Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya. To totiž není považováno za cíl daných postupů, ale pouze jako prostředek k realizaci práva na rodinný život či rozvoj vědy, pokud se stane nadbytečným. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že současný právní stav v oblasti reprodukční medicíny degraduje začínající život na pouhý biologický materiál či předmět smluvního ujednání v podobě surogační dohody, aniž by mu jakožto lidské bytosti poskytoval náležitou právní ochranu. Související zákonná koncepce anonymního dárcovství navíc negativním způsobem navždy ovlivňuje společenský život a osobnostní vývoj takto počatého jedince. Za tímto účelem budeme kriticky analyzovat danou právní úpravu a poukážeme na potřebu celkové změny přístupu zákonodárce, který by měl proporcionálně zohledňovat nejen zájem společnosti, ale také každého (uměle) počatého dítěte. and Problems associated with low birth rates have been a long time a societal issue which, in the context of the development of modern biomedical technologies, is closely related to methods of assisted reproduction, especially artificial insemination, which is considered in the discourse to be the only reliable treatment of infertility. However, people don´t talk too much about the fact, that it is connected to many ethical and legal questations about disrespect the integrity and dignity of the human embryo. He is not considered to be the goal of these procedures but only a means of realizing the right to family life or the development of science if he becomes redundant. The aim of this article will be to point to the fact that the current legal situation in reproductive medicine degrades an unborn child into mere biological material or the subject of a contractual arrangement in the form of a surrogate agreement without providing him with adequate legal protection. The related legal concept of anonymous donation then has negative influence on the social life and the development of identity of the individual, who was conceived by using these methods. For this purpose, we will focus our attention on critical analysis of the legislation and we will also point to the need to reconsider the current approach of the legislator, which should proportionally take into account not only the interest of the society but also of every (artificially) conceived child.
Surrogacy can be already considered as one of the common parts of assisted reproduction which is due to its nature associated with a number of controversies. The aim of our article will be to point out the fact that the use of this procedure is connected not only to the discussed ethical and legal problems but also to associated and often neglected psychosocial consequences. In this regard, we will focus on a specific area of international surrogacy as a new form of reproductive tourism which develops dynamically and uncontrollable on the market principle and against the background of the globalization and the absence of supranational rules. This situation leads to the social and legal uncertainty of the applicants to this procedure, the surrogate mother and the child. The global closure of state borders and restrictions on movement due to the handling SARS-CoV-2 coronavirus pandemic only exacerbated the situation, or more precisely created unexpected barriers to communication between the surrogate mother and the applicants, including takeover of child care, what has implications for the live of all parties involved. and Náhradní mateřství lze již v dnešní době považovat za jednu z běžných součástí asistované reprodukce, se kterou je z povahy věci spojena řada kontroverzí. Cílem našeho článku bude poukázat na skutečnost, že využívání daného způsobu získání dítěte je kromě diskutovaných eticko-právních problémů spojeno rovněž s často opomíjenými důsledky psychosociálního charakteru. V tomto ohledu se zaměříme na specifickou oblast mezinárodní surrogace, jakožto novou formu reprodukční turistiky, která se na tržním principu dynamicky a do značné míry nekontrolovatelně rozvíjí na pozadí globalizace a absence nadnárodních pravidel. Uvedený stav pochopitelně vede k sociální a právní nejistotě jak žadatelů o danou proceduru, tak náhradní matky a dítěte. Celosvětové uzavírání státních hranic a omezování pohybu v důsledku zvládání pandemie koronaviru SARS-CoV-2 pak danou situaci jen prohloubilo, respektive náhle vytvořilo neočekávané překážky navázání komunikace mezi náhradní matkou a žadateli, včetně převzetí dítěte do péče, což má dopady do života všech zúčastněných osob.
This review addresses the surrogate motherhood, one of the oldest and most controversial reproduction techniques. First part of the article clarifies actual terminology, second part some ethical aspects, foundations and conditions of surrogacy – especially exploitation, commodification and the possibility of commercial surrogacy. Major differences in approach to such aspects and grounds in different countries through the optics of their economic development will be presented. Third perspective is focused on the Czech legal environment in contrast to the European Court of Human Rights (ECHR) case law based on evolutive decision making derived from the interpretation the European Convention on Human Rights is a “living tool” and transforms over time. On particular case laws reveals how the ECHR stresses the importance of a genetic link to a child born through surrogacy. It also answers questions how is surrogacy embodied in the Czech law and how the case law of the ECHR affects decision making and outlines the need for an active regulation in this area. and Tento článek se zabývá náhradním mateřstvím, jednou z nejstarších a nejkontroverznějších reprodukčních technik. První část článku objasňuje terminologii, druhá etické aspekty a východiska pro náhradní mateřství, především vykořisťování, komodifikaci a možnosti komercionalizace náhradního mateřství a jeho podmínky. Ukazuje značné odlišnosti v přístupu k těmto aspektům optikou vybraných států, především v souvislosti s jejich ekonomickou vyspělostí. Třetí úhel pohledu je zaměřen na české právní prostředí v kontrastu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) založenou na evolutivním rozhodování, které vychází z výkladu ESLP, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv (EÚLP) se v čase mění, že je „živoucím nástrojem“. Na konkrétní judikatuře odhaluje, jak ESLP akcentuje důležitost genetické příbuznosti k dítěti narozenému prostřednictvím náhradního mateřství. Odpovídá na otázky, jak je právně náhradní mateřství uchopeno v České republice, a ukazuje, jak se do této oblasti aktivně promítá judikatura ESLP, a nastiňuje potřebu aktivní regulace této problematiky.
Surrogate motherhood (SM) is a procedure, when a woman undergoes assisted reproduction, pregnancy and childbirth in order to give up her child and transfer parental rights and obligations someone else, who she previously agreed with. The complexity of the procedure entails many legal problems; the most important are the determination of legal parenthood, enforceability of agreements concluded before the child's birth or before commencement of treatment, compensation of costs, registration of the newborn, the search for a surrogate mother, the right of the child to know her/his parents. Our article is a response to the article Surrogate motherhood in Legal Practice, published in JMLB (2015, Vol. 5, No. 2), and we mainly address the issue of seeking a surrogate mother., Náhradní mateřství (NM) je procedura, kdy asistovanou reprodukci, těhotenství a porod podstoupí žena s cílem vzdát se narozeného dítěte a rodičovská práva a povinnosti převést na někoho jiného, předem domluveného. Složitost procedury s sebou přináší mnoho právních problémů; hlavními jsou určení právního rodičovství, vymahatelnost dohod uzavřených před porodem dítěte či před zahájením léčby, kompenzace nákladů, registrace novorozence, cesty hledání náhradní matky, právo dítěte znát své rodiče. Náš článek je reakcí na článek Náhradní mateřství v právní praxi, uveřejněný v Časopise zdravotnického práva a bioetiky (2015, Vol. 5, No. 2), reagujeme především na problematiku hledání náhradní matky., and Obsahuje bibliografické odkazy
Článek si klade za cíl poskytnout interdisciplinární pohled a přehled o aktuální právní problematice náhradního mateřství. Příspěvek poukazuje na skutečnost, že nezakotvení náhradního mateřství v současné právní úpravě, zejména soukromého práva, přináší zásadní problémy nejen v oblasti práva, ale i v životě fyzických osob. Náhradní mateřství je diskutováno z pohledu ústavního pořádku, soukromého práva a možné trestní odpovědnosti za neoprávněné nakládání s lidským tělem. V závěru jsou diskutovány návrhy de lege ferenda. and The article aims to provide interdisciplinary insights and an overview of topical legal issues of surrogacy. The paper points out the fact that the surrogacy is not settled in the up-to–date legal regulation, especially in private law, which introduces major problems not only in the field of law, but also in the lives of persons. The surrogacy is discussed from the perspective of constitutional order, private law and possible criminal responsibility for the unauthorized use of human body. Conclusion is devoted to proposals de lege ferenda.
Surrogacy is (yet) the most risky assisted reproduction procedure. However, while health risks are the same as for routine assisted reproduction procedures, psychosocial, ethical and legal problems are much bigger. In order to reduce the probability of problems, the Section of Assisted Reproduction of the ČGPS ČLS prepared recommendations on who is acceptable as a surrogate mother and under what circumstances. She should have a recommendation from a lawyer, a psychologist, a psychologist, a gynecologist, a general practitioner, or another specialist. Our text is an analysis of whether the large number of experts sharing responsibility for the procedure will guarantee risk reduction. A phenomenon known as the "bystander effect" serves as a model. and Náhradní mateřství je (zatím) nejrizikovější procedurou asistované reprodukce. Zatímco ovšem zdravotní rizika jsou stejná jako u běžných procedur asistované reprodukce, psychosociální, etická a právní jsou výrazně vyšší. Aby snížila pravděpodobnost problémů, vypracovala Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS doporučení, koho a za jakých okolností akceptovat jako náhradní matku; k její osobě by se měl vyjádřit právník, psycholog, gynekolog, praktický lékař, případně další specialista. Náš text je analýzou, zda je velký počet odborníků sdílejících odpovědnost za proceduru zárukou snížení rizik. Jako model nám slouží jev známý pod názvem „efekt přihlížejícího“.