Studie představuje konstrukt potřeby kognitivního uzavření, historii jeho měření a českou verzi Krátké škály potřeby kognitivního uzavření (NFCS-15-CZ). Cílem studie je prezentovat základní psychometrické charakteristiky škály NFCS-15-CZ – faktorovou validitu, invarianci měření a reliabilitu. Analýzy využívají dvou vzorků z projektů Cesty do dospělosti (N = 1405) a Od rozhodnosti k autoritářství (N = 1367). Výsledky konfirmačních analýz podporují jednofaktorovou interpretaci škály a svědčí pro její přijatelnou vnitřní konzistenci, v souladu s parametry původní anglické verze. Jednofaktorový model měření se jeví být invariantní vzhledem k pohlaví, způsobu administrace i opakovanému měření. Slabinou škály je nerovnoměrné pokrytí všech faset konstruktu. Diskutované nedostatky škály spojené s její krátkostí a nedostatky některých položek ji určují spíše k výzkumnému užití ve strukturních modelech. and The study concisely introduces the construct of the need for cognitive closure, the history of its measurement and the Czech version of the Brief Need for Cognitive Closure Scale (NFCS- 15-CZ). The goal of the study is to present the basic psychometric properties of the NFCS-15- CZ – its factor validity, measurement invariance and reliability. Analyses use two samples from projects Paths to adulthood (N = 1405) and From Decisiveness to Authoritarianism (N = 1367). The results of confirmatory models support unidimensional interpretation of the scale and sufficient internal consistency in line with published properties of the original version. The unidimensional model is invariant with respect to gender, mode of administration and repeated administration. A weakness of the scale lies in its uneven coverage of all the construct’s facets. Discussed shortcomings of the scale related to its shortness and limitations of some items imply the scale should be used in research preferably in structural models.
Currently, mental disorders are usually concep-tualized as a hidden causal factor, manifested by its symptoms. This notion rests upon the reflective latent model, which is implicitly at work every time complex symptomatology gets summarized by a single number or a categorical state. The present paper reflects on the quantita-tive, testable implications of this psychometric model and shows how its restraints are untena-ble for most mental disorders. The observed data are instead consistent with mental disorders be-ing complex dynamic systems. Instead of being treated as interchangeable measures of the same latent factor, symptoms likely act as independ-ent causal entities, directly affecting each other. In recent years, this shift in ontological stance toward psychopathology has laid a basis for adapting the network theory. Under this theory, a mental disorder is a relatively stable emergent state, which arises due to a pronounced and re-current interaction of causally linked symptoms. It is discussed how models embedded within the network theory can help provide insight into the etiopathogenesis of mental disorders and ad-dress clinical intervention. In conclusion, limits and future challenges to the network theory are discussed. and Psychické poruchy bývajú konceptualizované ako skrytá kauzálna príčina, ktorá sa prejavu-je symptómami. Táto predstava je založená na reflektívnom latentnom modeli, ktorý sa impli-citne uplatňuje vždy, keď je komplexná sympto-matológia sumarizovaná vo forme čísla alebo kategorického stavu. V článku sú analyzované kvantitatívne, testovateľné implikácie tohto psychometrického modelu a na tomto základe je demonštrovaná jeho nevhodnosť pre konceptu-alizáciu väčšiny psychických porúch. Pozorova-né dáta naopak implikujú, že psychické poruchy sú komplexné dynamické systémy. Symptómy totiž nie sú ekvivalentným meraním jednej a tej istej latentnej premennej, ale fungujú ako nezá-vislé, vzájomne interagujúce kauzálne entity. Táto zmena nazerania na ontológiu psychopa-tológie viedla k adaptácii tzv. sieťovej teórie na kontext psychologických vied. V rámci tejto teórie je psychická porucha relatívne stabilným emergentným stavom, ktorý vzniká výraznými, opakujúcimi sa interakciami kauzálne prepoje-ných symptómov. Článok adresuje otázku, ako môžu modely vychádzajúce zo sieťovej teórie pomôcť pochopiť etiopatogenézu psychických porúch a adresovať klinickú intervenciu. V zá-vere sú načrtnuté limity a výzvy pre budúcnosť sieťovej teórie v psychológii.
Tato studie je pilotáží nové metody pro měření náchylnosti k prožívání viny a hanby, Inventáře tendence k vině a hanbě (ITVAH). ITVAH je metoda založená na použití scénářů, která rozlišuje afektivní a behaviorální složky těchto dispozic a zároveň zohledňuje soukromé, resp. veřejné prožívání viny a hanby. Pro každý z 16 scénářů byly vytvořeny dvě položky – afektivní a behaviorální reakce, čímž vzniklo celkem 32 položek. Byl předpokládán čtyřfaktorový model měření – Negativní hodnocení chování (NHCh), Náprava, Negativní hodnocení self (NHS) a Únik. Dále byla předpokládána negativní souvislost NHS a Úniku se sebehodnocením a tendencí k sebeodpuštění a pozitivní souvislost NHCh a Nápravy s tendencí k sebeodpuštění. Pilotní studie proběhla na vzorku 249 česky mluvících dospělých (67 % žen, věk 18–75, Md = 22). Na základě ordinální konfirmační faktorové analýzy se zohledněním reziduálních kovariancí mezi položkami vztahujících se ke stejnému scénáři jsme zjistili akceptovatelnou shodu předpokládaného modelu s daty. Pro předpokládané souvislosti se sebehodnocením a tendencí k sebeodpuštění jsme však získali pouze částečnou oporu, v rozporu s teoretickým očekáváním jsme zjistili středně silný negativní vztah mezi tendencí k sebeodpuštění a afektivní složkou viny. Pro širší používání této metody v československém prostředí je důležité dále ověřit konstruktovou validitu metody společně s ověřením souběžné validity s The Test Of Self-Conscious Affect-3 (TOSCA-3). and This paper constitutes a pilot study of a novel measure for assessing proneness to guilt and proneness to shame, Inventář tendence k vině a hanbě (ITVAH, Inventory of Proneness to Guilt and Shame). ITVAH is a scenario-based method distinguishing affective and behavioural components of guilt and shame and also considering the private or public experience of guilt and shame, respectively. Two items (affective and behavioural reaction) were created for each of the 16 scenarios, resulting in total of 32 items. A four-factor measurement model was assumed – Negative behaviour evaluation (NBE), Reparation, Negative self-evaluation (NSE), Withdrawal. Next, we assumed negative correlations of NSE and Withdrawal with self-esteem and self-forgiveness and positive correlations of NBE and Reparation with self-forgiveness. The pilot study was carried out on 249 Czech-speaking adults (67 % women, aged 18–75, Md = 22). An ordinal confirmatory factor analysis with residual covariances between items connected to the same scenarios was conducted. The hypothesized four-factor model was found acceptable. However, we found limited evidence for the hypothesized relationships with self-esteem and self-forgiveness – in contrast to theoretical expectations we found a medium-strong negative relationship between self-forgiveness and affective component of guilt. For further use of the measure in the Czech and Slovak environment it is necessary to assess additional evidence of construct validity and concurrent validity with The Test of Self-Conscious Affect-3 (TOSCA-3).
Autor porovnáva koncepciu merania, ktorá sa uplatňuje v psychológii, s koncepciou merania v prírodných vedách, reprezentovanou heslami medzinárodného metrologického slovníka. Odmieta chápanie merania ako priraďovania čísel objektom a tzv. nominálnu škálu. Meranie pokladá za užší pojem než kvantifikácia. Psychologická kvantifikácia nie je meraním, ale pravdepodobnostným odhadom úrovne latentnej premennej, ktorej existenciu iba predpokladáme (na rozdiel od reálne existujúcich veličín v prírodných vedách). and The author compares the concept of measurement as applied in psychology with the concept of measurement in natural sciences represented by entries in the international dictionary of metrology. He rejects the concept of measurement as assigning numbers to objects and so-called “nominal scale”. The author considers the measurement a less broad concept then quantification. Psychological quantification is not a measurement but a probabilistic assessment of a latent variable level that we only presume (contrary to really existing quantities in natural sciences).