The article aims to specify the different position of soups in gastronomic schemes and eating habits in the Balkans and Central Europe. It derives the essence of this status from the socio-cultural circumstances determined by the long-term affiliation of the national communities to multinational states formations, such as the Ottoman Empire and the Habsburg Monarchy. In both geocultural spheres, among other phenomena of everyday life became familiar the specifics of gastronomic culture. The culinary paradigms in both parts of Europe have undergone obviously differences, which can also be illustrated by the example of soups. They are becoming special case studies presenting the broader culinary context. However, in the context of nation building processes in the 19th and partly in the 20th century, there has been a collective shared effort to adapt the attributes of everyday life to the national ideology that is symptomatic for both the 'Ottoman Balkans' and the 'Habsburg Central Europe'. At the centre of attention are identification models whose spectrum shows symbolic and factual differences in the involvement of soups in the gastronomic practice of the Balkan and Central European cultural contexts. and Stať si klade za cíl specifikovat rozdílné postavení polévek v gastronomických schématech a stravovacích návycích na Balkáně a ve střední Evropě. Podstatu tohoto statutu odvozuje od sociokulturních poměrů determinovaných dlouhodobou příslušností sledovaných etnických společenství do mnohonárodnostních státních útvarů, jakými byly Osmanská říše a Habsburské monarchie. V obou geokulturních sférách zdomácněly mezi jinými fenomény každodenního života také specifika gastronomické kultury. Kulinární paradigmata v obou částech Evropy doznala zjevné rozdíly, jež lze ilustrovat i na příkladu polévek, které se stávají zvláštními případovými studiemi ilustrujícími širší kulinární souvislosti. V souvislosti s národotvornými procesy v 19. a částečně i 20. století se však projevila kolektivně sdílená snaha atributy každodenního života přizpůsobit utvářené národní ideologii, jež je symptomatická pro "osmanský Balkán" i "habsburskou střední Evropu". V centru pozornosti tak stojí identifikační modely, v jejich spektru vystupují symbolické i faktické rozdíly v zapojení polévek do gastronomické praxe balkánských a středoevropských kulturních kontextů.
Studie se zabývá metodologickými a komparatistickými souvislostmi počítačových her jako rozvíjejícího se druhu narativní komunikace. Procesuálnost a interaktivnost počítačové hry umocňují působivost fikčních světů realizovaných hraním. To zvýhodňuje počítačové hry oproti příběhové literatuře a dalším narativním druhům. Příběhová látka dosavadních počítačových her se vyznačuje převahou anglo-americké a keltsko-germánské agendy, hry zpracovávající středoevropskou látku zatím chybějí. and The paper deals with methodological aspects of the comparative study of computer games as a developing form of narrative communication. The impact of fictional worlds materialised through a computer game is enhanced by the game's progressional and interactive features. This is what gives computer games obvious advantage over stories and other narrative genres. The subject matter of the existing computer games is predominantly of Anglo-American and Celto-Germanic provenience; computer games on Central European themes have admittedly been in short supply so far.
Studie se zabývá vymezením a periodizací národního obrození jako složitého procesu formování moderní národní (občanské) společnosti. Zároveň usiluje postihnout vzájemné spojitosti mezi historickým (fáze vědeckého zájmu, národní agitace a masového charakteru) a literárněvědným členěním českého národního obrození podle návaznosti literárních směrů (klasicistní, preromantické, romantické a realistické období). Za nejvýznamnější směr pro konstituování moderní společnosti a uměleckou reflexi jejích problémů považuje romantismus, který v českém kontextu (typ tzv. malého národa s nekontinuální politickou a kulturní tradicí) přichází opožděně, s fázovým posunem a v žánrově modifikované podobě (např. žánr veršovaného románu v středoevropském kontextu nahrazuje funkci moderního románu, který nastupuje až s kritickým realismem koncem 19. století). Studie se rovněž věnuje oscilaci romantismu s realistickými tendencemi v 50. a 60. letech 19. století, která ovlivnila genezi a tvorbu májovské generace. Tato oscilace, která byla domácí historiografií hodnocena jako esteticky a hodnotově pokleslý fenomén, se v české literatuře projevovala až do nástupu moderních směrů koncem 19. století. Studie nastoluje požadavek interdisciplinární a komparativní literární historie, která by byla v souladu s "ingresivní" koncepcí literárních dějin (M. C. Pope a J. Neubauer): prostřednictvím "uzlových" bodů – "prostorových metafor" (v našem případě rok 1848) zachytit středoevropské národní obrození jako celistvý celek s množstvím přerušení, odboček, zlomů a absencí. and The paper's aim is to provide a workable definition and periodisation of the National Revival as a complex process of forming a modern (community-based) nation, and to discern mutual relations between the historical and literary approaches to such a division; of the two, the former involves the phases of scholarly interest, of national exhortation, and of mass appeal, while the latter divides the Czech National Revival into periods according to the successive literary movements (Classicism, Pre-Romanticism, Romanticism, and realism). Crucial influence on the building of a modern society and on the artistic reflection of its problems is attributed to Romanticism, which in the Czech context (i.e. in a small nation with broken political and cultural traditions) was delayed, lagging behind and practising genre modification (for example the verse romance performed in Central Europe the function of modern novel, which consequently did not appear on the local literary scene until realism took root late in the 19th century). The study also explores the fluctuation between Romanticism and realistic inclinations during the 1850s and 1860s, which influenced the origin and creations of the "Máj generation". Regarded as a trashy genre of low worth and poor aesthetic value by local historiographers, this vacillation was not an uncommon occurrence until modern movements gained strength in the late 1900s. Finally, the paper formulates a proposal for an interdisciplinary and comparative literary history, which, in harmony with the "ingressive" concept of literary history (M. C. Pope and J. Neubauer) and with the help of "crucial" links - "space metaphors" (in this case employing the year 1848) – would endeavour to give a faithful representation of Central European National Revival as a complete unity comprising numerous interruptions, digressions, breaks and vacancies.
Příspěvek pojednává o maďarských koncepcích střední Evropy a ukazuje na jisté maďarsko-slovenské vazby. Myšlenka velkého Uherska, které zahrnuje rovněž Slovensko, sloužila jako pozitivní příklad koexistence různých národů uvnitř multietnického uherského státu. V kontextu literární vědy vznesli maďarští komparatisté otázku střední Evropy jako vědecký problém (S. Eckhardt, G.M. Vajda, G. Hegedüs, G. Kemény, J. Hankiss aj.). V 80. letech 20. století koncept střední Evropy oživili inteletuálové, většinou disidenti a spisovatelé z bývalého Československa, Polska a Maďarska. Kromě Kunderova eseje Tragédie střední Evropy (1984) to byl zvláště G. Konrád, jenž ve své práci Antipolitik. Mitteleuropäischer Meditationen (1985) spojil středoevropskou identitu se skepsí a ironií, jakož i kulturní a politickou přináležitostí k Západu. and The paper deals with the Hungarian conception of central Europe and indicates some HungarianSlavonic relationships. The idea of great Hungary, which included also Slovakia, served as a positive example of coexistence of various nationalities within the multiethnic Hungarian state. In the context of literary studies, Hungarian comparatists have raised the question of central Europe as a scientific problem (S. Eckhardt, G.M. Vajda, G. Hegedüs, G. Kemény, J. Hankiss, etc.). In the 1980s, the concept of central Europe was revived by the intellectuals, mostly the dissidents and writers from the then Czechoslovakia, Poland and Hungary. Alongside M. Kundera's essay The Tragedy of Central Europe (1984), it was especially G. Konrád who in his Antipolitik. Mitteleuropäischer Meditationen (1985) associated the central-European identity with scepticism and irony as well as with its cultural and political belonging to the West.
The author of the present article deals with the crucial and topical problems concerning both the history and theory of national literatures and the comparative studies and their methodology in general. Commenting upon the volumes of the History of the Literary Cultures of East-Central Europe the author arrives - apart from the general positive evaluation of this scholarly attempt - at several critical conclusions which even appear in the title of the immense project - "literary cultures" and "East-Central Europe". He starts with the basic meaning of comparative literary studies and with a certain tension between the supranational and national literary structures in their both diachronous and synchronous partial and general (universal) aspects. He accentuates the necessity to be very careful and take into account not only contemporary, topical state of things, the contemporary more or less political status of literature, but also the diachronous structures which emerge from the deep basis of mentalities and cultures of the past. He comes to the conclusion that it is necessary to apply neither a strictly historical approach and to transfer the past situations into the current position nor to modernize the past. In this sense he gives several examples and samples typical of these manipulations. There cannot be definite conclusions, but only basic principles oscillating between universal and specific points of view in the form of a decalogue: 1) The various methods of comparative studies are useful for the study of Central Europe only if implementing the principles of area, territorial or zonal, cultural, religious and political studies, but preserving the philological core of the entity as the key-factor. 2) It is inevitable to study not only coincidences and similarities, but, above all, divergencies and resistances which are often methodologically more prolific. 3) Central Europe is more a spiritual or cultural than a geopolitical entity. 4) It si useless to serve political purposes. One of the relic of this thinking is the term Ostmitteleuropa (East Central Europe). Such an entity has never existed, it is a factual, purpose-built construct such as, for example, West and East Balkans. 5) It is necessary to regard the remnants of the Cold War as false and harmful like the assertion that Prague is situated in the East and Helsinki in the West, or Dresden lies in Central Europe while Cheb (German Eger, from Latin Egra) in the East Central Europe (Ostmitteleuropa). See the selected Central European bibliography in the volume Litteraria Humanitas XI. Crossroads of Cultures: Central Europe, Kreuzwege der Kulturen: Mitteleuropa, Křižovatky kultury: Střední Evropa, Перекрестки культуры: Средняя Европа. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, Brno 2002, editor: Ivo Pospíšil). 6) The keys to the Central European entity are rather would-be marginal undercurrents and outsiders. Thus it is recommendable to study these phenomena which do not form the mainstream in Central European national literatures (religiously oriented cultural/literary streams and currents, e. g. Catholic Modernism, traditionalism, rural literature, utopian and anti-utopian literatures, conservatism of all strands, regressive trends, static literary structures, naive art, children's literature, mass literature/Trivialliteratur, genres of virtual authenticity etc.). 7) While studying the literature of Central Europe, it is useful to start from comparing the transformations of literary genres. 8) It is recommendable to avoid the danger of the prevelant impact of shallow, but nowadays fashionable subjects and approaches, such as the pure focus on the internet, mass media, sexual deviations, social or domestic violence, gender studies, political correctness etc. 9) To study Central Europe also means the implementation of the so-called invaders, i. e. crucial outer stimuli, such as the impact of French, Anglo-American and Scandinavian cultures, the problem of immigration and emigration, the impact of East Slavs in general and the Russians in particular, the impact of Balkan and Asian elements, non-Christian religions etc. 10) It si inevitable to avoid the exaggeration of Western cosmopolitan conceptions of literature in the axiological sense according to the thesis: "The less national, the better."
Autor přítomného příspěvku činí několik poznámek k trilogii Pétera Nádase Paralelní příběhy v kontextu středoevropského kulturního prostoru. Komentuje tzv. ruskou stopu, tj. impakt poetiky ruského klasického románu a modernistické a postmodernistické přístupy, stejně jako sexualitu, napětí mezi plynutím a událostí, umělecký detail a komplementární rozpor láska – smrt. Nádasova trilogie je tu chápána jako typický příklad dvojí enklávnosti středoevropských spisovatelů. and The author of the present contribution makes some remarks about Péter Nádas's trilogy Parallel Stories in the context of Central European cultural space. He comments upon the so-called Russian trace, i. e. the impact of the poetics of the Russian classical novel, and modernist and postmodernist approaches as well as sexuality, the tension between the passing and the event, the artistic detail and the complementary contradiction love – death. Nádas's trilogy is understood as a typical example of the double enclave character of Central European writers.
V letech 1953–1957 hrál klíčovou roli ve spolupráci exilových analytiků nad tématem sebeosvobození zemí střední Evropy a zformování neutrálního pásma v tomto prostoru Hubert Ripka. Úzce s ním spolupracoval maďarský diplomat Pál Auer. (S Ripkou se znali již od 30. let.) na přelomu 60. a 70. let v nových podmínkách rozvíjení détente sehrál roli hlavního koordinátora exilových analytiků a hlavního redaktora v novém programu neutralizace střední Evropy právě P. Auer. and In 1953–1957, Hubert Ripka played a key role among exile analysts who co-operated on plans on self-liberation of central Europe and the formation of a neutral zone in this area. Hungarian diplomat and his acquaintance since 1930s, Pál Auer was his close co-worker. Around 1970, under the new détente conditions, it was Pál Auer who took over the part of the main co-ordinator of exile analysts and the main perpetrator of the new programme of neutralization of Central Europe.
The paper specifies the notion of Central Europe in Czech, Polish and Hungarian comparative studies, delimiting the maximalist and the minimalist approaches which identified Central Europe with the area between the Atlantic, the North Sea and the Urals, or with the Habsburg Empire, respectively. Furthermore, it evaluates the three-volume project of M. Cornis-Pope and J. Neubauer et al., History of the Literary Cultures of the East-Central Europe: Junctures and Disjunctures in the 19th and 20th Centuries I-III (Amsterdam - Philadelphia, 2004-2007) which introduces, using the typological method of historical-geographical modelling, the concept of East-Central Europe.