Pískovcová socha na soklu. Caesar (brnění, plášť sepnutý na rameni) stojí na pravé noze, hlava je nakloněna k levé ruce v předloktí pozdvižené. Pravá ruka svěšena dolů, drží jablko, vladařský symbol., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Antická socha, která je předlohou pro dílo v kroměřížské Kolonádě, byla objevena na Caesarově foru v Římě před rokem 1550. V letech 1562-1573 se dostala ze sbírky Ruffini na Kapitol, kde je dodnes. Byla často kreslena a existuje celá řada rytin, Mandík se mohl držet například grafiky publikované roku 1638 Perrierem (zrcadlově převráceno), sochařovým přídavkem je velké vladařské jablko a Caesarovy husté kudrnaté vlasy. Mandík evidentně nečetl tehdy velmi populární Životopisy dvanácti císařů od Suetonia, v nichž se zcela jednoznačně píše o Caesarově plešatosti, kterou originál v Kapitolských muzejích i podle něj zhotovené rytiny realisticky zachycují.
Olej na plátně (178 x 220 cm): vítězný Amor (luk, toulec) drží v ruce šíp, sedí na pytli s penězi, kolem hudební nástroje, globus, umělecká díla, zbroj, napravo je pes., Togner 1999#, s. 370, č. 366., and Kopie podle obrazu z roku 1640 ve sbírce arcivévody Leopolda Wilhelma. Obraz je ilustrací Vergiliova slavného verše ze Zpěvů pastýřských: "omnia vincit Amor: et nos cedamus Amori" (Verg. ecl. 10, 69).
Sochařská výzdoba na zábradlí jednoho ze tří schodišť, jimiž se sestupuje z prvého do druhého parteru zahrady při bočním průčelí zámku. Levé krajní schodiště v pohledu od zámku, druhá plastika vlevo dole: stojící putto bořící rýč do globu., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., and Kořán 1999#, 123-124.
Budova střední školy ("Xántus János Idegenforgalmi Középiskola", J. Xántus byl významný maďarský etnograf a cestovatel) ve stylu italské renesance. Vedle vchodu bronzová poprsí od Szőnyi Istvána. Po okny ve druhém patře průčelí pět reliéfů s alegorickými výjevy. První zleva: alegorie Umění (uprostřed okřídlená postava génia, jednou rukou se opírá o reliéf, druhou o hlavu sochy Kybelé, z obou stran putti provozující různé druhy literárního a výtvarného umění); na druhém výjevu: alegorie Přírodních věd (uprostřed socha Artemis (Kybelé, bohyně přírody, uctívaná v Anatólii), z obou stran putti zkoumající přírodu); třetí výjev: alegorie Náboženství (uprostřed anděl s knihou a křížem, z obou stran putto, který se modlí, drží kadidelnici, ošetřuje nemocného); čtvrtý výjev: alegorie Geografie (uprostřed globus a putto s pochodní, Evropa, po stranách personifikace kontinentů Afrika, Asie a Amerika (putto sedí na sfinze, drží palmu, svitek, stojí v loďce a drží praporec s nápisem Columbus); pátý výjev: alegorie Dějepisu - zleva Egypt (putto s lyrou, se štítem a egyptskou pokrývkou hlavy, za ním pyramida), Antika (sedící putto s římskou přilbicí), uprostřed Historie (žena s knihou), vedle ní Středověk (putto s dlátem tesá bustu vousatého muže, v levé ruce drží meč, u nohou má korunu Svaté říše římské) a poslední je Novověk (dítě s pochodní, u nohou má ozubené kolo., Ráday 1998, 313, obr. 184-185., and Alegorické výjevy připomínají předměty školní výuky.
Maďarské národní muzeum ("Magyar Nemzeti Múzeum") je nejstarší v Budapešti. Bylo budováno v letech 1836 - 1846, vnitřní dekorace do roku 1860. Původní budova byla roku 1920 přestavěna. Průčelí se sochařsky zdobeným štítem: uprostřed personifikace Pannonie se štítem, držící v každé ruce věnec, vpravo dvě dívky - personifikace vědy a umění, vlevo Historie zapisující slavné činy a Sláva s palmovou ratolestí a trubkou. V pravém cípu štítu vousatý muž - alegorie řeky Danaje, vlevo dívka - alegorie Drávy. and Zádor 1981, obr. 66-69; Vadas 1993, s. 14.
Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Nárožní čtyřpodlažní novorenesanční budova. Rohová fasáda a fasáda do Párisi utca je zdobená figurami (J. Gastell, Bécs). Nad portálem hlavního vchodu jsou dvě ženské okřídlené postavy, obě nad vchodem drží feston, jedna drží v levé ruce palmový list, druhá v pravici dubovou snítku. Nad portálem do boční Párisi utca jsou podobně zobrazeni putti nad okny v přízemí. V prvním patře tuto fasádu zdobí dvě sousoší a dvě alegorické postavy. Vlevo stojící žena, která drží telegrafní sloup, vedle ní z obou stran dva chlapci se svitky - alegorie telegrafu. Druhá plastika představuje alegorii obchodu - ženská postava s atributy Merkura (okřílený klobouk, kaduceus, měšec, za ní na zemi balík), třetí plastika představuje alegorii průmyslu - postava ženy, v levé ruce drží ozubené kolo, v pravé kladivo. Poslední sousoší je alegorií Dálkového obchodu - stojící žena, před ní globus na podstavci, po pravé i levé straně chlapci s balíky. Maďarské prameny nejsou v učení autorství stavby shodné. Podle Déryho (1991, s. 8) budova vznikla v letech 1871-1873, architektem byl Henrik Koch, vnitřní mozaiky vytvořil Gyár Oberalmi (ze Salzburgu), ornamentální dekorace Oppenheimer a Turneszky; figurální sochy: Gastell J. (z Bécse). Podle Töröka (1997, s. 121) je architektem budovy Antal Skalniczky. and Déry 1991, s. 88; Török 1997, s. 121-122
Pískovcová socha (v. 146 cm). Na skalisku socha nahého vousatého muže (klín zakrytý drapérií), na sehnutých zádech drží globus., Denkstein 1958, 147, č. k. 155, obr. 153)., and Socha Atlanta v Lapidáriu stála původně nad branou v nádvoří Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze čp. 373, po obou stranách byly ležící ženské postavy, Hojnost ? a Bohatství ? Socha Atlanta je dnes na původním místě nahrazena kopií, vzorem byla antická římská socha, Atlas Farnese (dnes v Neapoli) z doby okolo roku 150. Ačkoliv v 17. a 18. století převládala varianta antického sochařského typu, na níž Atlás stojí vzpřímeně, pražský sochař z Braunovy dílny napodobil poměrně přesně postoj antického originálu. Byl to zřejmě záměr, protože nedlouho po vzniku sochy pro Vrtbovskou zahradu, v roce 1727, vznikla v téže dílně socha vzpřímeně stojícího Atlanta pro Astronomickou věž Klementina. Důvody mohly být technické (vzpřímeně stojícího Atlanta nelze vytvořit v kameni) a estetické (socha nebyla určena pro pohled z velké dálky), ale lze také uvažovat o tom, že hrabě Vrtba chtěl antikizující sochařskou a malířskou výzdobu zahrady ohlásit již na vstupní bráně. V 17. a 18. století bylo téma Atlanta spojeno s veřejnými budovami, ale najdeme ho také na vrcholu západního pavilonu Zwingeru (Balthasar Permoser, 1717). Zatímco v Zwingru Atlantovi hrozí, že mu globus každou chvíli vyklouzne, Atlas ve Vrtbovské zahradě se drží antického vzoru a globus pevně podepírá oběma rukama. Stavebník sochou Atlanta nad vstupem do své soukromé zahrady upozorňoval na svoji významnou veřejnou funkci: Jan Josef hrabě z Vrtby byl v letech 1712-1734 nejvyšším purkrabím Království českého. Pravděpodobným ohlasem této sochy je socha Atlanta na průčelí zámku Sloup z doby okolo roku 1736 (Sloup, zámek, Atlás).
Žlutá monochromní fresková malba napodobující bronz. Zachována pouze fragmentárně a v kresbách, ústřední postavou byla personifikace Říma (přilba, žezlo) v dopředu napřažené ruce drží postavu Victorie, stojí na globu, před ním orel., Kaufmann 1988#, 20.35., and Spranger si dům v Praze koupil v roce 1585. Kresba kdysi v Utrechtu (30 x 20 cm, prodána 1928) zobrazuje personifikaci Romy a možná se k malované fasádě vztahuje, kopie kresby (29 x 18, 9 cm) je v Lipsku (Museum für bildenden Künste, Graphische Sammlung, Rensi sbírka, díl 3). K fasádě se možná vztahuje i kresba v Darmstadtu (Hessisches LAndesmuseum) a v Budapešti (Szépmüvészeti Múzeum).
Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).