrolovatelně rozvíjí na pozadí globalizace a absence nadnárodních pravidel. Uvedený stav pochopitelně vede k sociální a právní nejistotě jak žadatelů o danou proceduru, tak náhradní matky a dítěte. Celosvětové uzavírání státních hranic a omezování pohybu v důsledku zvládání pandemie koronaviru SARS-CoV-2 pak danou situaci jen prohloubilo, respektive náhle vytvořilo neočekávané překážky navázání komunikace mezi náhradní matkou a žadateli, včetně převzetí dítěte do péče, což má dopady do života všech zúčastněných osob.
Surrogate motherhood (SM) is a procedure, when a woman undergoes assisted reproduction, pregnancy and childbirth in order to give up her child and transfer parental rights and obligations someone else, who she previously agreed with. The complexity of the procedure entails many legal problems; the most important are the determination of legal parenthood, enforceability of agreements concluded before the child's birth or before commencement of treatment, compensation of costs, registration of the newborn, the search for a surrogate mother, the right of the child to know her/his parents. Our article is a response to the article Surrogate motherhood in Legal Practice, published in JMLB (2015, Vol. 5, No. 2), and we mainly address the issue of seeking a surrogate mother., Náhradní mateřství (NM) je procedura, kdy asistovanou reprodukci, těhotenství a porod podstoupí žena s cílem vzdát se narozeného dítěte a rodičovská práva a povinnosti převést na někoho jiného, předem domluveného. Složitost procedury s sebou přináší mnoho právních problémů; hlavními jsou určení právního rodičovství, vymahatelnost dohod uzavřených před porodem dítěte či před zahájením léčby, kompenzace nákladů, registrace novorozence, cesty hledání náhradní matky, právo dítěte znát své rodiče. Náš článek je reakcí na článek Náhradní mateřství v právní praxi, uveřejněný v Časopise zdravotnického práva a bioetiky (2015, Vol. 5, No. 2), reagujeme především na problematiku hledání náhradní matky., and Obsahuje bibliografické odkazy