Bronz zlacený ohněm (71 cm): nahý Vulká (vousy), v pravici nůž, v levici zapálenou pochodeň, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Achátová kamej (3, 8 x 4, 2 cm): Aurora v chitónu, ve svěšené ruce drží kytici, v ruce před sebe zdvižené drží pochodeň, jede po obloze na voze taženém okřídleným koněm. Dole je přímořská lesnatá krajina, na moři loďky. and Fučíková 1997#, II/53
Růžová achátová kamej (3, 8 x 4, 2 cm): Aurora (podkasaný chitón se stuhou přes prsa) jede na voze taženém okřídleným koněm, v čele vozu sedí na oji kohout. V pozdvižené levici drží Aurora zapálenou pochodeň, ve svěšené pravici růže, které rozhazuje. Růže jsou ve vzduchu okolo vozu, věnec růží pověšený na korbě vozu) Dole krajina s řekou, v popředí muž na loďce., Prag um 1600#, II, č. 722 s. 242-243., and Stejný výjev je na rubu portrétní medaile (Hippolyta Gonzaga) od Jacopa da Trezzo z roku 1552 (Babelon 1922, tab. X/2). Kamej mohla být ve sbírce císaře Maxmiliána II., pasování je z let 1600-1606, kdy byla kamej v pražské sbírce Rudolfa II.
Tableau z ebenového dřeva s rytinami na slonovině (48, 5 x 62, 7): uprostřed dole znak habsburského císaře, nahoře říšské jablko a zkřížený meč se žezlem. Uprostřed desky je oválný výjev z Helikónu. Pod kašnou s Pégasem na vrcholu skupina Múz hrajících na hudební nástroje, ke kašně přistupuje Minerva (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty) a Juno (žezlo, dlouhé šaty). Napravo pavilon, v němž Múzy s globem, v pozadí průhled do krajiny s horami v pozadí. Nalevo deska s Martem (zbroj, meč. štít, u nohou kohout), napravo Mír (věnec na hlavě, v pozdviženépravici palmová ratolest, v pravizi pochodeň, zapaluje na zemi ležící zbraně a zbroj). V rozích desky s alegoriem živlů. Vlevo nahoře je Oheň: nahý Vulkán sedí na kovadlině s kladivem v ruce, obklopený děly a dělovými koulemi, před ním letí Amor (luk, šíp, toulec), na obloze Hélios na voze. Napravo nahoře Vzduch: nahý Merkur (okřídlená čapka, caduceus), troubí na trumpetu, okolo dechové nástroje, před Merkurem "Hommo Bulla", putto sedí na kouli a fouká mýdlové bubliny, v pozadí jeskyně, v níž ženy foukají sklo, nahoře nahá Juno (žezlo) na voze taženém pávy. Vlevo dole Voda: nahý Neptun (vousy, trojzubec) sedí na břehu moře, před ním ve vodě Amfitrité Tritón troubící na mušli. Vpravo dole: Země. Nahá žena sedí na hromadě plodů, před ní zemědělské náčiní, v pozadí pole, nad ním kopec s rotundou., Prag um 1600#, II, č. 739 s. 255-257., and Desku patrně objednal bavorský vévoda Vilém V. jako dárek pro císaře Rudolfa, z jehož sbírky dílo patrně pochází. Ikonografie desky navržená Sustrisem, dvorním malířem vévody Viléma V., byla inspirována úvodními verši Hésiodovy básně Zrození bohů (Theogoniá), kde jsou představeny Múzy tančící a zpívající na Helikónu. Deska píseň Múz ilustruje: z božstev, o kterých Múzy zpívají, jsou jako první zmíněni Jupiter, Juno a Minerva. Právě Juno a Minerva jsou zobrazeny uprostřed ústředního výjevu s muzicírujícími Múzami, ačkoliv se jinak společně neobjevují a Juno nebyla, na rozdíl od Minervy, s Helikónem nijak spojována. Minerva Juno k pramenu vede, což by mohla být narážka na Ovidiovo líčení o Minervině návštěvě Helikónu v Proměnách (5, 254-268). Jupiter na desce není zobrazen, ale jsou zde odkazy na císaře Rudolfa II. (dole císařský znak a nahoře insignie), čímž mohlo být naznačeno, že Múzy císaře opěvují jako druhého Jupitera. Výjevy v rozích jsou alegoriemi živlů, ale jejich uspořádání se zčásti kryje s pořadím božstev, o nichž podle Hesiodova textu Múzy zpívaly. Na desce je dole Neptun a Země a Hésiodův výčet témat, o nichž Múzy zpívaly, končí Oceánem a Zemí. Z neobvyklých motivů je třeba zmínit "Homo Bulla" (srov. Exemplum: Homo bulla est).
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Obraz (110 x 72 cm): polonahá Venuše drží před sebou vavřínový věnec, za nímž stojí Merkur (okřídlená přilba, caduceus) a vzhlíží k Venuši. Nalevo Amor leze na strom, napravo se druhý Ampor tiskne k Venuši, která ho schovává pod draperii. Amor u Venuše drží džbán, z něhož lije vodu na hořící pochodeň., Kaufmann 1988#, 20.42, and Význam obrazu patrně souvisí s vazbou mezi Merkurovou výmluvností a láskou, kterou zosobňuje Venuše. Inspirací mohla být Cartariho mytologická příručka, která vyšla poprvé v roce 1556, v níž byla převyprávěna příslušná pasáž z Plútarchových "Rad manželských" (Coniugalia preacepta). O ztotožnění Grácií s Peithó se Cartari dočetl v Pausaniově "Cestě po Řecku" (9, 35). Amor lijící vodu ze džbánu byl Amor Lethaeus, o němž psal Ovidius v básni "Jak léčit lásku" (Ov. rem. 549-560), o zobrazení léthejského Amora v umění 16. století srov. Kurz 1951.
Olejomalba na dřevě (96 x 110 cm): ženy uctívající zlatou sochu Cerery sedící na trůnu (koruna z klasů, roh hojnosti, odhalená ňadra). Socha je na kamenném soklu, na němž stojí obětní nádoby. Před sochou matrona s knihou, za ní stojí a klečí další obětnice (kadidelnice, kniha). V pravém dolním rohu klečí žena s košíkem plodů vedle snopů obilí. Za oltářem skupina žen okolo klečící ženy s obilím na míse. Před sochou a za sochou hořící pochodně na podstavci. Výjev je situován do přírodního rámce, nalevo v průhledu kruhový oltář a před ním skupina žen uctívající další sochu pod baldachínem, za toutp sochou trubači a standarta zakončená měsíčním srpkem. Nad sochou Cerery dva Amorové, jeden se zapálenou pochodní, druhý s lukem., Zlatohlávek 2009#, s. 175-6, O 37., and Obraz neilustruje žádný konkrétní antický text, i když identita hlavní kultovní sochy je jasně definovaná (koruna z klasů, roh hojnosti, dále zapálené pochodně, obilí na míse, snop obilí na zemi). Popisům kultu Cerery v antických pramenech rovněž odpovídá skutečnost, že se kultu účastní výlučně ženy.
Puncované zobrazení na okraji dole napravo: oblečená Venuše leží na zemi a spí, vedle leží a spí Amor, pod ním luk a toulec. Napravo Nymfa namáčí hořící pochodeň do pramene vody, Výjev je zasazen do krajiny., Irmscher 1999#, 125-126., and Všechny čtyři výjevy na okraji mísy demonstrují moc Amorovu. Výjev se spící Venuší a Amorem je ilustrací básně, kterou Christoph von Schallenberg napsal okolo roku 1590. Téma lze vysledovat až k byzantskému epigramu, který napsal Marianos v 6. století (Anthologia Graeca 9, 627). Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.