Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Nahý faun kráčí a hraje na flétnu, před ním nahý chlapec (Bakchus ?) jede na kozlu, picí roh (?) ve zdvižené pravici. Procesí vede faunka (Oreada), která se obrací dozadu k chlapci a natahuje k němu ruku. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Nahý chlapec sedí na kozlu s rohem (na pití?) má lidské nohy, a proto není vyloučeno, že se mělo jednat o mladého Bakcha.
Grafika podle jedné z verzí obrazu Merkur a Argos od Jacoba Jordaense (Lyon: Musée des Beaux-Arts, Inv. H679, kolem 1620). Scéna v krajině. Nahý vousatý muž (Argos) sedí na kameni, opírá se o hůl, hlava sklopená, u jeho nohy pes, za ním dvě krávy. Vedle něho sedí nahý mladík, na hlavě okřídlený klobouk (Merkur), vztahuje ruce k noži a píšťale na zemi. and Výjev ilustruje mýtus o nymfě Ió, dceři říčního boha Ínacha. Jupiter byl očarován její krásou, proto ji Júno proměnil v bělostnou kravku, aby ji nemohl pro sebe získat. Dala ji do opatrování stále bdícímu hlídači, Argu Panoptovi. Měl sto očí, z nichž polovina vždy bděla. Jupiter pro Ió poslal Merkura, aby ji ukradl. Merkur proměněný v pastýře hrál Argovi na flétnu, čímž jej uspal, pak jej brutálně zavraždil (uřízl mu hlavu) a Ió vysvobodil. Juno na stálou připomínku tohoto ohavného činu umístila Argovi oči na ocas ptáka, který jí byl zasvěcen (páv) a posla střečka, aby Ió bodal a štval po celém světě. Obraz zachycuje velmi často zobrazovaný moment příběhu, chvíli, kdy Merkur uspává hlídajícího Arga.