V tomto článku je prezentován stručný přehled možných zdrojů gastrointestinálního krvácení s riziky a úskalími jejich diagnostiky a terapie u osob vyššího věku. Článek poukazuje zejména na ty, které se vyskytují u starších významně častěji a mohou své nositele ohrožovat bezprostředně na životě. Dále je diskutována problematika průjmu u nemocných v kritickém stavu a pseudomembranózní kolitidy. Autoři poukazují na kritické situace, se kterými se může lékař pečující o seniory setkat běžně v každodenní klinické praxi. Rozebírají v tomto přehledném článku uvedenou problematiku z hlediska etiopatogeneze, klinického obrazu, průběhu, diagnostiky, léčby i prognózy s ohledem na zvláštnosti vyššího věku., The article provides a brief overview of possible sources of gastrointestinal bleeding in elderly patients and of the risks and issues related to their diagnosing and therapy. Among such sources, the authors lay stress on those with a significantly higher incidence in elderly patients and with imminent risk for the patients' life. Further discussed are issues of diarrhoea in critically ill patients and of pseudomembranous colitis. The authors bring attention to critical situations the physician providing medical care to senior patients will face in everyday clinical practice. The issues addressed in this synoptic article are discussed from the point of view of their pathogenesis, clinical picture, course, diagnosis, treatment and prognosis, bearing in mind the specific conditions of advanced age., Pavel Weber, Zdeněk Kala, Petr Dítě, Hana Kubešová, and Lit.: 29
Ve své práci přinášíme obecný pohled na farmakokinetické interakce antiepileptik ve stáří i jejich konkrétní příklady. Starší nemocní bývají léčeni pro více diagnóz a zpravidla užívají několik léků zároveň. Antiepileptika (AE) jsou těmto pacientům ordinována častěji, než se všeobecně soudí. Některá AE mají větší tendenci ke vzniku interakcí. Může tak dojít ke snížení účinnosti samotného AE nebo léku podávaného v kombinaci. V úvodu se podrobněji zaměřujeme na změny farmakokinetiky během stárnutí, které vysvětlují větší citlivost seniorů k lékovým interakcím. Níže jsou popsány zcela základní principy interakcí a faktory, které je mohou ovlivnit. Další text je věnován farmakokinetickým interakcím mezi jednotlivými AE a mezi AE a dalšími léky v kombinaci. Interakce mezi AE jsou znázorněny přehlednou formou v tabulce a s jednoduchým příkladem. Interakce s dalšími léky jsou uvedeny podrobně, v řazení podle zjednodušených skupin léků, a s přihlédnutím k jejich možné klinické relevanci. Na závěr je článek doplněn 2 kazuistikami farmakokinetických interakcí u našich starších pacientů s epilepsií, The article presents a general view of antiepileptic drug interactions in old age and their specific examples. Elderly patients often receive treatment for different diagnoses and take different drugs at the same time. Antiepileptic drugs (AEDs) are prescribed to such patients more often than generally believed. Some AEDs are more prone to interactions. This may result in a lower effect of a specific AED or of the drug administered in combination with it. The introductory part of the article focuses on the pharmacokinetic changes associated with ageing which are accountable for higher sensitivity of seniors to drug interactions. The text continues with a description of the basal principles of interactions and of the factors by which they can be influenced. The subsequent text deals with pharmacokinetic interactions between the different AEDs and between AEDs and other drugs with which they are combined. Interactions between AEDs are shown schematically in a table, including simple examples. Interactions with other drugs are shown in detail and in an order corresponding to simplified groups of drugs, with regard to their potential clinical relevance. The final part of the paper contains 2 case studies of pharmacokinetic interactions in our elderly patients with epilepsy., Tomáš Nežádal, Jiří Hovorka, Markéta Janicadisová, Michal Bajaček, and Lit.: 47
Článek shrnuje informace týkající se komplikací léčby tromboembolické nemoci se zaměřením na populaci seniorů. Ve věku nad 75 let je hluboká žilní trombóza 10krát častější než v 2. dekádě života. Přesná příčina není známa, ale je jisté, že se na tomto jevu podílí celá řada fyziologických i patologických procesů. V antikoagulační léčbě tromboembolizmů používáme nejčastěji antagonisty vitaminu K a hepariny. Krvácení je hlavní komplikací antikoagulační léčby. Málo častou, ale život ohrožující komplikací je heparinem indukovaná trombocytopenie (HIT), při které dochází k produkci protilátek proti komplexu destičkového faktoru 4 a heparinu. Pacienti s HIT nejsou ohroženi krvácením, ale naopak závažnými trombózami. Další vážnou komplikací je warfarinem indukovaná kožní nekróza, která je pravděpodobně způsobena rychlým poklesem inhibitorů koagulačního systému proteinu C a S po zahájení léčby. Výskyt osteoporózy je také zvýšený u pacientů na dlouhodobé antikoagulační terapii. Nové poznatky o cytokinu osteoprotegerinu upřesňují představy o patofyziologických mechanizmech vzniku heparinem indukované osteoporózy., There is presented current knowledge about complications of the treatment of thromboembolic disease in older people in this article. Incidence of deep vein thrombosis at persons older than 75 years is ten times more frequent than in the second decade of life. The exact etiology of this feature is unknown and the combination of various physiological and pathophysiological processes is present. Heparin and warfarin are used in the treatment of thromboembolism. Bleeding is the main complication of anticoagulation. Heparin Induced Thrombocytopenia (HIT) is infrequent in comparison with bleeding but it is potentially life-threatening disorder. HIT is caused by the production of antibodies against complexes of platelet factor 4 and heparin. Patients do not suffer from bleeding during thrombocytopenia but from thrombotic events. Another serious adverse reaction is warfarin skin necrosis that is caused probably by rapid decrease of anticoagulants protein C and S after the initiation of treatment. Osteoporosis is also more frequent at patients on long-term anticoagulation treatment. New research on the cytokoine osteoprotegerine elaborates the view on the pathophysiological mechanism of heparin induced osteoporosis., M. Šimkovič, J. Malý, O. Široký, and Lit.: 32
Nozokomiální nákazy (NN) představují světový problém. Původci NN jsou častěji grampozitivní koky stafylokoky na jednotkách intenzivní péče chirurgických oborů, hlavně kardiochirurgie. Stafylokoky jsou původci katetrových sepsí. Dále se uplatňují jako nozokomiální kmeny bakterie z rodu Enterobacteriaceae. U starších pacientů převládají nozokomiální kmeny Escherichia coU, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis. Většina nozokomiálních kmenů je multirezistentní, proto se komplikace způsobené nozokomiálními kmeny léčí obtížně, hlavně u starších lidí pro jejich rizikové faktory, multimorbiditu, trvalou léčbu mnoha léky vč. fyziologických i patologických změn, které ovlivňují farmakoterapii i terapii ATB. Nutné je předcházet nozokomiálním nákazám nejen u starších pacientů, kde NN představuje komplikaci klinického stavu, která i při dodržení všech zásad a opatření nemusí končit uzdravením., Nosocomial diseases (ND) represent a worldwide problem. The causal agents of ND very often are gram-positive cocci - staphylococci found at intensive care units of surgical departments, mainly of cardio surgery departments. Staphylococci are causal agents of catheter sepsis. Furthermore, members of the family enterobacteriaceae also act as nosocomial strains. The most frequent forms found in the elderly patients are nosocomial strains Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis. Most of the nosocomial strains are multiresistant, therefore complications caused by nosocomial strains are treated with difficulty. mainly in elderly patients because of many high risk factors, morbidity, permanent drug treatment including physiological and pathological changes that effect pharmacotherapy as well as ATB therapy. It is necessary to avoid nosocomial diseases not only in elderly patients, for whom ND represent complications of their clinical condition from which they do not always recover even if all rules and precautions are taken., Anna Jedličková, and Lit. 11
Přehledový článek pojednává o současných možnostech endoskopické terapie v pankreatobiliární oblasti včetně intervencí pod endosonografickou kontrolou. Invazivní zobrazovací metody postupně ustupují a ve diagnostických pozicích jsou nahrazovány metodami méně invazivními (CT, MRI). Nově zavedené terapeutické endoskopické postupy v pankreatobiliární oblasti redukují invazivitu klasických chirurgických metod a nalézají tak uplatnění u pacientů geriatrického věku a u pacientů, kteří jsou z hlediska klasického chirurgického řešení rizikoví., Ivo Novotný, and Lit.: 3
Incidence benigní hyperplazie prostaty řadí toto onemocnění mezi nejčastější v mužské populaci vůbec. Invaze na prostatě je u mužů nejčastějším výkonem po operaci katarakty a benigní hyperplazií prostaty onemocní každý muž starší 70 let se zachovanou sekrecí androgenů. Snaha o neinvazivní terapii je známa více než 2 000 let. Původní fytopreparáty a neselektivní alfa-inhibitory (Caine) s extrémním vlivem na systémový tlak vystřídala léčiva s vlivem na benigní hyperplazii prostaty a hypertenzi (doxazosin, terazosin) a následně nejmodernější skupina, jež tento vliv na systémový tlak výrazně potlačuje, až k hodnotám srovnatelným s placebem (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). Skupina inhibitorů adrenergního receptoru typu alfa-1 tvoří nejvýraznější terapeutickou skupinu (70?75 % na trhu), fytopreparáty standardně tvoří až 20 %. Jednotlivé preparáty ve farmakologických třídách jsou co do účinnosti plně srovnatelné a liší se pouze v procentu výskytu nežádoucích účinků, a tím i v možnosti využití v léčbě nejstarších pacientů. Pro molekulu tamsulosinu platí, že je nejbezpečnější farmakologickou variantou (rozuměj ve své třídě) u nemocných nad 65 let a kardiaků (Coffey). Totéž platí i pro ne alfa-adrenergní inhibitory, jako je mepartricin (inhibice enterohepatálního oběhu cholesterolu), Benign hyperplasia of the prostate ranks among the diseases with the highest incidence in the male population. Invasive interventions on the prostate are the second most frequent procedure performed in men after cataract surgery, and every man above 70 years of age with preserved androgen secretion has benign hyperplasia. Efforts to apply non-invasive therapy have been known for more than 2000 years. Original phytopreparations and non-selective ?-inhibitors (Caine) with extreme effect on the systemic pressure were replaced by drugs affecting benign hyperplasia of the prostate and hypertension (doxazosin, terazosin) and subsequently by the latest group of drugs which systematically suppress the effect on the systemic pressure to achieve values comparable with those for a placebo (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). The alfa-1 adrenergic receptor inhibitor group is the most widely used (70?75 % market share), while the standard share of phytopreparations is 20 %. The drugs forming part of the different pharmacological classes are fully comparable in terms of efficiency and only differ in the adverse event rate and thus in the potential for application in the oldest patients. The tamsulosin molecule is the safest pharmacological variant (i.e. within its class) in patients over 65 years and cardiac patients (Coffey). The same applies to non-alpha-adrenergic inhibitors such as mepartricin (inhibition of enterohepatic circulation of cholesterol)., Z. Veselský, and Lit.: 11
Výzkumný projekt "Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích", který řeší interdisciplinární tým Gerontologického centra Praha za podpory grantu IGA MZČR (č. NR 8488-3/2005), chce zhodnotit dopad cílené nefarmakologické intervence, kterou je skupinová reminiscenční terapie, na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v domovech důchodců. Měření vlivu reminiscenční terapie jako jediného faktoru v komplexním sociálním prostředí je metodologicky velmi náročné, spojené s rizikem nekontrolovaného ovlivnění výsledku. Řada studií přináší měření, která nejsou dostatečně přesvědčivá, nicméně naznačují trendy, které svědčí ve prospěch pozitivního vlivu reminiscence na projevy demence, na depresivitu, na chování, náladu a celkovou spokojenost seniorů se životem. Kvalitativní výsledky tyto trendy potvrzují. Studie Gerontologického centra Praha využívá souboru kvantitativních i kvalitativních metod, které navíc umožní sledovat vedle primárního cíle také různé aspekty života seniorů v institucích., The research project "Impact of reminiscence therapy on the health and quality of life of seniors living in elderly care institutions," carried out with the support of grant IGA MZCR (no. NR 8488- 3/2005) by the interdisciplinary team of the Prague Gerontology Centre, evaluates the impact of targeted nonpharmacological intervention, specifically group reminiscence therapy, on the health and quality of life of elderly clients living in retirement homes. The evaluation of the impact of reminiscence therapy as the only factor in a complex social environment places high demands on the methods applied, and involves the risk of the results being influenced by factors beyond control. A number of studies have supplied measurements which still leave some doubt, yet are indicative of trends bearing evidence of a positive effect of reminiscence on symptoms of dementia, depression, behaviour, mood and life satisfaction of elderly people. Such trends are confirmed by qualitative results. The study of the Prague Gerontology Centre draws upon a set of quantitative and qualitative methods which, in addition to the primary endpoint, allows for monitoring different aspects of life of seniors in elderly care institutions., Hana Janečková, Iva Holmerová, Hana Vaňková, Eva Dragomirecká, and Lit.: 38
Monoklonální gamapatie, ať už se jedná o benigní nebo maligní stavy, jsou prokazatelně rizikovým faktorem pro rozvoj venózního tromboembolizmu (VTE). Incidence VTE u monoklonální gamapatie nejasného významu (monoclonal gammapathy of undetermined significance ? MGUS) se podle dostupných dat pohybuje zhruba mezi 67 %, což je statisticky signifikantně více než je popisováno u populace bez MGUS. Maligní transformace MGUS a následná nutná cytostatická léčba riziko VTE dále signifikantně zvyšují. Do popředí moderní léčby mnohočetného myelomu se zejména u starších pacientů dostávají nové léky ze skupiny imunomodulačních látek (talidomid, lenalidomid), které hlavně v kombinaci s chemoterapií a kortikoidy zvyšují riziko VTE. Při kombinační léčbě talidomidem společně s kortikosteroidy je popisována až více než 20% incidence VTE. Lenalidomid v kombinaci s kortikosteroidy v některých studiích dosahuje až 75% incidence VTE. Patogenetický mechanizmus VTE u těchto stavů zůstává prozatím z větší části neobjasněn. Z těchto důvodů je nyní kladen důraz na efektivní tromboprofylaxi pacientů s MGUS, myelomem a zejména pacientů léčených moderními léky. Mezi základní strategie patří standardní tromboprofylaxe LMWH, což je v současné době jediná ověřená efektivní metoda. Hledají se ale nové alternativní postupy. Zkušenosti byly získávány s podáváním nízkodávkovaného warfarinu (1 mg/den), avšak tato strategie se ukázala jako neefektivní. Mezi nově zaváděné metody profylaxe VTE patří podávání kyseliny acetylsalicylové v dávce 80?325 mg/den. Nejlepší výsledky byly publikovány při jejím použití v profylaxi pacientů užívajících lenalidomid, kde při podávání salicylátů klesá incidence VTE až na hranici 1 %. Mechanizmus účinku zatím není objasněn, v současné době neexistuje randomizovaná studie srovnávající standardní profylaxi LMWH s kyselinou acetylsalicylovou. Na základě publikovaných dat se jeví tromboprofylaxe s použitím kyseliny acetylsalicylové jako možná alternativa u pacientů léčených lenalidomidem. Pro ostatní pacienty s MGUS či mnohočetným myelomem v současné době platí obecná doporučení, tj. při nutnosti tromboprofylaxe podávání LMWH ve standardních dávkách., Monoclonal gammopathies regardless their malignant or benign characteristics are considered as a risk factor for development of venous thromboembolism (VTE). Incidence of VTE in monoclonal gammopathies of undetermined significance (MGUS) varies among 6?7 % which is significantly higher rate than in population without MGUS. Malignant transformation of MGUS and cytostatic treatment furhther increase the risk of VTE. Recently several new drug groups have been introduced into treatment regimens of multiple myeloma. The group of immunomodulatory drugs (thalidomide, lenalidomide) especially when combined with corticosteroids carries the highest risk of VTE. The incidence of VTE in this combination can be uo to 20 %. In some studies lenalidomide with corticosteroids reach VTE incidence of 75 %. Pathogenetic mechanism of these events remains poorly understood. From the reasons mentioned above there is a big effor made to estabilish an effective thromboprophylaxis in patients with MGUS and multiple myeloma. Basic strategies include standard dose LMWH, which is the only method verified in the studies. Alternative methods are being evaluated. The low-dose warfarin regimen (1 mg/day) has been tried without success. New approach to prophylaxis VTE in patients treated with immunomodulatory drugs is administration of acetylsalicylic acid in doses 80?325 mg/day. The best results have been recently published in patients with multiple myeloma receiving lenalidomide. However no randomized controlled trial has been performed so far., J. Radocha, V. Maisnar, and Lit.: 12