Riziko náhlé srdeční smrti u pacientů po infarktu myokardu je zvýšeno v přítomnosti abnormalit komorové repolarizace. Cílem studie je hodnocení QT dynamicity ? vztahu QT/RR ? u pacientů po infarktu myokardu a její přínos k rizikové stratifikaci náhlé srdeční smrti. Metody: Soubor tvořili pacienti s diagnózou akutního infarktu, kterým byl 48?72 hod po infarktu myokardu proveden dlouhodobý EKG záznam (MARS Unity Workstation, GE Medical Information Technologies). Vyřazovacími kritérii byla oběhová nestabilita, umělá plicní ventilace, blokáda levého raménka Tawarova, fibrilace síní, stimulovaný rytmus. Analýza QT dynamicity byla prováděna softwarem QT Guard (GE Medical Information Technologies). Závislost QT/RR je vyjádřena lineární regresí jako rovnice přímky QT = aRR + b. Parametr ?a? je označován jako ?slope? (strmost). Výsledky: Holterovský záznam s hodnotitelnou QT dynamicitou byl získán od 215 pacientů. V průběhu 6měsíčního sledování 2 pacienti zemřeli a další byl úspěšně resuscitován pro primární fibrilaci komor. Půlroční mortalita resp. mortalita + resuscitace byla 0,9 %, resp. 1,4 %. Statistické vyhodnocení tedy není možné. Hodnoty parametru ?slope? byly u 3 uvedených jedinců 0,333, 0,249 a 0,342. Závěry: Vzhledem k nízké mortalitě moderně léčených pacientů po infarktu myokardu nelze ve střednědobém sledování zhodnotit přínos QT dynamicity pro rizikovou stratifikaci. Limitací metody je nutnost značné selekce pacientů vhodných k provedení analýzy a závislost na odpovídající přístrojové technice., Tomáš Novotný, M. Šišáková, A. Floriánová, and Lit. 17
Nesteroidní antiflogistika (NSA) patří mezi nejčastěji předepisovaná a ve volném prodeji kupovaná léčiva. Léky ze skupiny NSA užívají zejména lidé vyššího věku s častějším výskytem bolestivých stavů vyvolaných degenerativními změnami pohybového aparátu. NSA samostatně nebo v kombinaci s jinými léky mohou mít nežádoucí účinky, které zasahují do různých systémů, z nichž nejvýznamnější je působení na gastrointestinální trakt. Míra rizika nežádoucích účinků NSA stoupá s věkem. Věk nad 65 let představuje jeden z klíčových rizikových faktorů. Rizikovým faktorem je nejen věk a jeho biologické souvislosti, ale také polymorbidita a polypragmazie, které ho provázejí. U seniorů je účinnost protektivních mechanizmů snížena v důsledku změn podmíněných věkem, a to zejména změn ve splanchnické oblasti; uplatňují se však i další změny ve farmakokinetice léčiv, například změna distribuce, metabolizmu a vylučování léčiv. Problém je umocněn i tím, že ve věkové skupině nad 65 let se zvyšuje procento pacientů podstupujících antiagregační léčbu kyselinou acetylsalicylovou, zvyšuje se podíl pacientů na antikoagulační léčbě a vyšší je i procento pacientů, kteří dlouhodobě užívají antidepresiva. Žaludeční komplikace léčby NSA jsou relativně časté, ale lze jim do značné míry předejít. U každého pacienta, a zvláště pak u pacientů v seniorském věku, je třeba individuálně zvažovat klinickou indikaci NSA a vyhodnocovat riziko komplikací léčby, zvážit přínos a rizika užívání ASA, případně jejich kombinací, a zvažovat profylaxi inhibitory protonové pumpy., Bohumil Seifert, and Lit.: 11
Ateroskleróza je ovlivněna systémovými rizikovými faktory: arteriální hypertenze, dyslipidemie, diabetes mellitus a kouření. Vyskytuje se však v predilekčních lokalizacích, což ukazuje na působení lokálních hemodynamických vlivů. Hlavním lokálním hemodynamickým faktorem je smykové napětí, působící tangenciálně na povrch endotelu. Důsledky působení smykového napětí na endotel jsou dány jeho směrem velikostí, ale i místní geometrií cévy a charakterem toku. Smykové napětí ovlivňuje expresi v endotelových buňkách a jejich fenotyp. Referát pojednává o vlivu smykového napětí na funkci endotelu, formování aterosklerotického plátu, cévní remodelaci ve společné karotidě., Eva Chytilová, Jan Malík, and Lit. 32
Pacientov s chronickým zlyhávaním ľadvín dnes pribúda a títo pacienti majú 10?20krát zvýšené riziko vzniku a progresie kardiovaskulárnych chorôb. Zvýšené kardiovaskulárne riziko u týchto pacientov nie je úplne vysvetliteľné tradičnými rizikovými faktormi, ktoré boli určené počas Framinghamskej štúdie. Naopak hovorí sa o takzvanej reverznej epidemiológii, keď výskyt obezity a hyperlipoproteinémie je asociovaný so zvýšeným prežívaním u týchto pacientov. Zvýšené riziko sa dnes vysvetľuje takzvaným MIAC syndrómom (malnutrition, inflammation, atherosclerosis, calcification) prítomným u pacientov s chronickým ochorením ľadvín (chronic kidney disease). V poslednej dobe pribúda novej evidencie o rôznych cirkulujúcich molekulách asociovaných s aterosklerózou, ktorých plazmatické hladiny sú znížené, či zvýšené u týchto pacientov a ktoré sú v určitom vzťahu k syndrómu MIAC a progresii aterosklerózy. Klinické ovplyvnenie tohto syndrómu by v budúcnosti mohlo viesť k zlepšeniu prežívania, zníženiu chorobnosti a počtu hospitalizácií týchto pacientov. Cirkulujúce molekuly by nám mohli slúžiť ako markery vypovedajúce o prítomnosti tohto syndrómu a jeho závažnosti a o úspešnosti našej liečby., Erik Mistrík, V: Bláha, S. Dusilová Sulková, and Lit. 90
Monoklonální gamapatie, ať už se jedná o benigní nebo maligní stavy, jsou prokazatelně rizikovým faktorem pro rozvoj venózního tromboembolizmu (VTE). Incidence VTE u monoklonální gamapatie nejasného významu (monoclonal gammapathy of undetermined significance ? MGUS) se podle dostupných dat pohybuje zhruba mezi 67 %, což je statisticky signifikantně více než je popisováno u populace bez MGUS. Maligní transformace MGUS a následná nutná cytostatická léčba riziko VTE dále signifikantně zvyšují. Do popředí moderní léčby mnohočetného myelomu se zejména u starších pacientů dostávají nové léky ze skupiny imunomodulačních látek (talidomid, lenalidomid), které hlavně v kombinaci s chemoterapií a kortikoidy zvyšují riziko VTE. Při kombinační léčbě talidomidem společně s kortikosteroidy je popisována až více než 20% incidence VTE. Lenalidomid v kombinaci s kortikosteroidy v některých studiích dosahuje až 75% incidence VTE. Patogenetický mechanizmus VTE u těchto stavů zůstává prozatím z větší části neobjasněn. Z těchto důvodů je nyní kladen důraz na efektivní tromboprofylaxi pacientů s MGUS, myelomem a zejména pacientů léčených moderními léky. Mezi základní strategie patří standardní tromboprofylaxe LMWH, což je v současné době jediná ověřená efektivní metoda. Hledají se ale nové alternativní postupy. Zkušenosti byly získávány s podáváním nízkodávkovaného warfarinu (1 mg/den), avšak tato strategie se ukázala jako neefektivní. Mezi nově zaváděné metody profylaxe VTE patří podávání kyseliny acetylsalicylové v dávce 80?325 mg/den. Nejlepší výsledky byly publikovány při jejím použití v profylaxi pacientů užívajících lenalidomid, kde při podávání salicylátů klesá incidence VTE až na hranici 1 %. Mechanizmus účinku zatím není objasněn, v současné době neexistuje randomizovaná studie srovnávající standardní profylaxi LMWH s kyselinou acetylsalicylovou. Na základě publikovaných dat se jeví tromboprofylaxe s použitím kyseliny acetylsalicylové jako možná alternativa u pacientů léčených lenalidomidem. Pro ostatní pacienty s MGUS či mnohočetným myelomem v současné době platí obecná doporučení, tj. při nutnosti tromboprofylaxe podávání LMWH ve standardních dávkách., Monoclonal gammopathies regardless their malignant or benign characteristics are considered as a risk factor for development of venous thromboembolism (VTE). Incidence of VTE in monoclonal gammopathies of undetermined significance (MGUS) varies among 6?7 % which is significantly higher rate than in population without MGUS. Malignant transformation of MGUS and cytostatic treatment furhther increase the risk of VTE. Recently several new drug groups have been introduced into treatment regimens of multiple myeloma. The group of immunomodulatory drugs (thalidomide, lenalidomide) especially when combined with corticosteroids carries the highest risk of VTE. The incidence of VTE in this combination can be uo to 20 %. In some studies lenalidomide with corticosteroids reach VTE incidence of 75 %. Pathogenetic mechanism of these events remains poorly understood. From the reasons mentioned above there is a big effor made to estabilish an effective thromboprophylaxis in patients with MGUS and multiple myeloma. Basic strategies include standard dose LMWH, which is the only method verified in the studies. Alternative methods are being evaluated. The low-dose warfarin regimen (1 mg/day) has been tried without success. New approach to prophylaxis VTE in patients treated with immunomodulatory drugs is administration of acetylsalicylic acid in doses 80?325 mg/day. The best results have been recently published in patients with multiple myeloma receiving lenalidomide. However no randomized controlled trial has been performed so far., J. Radocha, V. Maisnar, and Lit.: 12
Na 3 kazuistikách je demonstrován současný pohled na diagnostiku a léčbu trombózy esovitého splavu. Trombóza vzniká na infekčním nebo neinfekčním podkladě. Příčinou infekční trombózy je akutní mastoiditida, častá u dětí obvykle spojená s hyperkoagulačním stavem nebo dlouhodobý chronický středoušní zánět s cholesteatomem, především u dospělých s poruchou imunity nebo diabetes mellitus. Neinfekční trombóza vzniká především na podkladě poruchy koagulace a postihuje zvláště mladé ženy, kuřačky, gravidní nebo ženy užívající hormonální antikoncepci. Léčba zánětlivých otogenních trombóz esovitého splavu je založena na podávání antibiotik a chirurgické sanaci spánkové kosti; podání antikoagulační léčby a chirurgické vybavení trombu není jednoznačné. Naopak antikoagulační terapie je klíčová u neinfekčních trombóz splavu. U všech nemocných s trombózou splavu je třeba cíleně pátrat po přítomnosti vrozeného či získaného trombofilního stavu., Three case studies demonstrate current views on the diagnosing and treatment of thrombosis of the sigmoid sinus. The factors causing thrombosis are of infectious and non-infectious nature. The cause of infectious thrombosis is acute mastoiditis which is frequent in children and is usually linked with a state of hypercoagulation, or a long-term chronic middle ear inflammation with cholesteatoma, especially in adult patients with an immune system disorder or diabetes mellitus. Non-infectious thrombosis primarily develops as a result of disturbed coagulation and prevailingly affects young women, female smokers, pregnant women or women taking hormonal contraception. The treatment of inflammatory otogenous thrombosis of sigmoid sinus is based on the administration of antibiotics and surgical sanitation of the temporal bone; administration of anticoagulation medication and surgical treatment of the thrombus is still an issue. On the other hand, anticoagulation therapy is a key element in non-infectious sigmoid sinus thromboses. Targeted detection of inborn or acquired thrombophilic state is necessary in all patients with sigmoid sinus thrombosis., Viktor Chrobok, Arnošt Pellant, Edvard Ehler, and Lit. 18
Na základě provedených studií je doloženo, že prevence žilní trombózy na interních, chirurgických, onkologických a neurologických odděleních je prospěšná a významně snižuje incidenci trombotických komplikací, včetně mortality na plicní embolii. Bylo prokázáno, že četnost a riziko trombózy stoupá i s věkem, a to hlavně v kombinaci s některými rizikovými faktory, hlavně snížením mobility, anamnézou prodělané VTE, akutním srdečním selháním, chronickými otoky na dolních končetinách a plegií dolních končetin. Stratifikace významných nezávislých rizikových faktorů u starších subjektů by měla vést k podávání preventivních dávek nízkomolekulárního heparinu, eventuálně nefrakcionovaného heparinu, a být tak nejúčinnějším způsobem prevence žilního tromboembolizmu i u těchto subjektů v nemocniční i ambulantní praxi., Clinical trials have confirmed the efficacy of deep venous thrombosis prophylaxis in internal medicine, surgery, oncology and neurology departments. It significantly reduces an incidence of thrombotic complications including mortality from pulmonary embolism. It has been confirmed that there is an increase in frequency and risk of thrombosis with age, especially in combination with certain risk factors like reduction in mobility, history of DVT, acute heart failure, chronic edemas and paralysis of lower limbs. Stratification of significant and independent risk factors in elderly should support the use of prophylactic doses of low molecular weight or, alternatively, unfractionated heparin. It appears to be the most effective way of venous thrombembolism prophylaxis in those patients both in hospital and ambulatory clinical practice., and O. Široký, J. Malý
Porucha funkce autonomního nervového systému (ANS) způsobená chronickým stresem je velmi pravděpodobně jedním z hlavních patofyziologických mechanizmů vzniku a progrese esenciální hypertenze, zejména u mladších hypertoniků. Závažnost dysfunkce lze hodnotit pomocí jednoduchých testů, jakým je například měření klidové srdeční frekvence. Betablokátory jsou nejúčinnější skupinou pro chronickou léčbu nadměrné aktivity sympatiku., Miroslav Souček, J. Nevrlka, I. Řiháček, and Lit. 26