a1_V Portugalsku je velmi složitá situace, pokud se týká typového zařazení jednotlivých místních forem jařem, a to z toho důvodu, že se často na jednom jařmu setkáváme s oběma principy zápřahu - kohoutkovým i nárožním. Proto portugalští autoři zvolili pro rozdělení jařem, vyskytujících se v jejich zemi, kritérium formové. Jařma dělí do dvou základních skupin: na jařma desková a trámcová a uvnitř těchto dvou skupin rozeznávají lokální formy. První formou deskovitých jařem je forma d’Ovar s kolíky či žebérky, a to bud' ve dvou párech na každé straně nebo pouze s vnitřními; lato forma má princip kohoutkový i nárožní. Druhá deskovitá forma - de Vila da Feira et Maia - je opatřena jen vnitřními kolíky a nákrčníky; i u ní se uplatňuje princip kohoutkový a nárožní. Další deskovitá forma - du Minho - má oblouky; na jihu této oblasti se kombinuje princip kohoutkový a nárožní, na severu jsou jařma výlučně kohoutková.
Jha trámcová mají tylo lokální formy: na prvním místě třeba jmenovat formu, která je rozšířena ve veliké části Portugalska, především na jihu; je charakteristická dvěma páry kolíků¨a mísí se tu princip kohoutkový i nárožní. Další forma je rozšířena v severovýchodní části země; jde o typické nárožní jho, tedy bez kolíků. A konečně poslední formou trámcových jařem je forma ostrovní; v tomto případě jde o typické jařmo žebérkové, tedy kohoutkové. and a2_Desková jařma jsou rozšířena na severozápadě země a patří mezi nejzajímavější a výzdobně nejbohatší jařma vůbec; na jihu od řeky Doura se uplatňuje i polychromie. Autoři pak popisují podrobně jednotlivé formy jařem, které se liší kromě morfologických znaků rozměry desky, ornamentikou a někdy i malebnou výzdobou.
Pokud jde o jařma trámcová, je zajímavé především jejich regionální rozdělení. Jak jsme řekli, jejich první forma se vyskytuje na rozsáhlém území jižním, pro hornatý severovýchod je charakteristické jho nárožní, opatřené poduštičkou. Kohoutkový typ na ostrovech je nápadný zejména zakřivením trámce. Trámcová jha
jsou jen prostě zdobena, na ostrově Terceira i jednobarevně natřena.
V závěru studie jsou zajímavé údaje o materiálu na výrobu jařem, o výrobcích a jejich nástrojích; portugalská jařma dělali kromě tesařů i schopní jedinci, a to i z řad rolníků. Zdobená deskovitá jařma vyráběli specialisté, zvaní jugueiros, jichž však neustále ubývá.
Stať sofijského badatele je prvým pokusem v odborné literatuře o etnografickou charakteristiku jařem v Bulharsku. Autor podává nejprve historický přehled jařmového zápřahu ve své zemi od antiky přes středověk, přes dobu tureckého nadvládí až po naše dny. Druhá část pojednává o terminologii a různých druzích jařem, jichž se používá do vozu i k orbě, přičemž si podrobněji všímá zejména jařem k oradlům; z našeho hlediska třeba zdůraznil skutečnost, že se v Bulharsku do současné doby udrželo orebné nářadí s dlouhým hřídelem - ojí, ke kterému se bezprostředně připojovalo jařmo. V
třetí části popisuje autor názvy jednotlivých součástí probíraných potažních nástrojů a objasňuje jejich funkci. V dalším oddíle se zabývá otázkou výroby jařem, a to i jednotlivými nástroji a příslušným materiálem, kromě toho i výzdobou.
K stati bulharského národopisce jsou přiloženy dvě mapy, z nichž na jedné je naznačeno geografické rozšíření termínů: jarem, chomot a bojundruk, na druhé rozšíření jařem do vozu a do oradel, a variant jařem k orbě na území Bulharska.
V závěru shrnuje autor přehledně probranou látku. and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát