Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní skupina klonálních onemocnění krvetvorné kmenové buňky, která se vyznačuje dysplastickými změnami prekursorů v kostní dřeni, periferní (pan) cytopenií a zvýšeným rizikem progrese do akutní myeloidní leukemie (AML). V terapii MDS byly dlouhodobě využívány především dvě základní modality: podpůrná péče nebo alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk (ASCT). V poslední době se však léčebné možnosti pro MDS nemocné významně rozšířily. Vedle konvenčně používané terapie se objevily nové léky a jejich kombinace, které mohou ovlivnit přirozený průběh choroby a prodloužit přežití. V klinické praxi nacházejí největší uplatnění hypometylační látky, imunomodulans lenalidomid (LEN) a moderní chelátory., Myelodysplastic syndromes (MDS) are heterogeneous group of clonal hematopoietic stem cell disorders characterized by dysplastic changes of bone marrow precursors, peripheral (pan) cytopenias and an increased risk of progression to acute myeloid leukemia (AML). Two basic therapeutic approaches were used in the treatment of MDS: supportive care or allogeneic stem cell transplantation (ASCT). Nowadays the treatment options for MDS patients has significantly expanded. In addition to conventional treatment there are new drugs and their combinations which may affect the natural history of the disease and prolong survival. In the clinical practice hypometylating agents, immunomodulatory drug lenalidomide (LEN) and modern chelators are used., Eva Kadlčková, Peter Rohoň, and Literatura
Incidence benigní hyperplazie prostaty řadí toto onemocnění mezi nejčastější v mužské populaci vůbec. Invaze na prostatě je u mužů nejčastějším výkonem po operaci katarakty a benigní hyperplazií prostaty onemocní každý muž starší 70 let se zachovanou sekrecí androgenů. Snaha o neinvazivní terapii je známa více než 2 000 let. Původní fytopreparáty a neselektivní alfa-inhibitory (Caine) s extrémním vlivem na systémový tlak vystřídala léčiva s vlivem na benigní hyperplazii prostaty a hypertenzi (doxazosin, terazosin) a následně nejmodernější skupina, jež tento vliv na systémový tlak výrazně potlačuje, až k hodnotám srovnatelným s placebem (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). Skupina inhibitorů adrenergního receptoru typu alfa-1 tvoří nejvýraznější terapeutickou skupinu (70?75 % na trhu), fytopreparáty standardně tvoří až 20 %. Jednotlivé preparáty ve farmakologických třídách jsou co do účinnosti plně srovnatelné a liší se pouze v procentu výskytu nežádoucích účinků, a tím i v možnosti využití v léčbě nejstarších pacientů. Pro molekulu tamsulosinu platí, že je nejbezpečnější farmakologickou variantou (rozuměj ve své třídě) u nemocných nad 65 let a kardiaků (Coffey). Totéž platí i pro ne alfa-adrenergní inhibitory, jako je mepartricin (inhibice enterohepatálního oběhu cholesterolu), Benign hyperplasia of the prostate ranks among the diseases with the highest incidence in the male population. Invasive interventions on the prostate are the second most frequent procedure performed in men after cataract surgery, and every man above 70 years of age with preserved androgen secretion has benign hyperplasia. Efforts to apply non-invasive therapy have been known for more than 2000 years. Original phytopreparations and non-selective ?-inhibitors (Caine) with extreme effect on the systemic pressure were replaced by drugs affecting benign hyperplasia of the prostate and hypertension (doxazosin, terazosin) and subsequently by the latest group of drugs which systematically suppress the effect on the systemic pressure to achieve values comparable with those for a placebo (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). The alfa-1 adrenergic receptor inhibitor group is the most widely used (70?75 % market share), while the standard share of phytopreparations is 20 %. The drugs forming part of the different pharmacological classes are fully comparable in terms of efficiency and only differ in the adverse event rate and thus in the potential for application in the oldest patients. The tamsulosin molecule is the safest pharmacological variant (i.e. within its class) in patients over 65 years and cardiac patients (Coffey). The same applies to non-alpha-adrenergic inhibitors such as mepartricin (inhibition of enterohepatic circulation of cholesterol)., Z. Veselský, and Lit.: 11
Na základě provedených studií je doloženo, že prevence žilní trombózy na interních, chirurgických, onkologických a neurologických odděleních je prospěšná a významně snižuje incidenci trombotických komplikací, včetně mortality na plicní embolii. Bylo prokázáno, že četnost a riziko trombózy stoupá i s věkem, a to hlavně v kombinaci s některými rizikovými faktory, hlavně snížením mobility, anamnézou prodělané VTE, akutním srdečním selháním, chronickými otoky na dolních končetinách a plegií dolních končetin. Stratifikace významných nezávislých rizikových faktorů u starších subjektů by měla vést k podávání preventivních dávek nízkomolekulárního heparinu, eventuálně nefrakcionovaného heparinu, a být tak nejúčinnějším způsobem prevence žilního tromboembolizmu i u těchto subjektů v nemocniční i ambulantní praxi., Clinical trials have confirmed the efficacy of deep venous thrombosis prophylaxis in internal medicine, surgery, oncology and neurology departments. It significantly reduces an incidence of thrombotic complications including mortality from pulmonary embolism. It has been confirmed that there is an increase in frequency and risk of thrombosis with age, especially in combination with certain risk factors like reduction in mobility, history of DVT, acute heart failure, chronic edemas and paralysis of lower limbs. Stratification of significant and independent risk factors in elderly should support the use of prophylactic doses of low molecular weight or, alternatively, unfractionated heparin. It appears to be the most effective way of venous thrombembolism prophylaxis in those patients both in hospital and ambulatory clinical practice., and O. Široký, J. Malý