Tento článek usiluje o systematický popis teorie stylů myšlení a myšlenkových společenství polského mikrobiologa Ludwika Flecka. Článek se zabývá výchozím bodem jeho teorie: případovou studií tzv. Wassermanova testu. Následně je Fleckova teorie prezentována nejprve ve světle Struktury vědeckých revolucí Thomase Kuhna . Jsou zaznamenány některé podobnosti mezi oběma mysliteli (např. užívání konceptu nesouměřitelnosti, odkazy ke gestalt psychologii, předpoklad teoretické zatíženosti pozorování, pohled na vědeckou literaturu). Přesto se Fleckova stanoviska od Kuhnových v některých důležitých ohledech liší (např. názory na stabilizaci, ve Fleckově teorii nepřítomnost konceptu analogického k vědeckým revolucím). Na rozdíl od převládajícího názoru tyto rozdíly zamezují tomu, aby byl Fleck považován za předchůdce Kuhna. Z těchto důvodů tento článek zmiňuje také možnost prezentovat Fleckova stanoviska v jiném kontextu, jenž je pokládán za prospěšnější, a kterým je francouzská epistemologie (např. Canguilhem, Hacking)., The present paper aims at describing systematically the theory of thought-styles and thought-collectives of Polish microbiologist Ludwik Fleck. The paper describes its starting point: case study of the so-called Wasserman test. In what follows, Fleck’s theory is presented at first in the light of The Structure of Scientific Revolutions by Thomas Kuhn. Some similarities between the two thinkers are pointed out (e. g. the use of incommensurability concept, the reference to gestalt psychology, the theory-ladenness of observation, the view on scientific literature). Yet Fleck’s views diff er from Kuhn’s in some important respects (e. g. the views on stabilisation, the absence of counterpart of scientific revolutions in Fleck’s theory). Contrary to the prevailing view, these differences preclude consideration of Fleck as a forerunner of Kuhn. For this reason, the present paper mentions also possibility of presentation of Fleck’s views in another context which is deemed more helpful: French epistemology (e. g. Canguilhem, Hacking)., and Jindřich Černý.
Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století (Merton) se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím časem nabývat na síle (až po nedávný bloorovský a latourovský obrat). V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií., This study focuses on various forms of sociological accounts and understandings of science. It demonstrates that as an explanatory topic science enters the field of sociology together with the Enlightenment's idea of progress, which is then followed up by Auguste Comte in the early 19th century. However, it had taken many decades before sociologists were able to free themselves of " historicist" ways of thinking, which can easily be traced in Comte's and Marx's writings. Since the 1930s, science has become a distinct research topic within sociology (with Robert K. Merton as a leading figure) that is nowadays more and more in the centre of systematic disciplinary interest (with David Bloor or Bruno Latour as leading figures). In the final parts, the author inquires into the arguments against science and associates these arguments with the transformations of societies. Also the role of sociological metatheory is aligned with the prospects of socio- logical accounts of science., and Miloslav Petrusek.
The article surveys the ways science was thematized as a sociological subject. It starts with the reflections on knowledge and science in the Enlightenment, further reviews the main contributions of Comtean philosophy and sociology of science, stresses Merton’s role in making the traditional sociology of knowledge open to empirical research, and traces the subsequent development of the field: the progress of quantitative analyses and ethnographic researches of science, the Kuhnian turn towards historicizing and Foucaultian turn towards the politics of science, the evolution of cognitive sociology of science, as well as the inspirations drawn from works of Bloor, Barnes, and Latour., Miloslav Petrusek., and Obsahuje bibliografii
Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy",, za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat; a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Lau-danovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy., In 1983, Larry Laudan considered the demarcation problem, i.e. the demarcation between "science” and "pseudoscience”, as an irrelevant philosophical pseudoproblem, and the terms "scientific” and "pseudoscientific” as empty notions, which should be removed from our vocabulary. This paper challenges this statement by proposing arguments supporting the view that 1) the demarcation between science and pseudoscience represents an important problem deserving a serious attention, and that 2) a possible way to its solution has been opened by recent social studies of science. Their approach is based on understanding science as a "form of life” and the demarcation criterion as a dynamic cluster of characteristics, which cannot be defined exactly, but nevertheless can be examined via sociological analysis of scientific practice. The paper demonstrates the specifics of the sociological approach with regard to its methods and proposed solutions on selected exemplar studies, and evaluates its possibilities and limits for philosophy of science., and Libor Benda.