Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Nástropní malba nad vstupním schodištěm. Figurální scéna v krajině. Uprostřed kompozice oblak, na něm vůž tažený jeleny. Kolem vozu psi, putti s lesními rohy, pochodněmi a vavřínovým věncem. Na zemi putti s ulovenými zvířaty a ptáky. Ve voze sedí ženská postava s kopím v ruce (Diana), vedle za ní a dole u vozu další ženská postava (nymfy), za vozem letící okřídlená postava., Poche 1978#, s. 403., and Tříska 1986#, s. 130.
Malba na aversu vějíře: Minerva (přilba, gorgoneion, štít, kopí) na oblaku (sova), snáší se k Apollónovu chrámu, před nímž jezírko s vodotryskem. Z chrámu vychází Apollón (plášť, lyra, toulec), okolo pět Múz. Múza napravo hraje na strunný nástroj. V průhledu krajina s horami, na obloze Pégasos. Kartuše s Minervou a Apollónem je lemována na obou stranách menšími kartušemi, v levé dvojice Amorů se zapálenými pochodněmi, v pravé dvojice Amorů napíná luk. and Vlnas 2001#, 108 č. I/2.134.
V zámecké zahradě nika se sochou Amazonky, u boku toulec, opírá se o oštěp, na zemi u její levé nohy leží přilba, u její pravé nohy lehký štít (pelta)., Spinola 1999#, s. 48 č. 59., and Podle antické řecké sochy Amazonky (typ Mattei) z let 440-430, známé z antických římských kopií, náchodská socha je kopií sochy ve Vatikánských muzejích (Museo Pio Clementino, La galeria delle statue), která byla ve sbírce Mattei přinejmenším od roku 1613. Originál bývá připisován Feidiovi a akce Amazonky je různě interpretována (po zranění se opírá o kopí, naskakuje na koně nebo odstrkuje loď bidlem).
Olejomalba na alabastru (14, 4 x 10, 3 cm): císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj, žezlo v levici) sedí na trůnu, vedle něho orel., před ním turecký turban Císař ukazuje dopředu na skupinu zajatců, z ním vztyčená kopí císařské armády. Za Augustem stojí personifikace Říma (přilba, plášť, kopí), za ní prapor a standrata s orlem. Z nebe přilétá k císaři Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus) s olivovou ratolestí a palmovým listem v pravici. Vpravo nahoře znamení Kozoroha., Kaufmann 1988#, I/44., Jacoby 2000#, č. 58 str. 178-180., and Na druhé straně alabastrové desky je portrét císaře Rudolfa II., který je tak definován jako druhý císař Augustus. Augustus je identifikován znamením Kozoroha, hlavním pramenem tu byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus znamení Kozoroha propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995). To byl také důvod, proč Rudolf II. Kozoroha přijal za svůj emblém, ačkoli se pod tímto znamením nenarodil. Podobně jako na Sadelerově rytině podle ztraceného Aachenova obrazu z roku 1603 byla i symbolika tohohoto Rudolfova portrétu ovlivněna slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. "Gemma Augustea" byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Z kameje Aachen převzal postavu císaře sedícího na trůně, vedle něhož je orel, personifikaci Říma, zajatce a znamení Kozoroha na nebi, ale zobrazení bylo aktualizováno a zajatci byli na Aachenově malbě charakterizováni jako Turci.
Olej na dubovém dřevě (86,5 x 61,3 cm): nalevo Diana (srpek nad čelem, šaty s výstřihem, oštěp), ukazuje na psa ořed sebou, kterého drží na vodítku putto. Napravo sedí na zídce Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty), drží hrozen vína, v levé ruce má zlatou konvici a misku. Vedle Bakcha sud, před ním na zemi zlatá konvice s thyrsem a košík s vínem. Výjev je sutuován do parku, v pozadí drobná architektura se štítem., Zlatohlávek 2009#, s. 169, O 34.., and Obraz pochází buď z české nebo polské soukromé sbírky. Diana a Bakchus nebyly obvyklá dvojice mýtických postav, výjev dává smysl jenom jako alegorie Podzimu, v níž Diana odkazuje na honební sezónu a Bakchus na vinobraní. Obraz tvoří protějšek k Jaru (Nürnberg, Flora a Venuše).
Kresba lustru, na vrcholu Aktaión s jelení hlavou v antikizujích loveckých šatech, šavle u pasu, přes rameno oštěp, okolo něj psi. Lustr je po obvodu zdobený jeleními hlavami. and Fučíková 1997#, II/280
Freska v kartuši: v jezírku se koupe skupina nahých dívek, uprostřed je dívka se srpkem měsíce nad čelem - Diana. Proti nim do jeskyně nahlíží lovec (oštěp) se dvěma psy - Aktaión. Nymfy jsou zděšeny, jedna z družek se Dianu pokouší zahalit. Výjev je situován do prostředí lesní jeskyně s jezírkem. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu (kopí, luk, toulec). and Kompozice převzata z obrazu Marcantonia Franceschini z let 1692-1700. Franceschini se inspiroval Heintzovým obrazem z doby okolo roku 1600 (Wien, Diana a Aktaión), který Werle mohl znát ze Sadelerovy rytiny (srov. Miller 1991, s. 72). Z Heintzovy kompozice, která byla velmi často napodobována, se do Werleho nástěnné malby dostala Diana, která se předklání, aby mohla nabrat vodu do dlaně, dále postava pololežící Nymfy v popředí a umístění Aktaióna do středu zadního plánu.
Monochromní freska: Diana uprostřed skupiny Nymf (oštěpy a luk) se psem pozoruje s odmítavým gestem obou rukou Kallistó, které družky zdvihají oděv nad těhotným břichem. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné.