Nárožní pětipodlažní nájemní dům, tzv. "Goldmann-ház", postavený podle projektu G. Karvalyho pro Józsefa Goldmanna roku 1911. Fasádu budovy zdobí naznačené pilastry s kanelováním a reliéfy s figurálními alegorickými výjevy na obou průčelích, na schodišti u vchodu uvnitř domu údajně další majolikové reliéfy z továrny Zsolnay. Některé výjevy z jednoho průčelí se na druhém průčelí opakují. Boční fasádu do ulice Abonyi zdobí osm figurálních kompozic. V přízemí vedle sebe dvojice shodných reliéfů se čtveřicí ženských postav. Dvojice žen v objetí (drží se za ruce a kolem pasu), nahá žena drží levou rukou roušku pozdviženou nad levým ramenem, druhá v antické říze drží velký věnec. Ve druhém patře další čtyři reliéfy: zleva trojice nahých postav, dva muži, jeden drží vavřínovou snítku, žena (scéna Loučení); skupina stojících nahých mužů s býkem, jeden muž drží býka za udidlo, druhý v podřepu pije ze džbánu (Rolnictví); skupina nahých mužů se třemi koňmi, jeden drží koně za opratě, druhý v podřepu pije ze džbánu (Mír); čtveřice postav stojících za sebou, v popředí nahý muž a žena. Ve třetím patře, uprostřed fasády, jeden reliéf s pěti bojovníky - jeden z nich sedí na koni a kopím útočí na ležící postavu (Válka). V pátém patře tři reliéfy: zleva žena s hadem, dvě dvojice ženských postav v antickém oděvu postojem připomínající karyatidy. Fasádu nároží zdobí další reliéfy, většina z nich opakuje výjevy z fasády do ulice Abonyi. V prvním patře skupina postav, v popředí nahý muž a žena; skupinka nahých žen a dětí, uprostřed busta na soklu, žena stojící u busty se otáčí dozadu ke dvěma malým dívkám, první drží nádobu, z níž "tvůrce" nabírá hlínu, druhá stojící žena u busty drží skloněnou palmovou ratolest, za postavami v prvním plánu skupinka žen, jedna z nich drží velký věnec (Umění); skupina tančících nahých dívek (Tanec)., Ráday 1998, s. 307, obr. s. 86-87, and Figurální kompozice reliéfů zdobících tento dům jsou typickým příkladem alegorií vycházejících tématicky i formálně z antického umění. Jsou tu alegorické scény představující boj a život v míru (Umění, Rolnictví, Mír, Válka, Tanec) a kromě heroické nahoty a antikizující drapérie je to i formální zobrazení postav. Například na reliéfu, na němž je zobrazen souboj jezdce s pěšáky jsou to: motiv bojovníka na koni útočícího na ležícího muže, motiv nahého muže zobrazeného zezadu, ale s hlavou otočenou do profilu, nahý bojovník útočící zprava, levá noha pokrčená, pravá natažená, pravá ruka pozdvižená se zbraní nad hlavou. Antická inspirace je zřejmá i u ostatních výjevů (ženy držící věnec, skupiny nahých mužů a žen stojících v kontrapostu, muži s koněm, s býkem, karyatidy). Některé motivy je možné sledovat k původnímu antickému zdroji inspirace, například k reliéfnímu vlysu na athénském Parthenonu. Kopie antických reliéfů patřily v 19. století mezi nejčastěji reprodukované antické památky, které byly veřejně dostupné ve většině evropských metropolí ve sbírkách sádrových odlitků.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na čtyřech balkonech ve 3 podlaží reliéfy s alegoriemi: Řemesla, Hudba, Věda, Výtvarné umění. Na fasádě průčelí nad okny ve 4 podlaží reliéfní vlys. Souvislý figurální výjev zobrazuje hrající si putti doprovázející různé narážky na vývoj umění. Začíná úsvitem, připomínkou Michelangelovy sochy (Noc), pokračuje architektonickými motivy sloupů a hlavic; busta Athény, kterou putti věnčí připomíná klasické Řecko, vedle ní na podstavci kapitolská vlčice. Romulus a Remus, je připomínkou římského umění, dále umění románské a gotické. V závěru vlysu malý Faun který husím brkem cosi zapisuje do knihy (rozpustilé naznačení historie)., Ráday 1998, s. 311, obr. 182-183., and Typický příklad rozverného ladění zobrazení vážných témat, která představující dovádějící děti - putti.
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce drží bustu Merkura, v levici sochařské kladívko, na hlavě vavřínový věnec., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz). Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Budova střední školy ("Xántus János Idegenforgalmi Középiskola", J. Xántus byl významný maďarský etnograf a cestovatel) ve stylu italské renesance. Vedle vchodu bronzová poprsí od Szőnyi Istvána. Po okny ve druhém patře průčelí pět reliéfů s alegorickými výjevy. První zleva: alegorie Umění (uprostřed okřídlená postava génia, jednou rukou se opírá o reliéf, druhou o hlavu sochy Kybelé, z obou stran putti provozující různé druhy literárního a výtvarného umění); na druhém výjevu: alegorie Přírodních věd (uprostřed socha Artemis (Kybelé, bohyně přírody, uctívaná v Anatólii), z obou stran putti zkoumající přírodu); třetí výjev: alegorie Náboženství (uprostřed anděl s knihou a křížem, z obou stran putto, který se modlí, drží kadidelnici, ošetřuje nemocného); čtvrtý výjev: alegorie Geografie (uprostřed globus a putto s pochodní, Evropa, po stranách personifikace kontinentů Afrika, Asie a Amerika (putto sedí na sfinze, drží palmu, svitek, stojí v loďce a drží praporec s nápisem Columbus); pátý výjev: alegorie Dějepisu - zleva Egypt (putto s lyrou, se štítem a egyptskou pokrývkou hlavy, za ním pyramida), Antika (sedící putto s římskou přilbicí), uprostřed Historie (žena s knihou), vedle ní Středověk (putto s dlátem tesá bustu vousatého muže, v levé ruce drží meč, u nohou má korunu Svaté říše římské) a poslední je Novověk (dítě s pochodní, u nohou má ozubené kolo., Ráday 1998, 313, obr. 184-185., and Alegorické výjevy připomínají předměty školní výuky.
Nárožní čtyřpatrová budova s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Na fasádě průčelí do Podmaniczky utca jsou jednak fresky, z nich dvě pole představují alegorie Architektury a Sochařství a figurální reliéfy, se střídavě se opakujícími kruhovými medailony, které se opakují i na fasádě do Jókai u. Na dvou obdélných reliéfech jsou putti provozující různé umělecké činnosti související se stavebnictvím. Někteří putti jsou nazí, někteří oblečení do krátkých tunik. Reliéf vlevo od vchodu: dva putti spolu tvoří naznačený pilastr, třetí putto staví zeď, čtvrtý modeluje z hlíny plastiku. Reliéf vpravo od vchodu: dva putti u tabule, jeden z nich na ní kreslí plány, na zemi leží svitky, další skupinku tvoří trojice putti se svitky, pravítkem a trojúhelníkem, za nimi architektura kostela, šestý puto tvoří sloupovou hlavici. V medailonech fiktivní portrétní hlav významných antických (a jedné křesťanské) osobností. V medailonech jsou umístěny mužské a ženské fiktivní portréty s nápisy - "Alcaeus, Semiramis, Caesonia, Socrates, Ptolemaeus, Triphon"., Ráday 1998, s. 314, obr. 186-187., and Dekorace fasády je zaměřena na činnosti spojené se stavitelstvím, v různých činnostech jsou angažováni putti. Fiktivní portréty zachycují známé antické osobnosti. Jejich zobrazení na fasádě nájemního domu má připomínat vzdělanost jeho obyvatel. Alkaios z Mytilény na Lesbu (620 - 658 př. Kr.), byl řecký lyrický básník; Semírámis, historická osoba, královna Šammuramat (9. stol. př. Kr.) byla později ztotožněná s předoasijskou bohyní lásky Ištar, přičítala se jí výstavba Babylonu a visutých zahrad (v Evropě byla uctívána Svobodnými zednáři); Caesonia Milonia, byla bývalá prostitutka, která se později stala manželkou císaře Caliguly (zmíněna v díle "Dvanáct císařů" od Suetonia). Sókratés (470 - 399 př. Kr.), původně vyučený sochař, později významný řecký filosof, který byl za kritiku Athénské demokracie odsouzen k smti, jíž se dobrovolně podrobil. Jeho postoj naprosté poslušnosti vůči zákonům státu, byl vzorem občanské kázně; Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (100 - 170), významný řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec. Mladík Trifón (225 - 250) původem z Frýgie v Malé Asii, se stal slavným poté, co vyléčil dceru císaře Gordiana, jako oběť pronásledování křesťanů byl později prohlášen za svatého a byl uctíván na Balkáně.
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Kresba perem (13, 5 x 9, 6 cm), Vpravo nahý Merkur, klečí, je zobrazen jako umělec (v ruce malířská hůlka a svitek), vlevo Minerva, která jej věnčí. Vpravo dole atributy umění (sochařská busta, trubka)., Fučíková 1997#, I/279., and Patrně stránka z památníku (Stammbuch, album amicorum (?), oslava malířství jako svobodného umění. Tématem může být také Merkur jako ochránce umění.